Svatí a chudí pomáhají křesťanům objevit bratrské společenství
P. Jaromír Zádrapa - Vatikán
Uctívání svatých je důležitým momentem na cestě k jednotě křesťanů. Je dobré, že se představitelé různých církví setkávají, a je také užitečné, že teologové diskutují ve společných komisích, aby překonali historické rozpory. Stejně tak je ale důležité, aby všichni věřící byli na cestě k jednotě a uctívání svatých je užitečný způsob, jak sblížení mezi našimi církvemi nabídnout širší zakotvení v Božím lidu. Vzpomeňme, jak velmi na všechny zapůsobilo propůjčení relikvie svatého Mikuláše z italského města Bari do Moskvy a Petrohradu. Bylo krásné vidět, kolik pravoslavných a katolických bratří a sester přišlo uctít tuto relikvii.
Svatí, kteří již jednotu žijí v nebi, jsou našimi nejlepšími společníky na cestě k jednotě, podporují nás v úsilí o obnovení jednoty mezi námi křesťany. Úcta ke svatým nám také ukazuje, v čem spočívá to nejdůležitější na cestě k jednotě, jak na to poukázal dekret II. vatikánského koncilu o ekumenismu Unitatis redintegratio (7): "Ať si všichni věřící křesťané uvědomí, že budou tím lépe podporovat, ba uskutečňovat jednotu křesťanů, čím čistší život podle evangelia se budou snažit vést. Neboť čím těsnější bude společenství, které je sjednocuje s Otcem, Slovem a Duchem, tím hlouběji a snadněji budou schopni rozvíjet vzájemné bratrství." Papež František toto téma dále rozvíjí, když říká, že povolání ke svatosti života je "jedinou skutečnou cestou k jednotě". Bez svatosti života totiž není jednoty.
Světec nevyjadřuje sám sebe, ale Krista samého. Když prosíme svaté, prosíme Krista, který je v nich přítomen, a obracíme se k síle Ježíšovy lásky, která činí ze všech jedno Tělo. Na této zemi můžeme stále podléhat hříchu. Pokud jsou však svatí součástí Krista ve slávě, pak již nemohou být "předmětem" odloučení mezi námi. Kristus není rozdělen, a proto ani svatí, kteří jsou výrazem jeho oslaveného Těla, nemohou být rozděleni. Společná úcta ke svatým nám otevírá naději na plnou a viditelnou jednotu, která je znamením a důkazem Božího vítězství nad silou zla, které rozděluje lidstvo a jsem přesvědčen, že Pán dějin překoná překážky zděděné z minulosti a přivede nás zpět tam, kam chce on: k viditelné koinónii, která je zároveň chválou jeho samotného a službou jeho plánu spásy s člověkem. A pokud, jak řekl papež František při poslední cestě na Slovensku, "ještě nejsme schopni sdílet jeden eucharistický stůl, můžeme alespoň Ježíše uhostit společně tím, že mu budeme sloužit v chudých".
Bůh projevuje svou svatost skrze ty, kteří k němu patří, totiž skrze svůj lid. "Buďte svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý" (3 Mojžíšova 19,2). Dějiny lidu, který miluje Boha, jsou příběhem svatosti jeho Boha, jsou jejím projevem. Proto můžeme v modlitbě Otče náš říci: "Posvěť se jméno tvé". Je-li pravé jméno Boha, Bůh Otec, je naše posvěcení synovstvím. Svatost je svobodné přilnutí člověka k daru Ducha svatého-Lásce, který nás sjednocuje se Synem, v němž objevujeme, že jsme milovanými dětmi nebeského Otce, a proto můžeme kráčet spolu, jít cestou a vzájemného přijetí v lásce a službě.
Vztahy, které se rodí ve společné službě chudým mezi různými církvemi a konfesemi v době pandemie, jsou požehnané právě proto, že nás ponořují do naší nejhlubší pravdy: lidé žijí synovský život v Kristu jako bratrské společenství. Je to zkušenost jednoty, kde se události, dějiny, hmota světa a gesta člověka stávají místem setkání a společenství.
P. Jaromír Zádrapa zodpovídá v rámci Papežské rady pro jednotu křesťanů za dialog s pravoslavnými církvemi byzantské tradice.
(job)
