Papežova babička před sto lety vystoupila na eucharistickém kongresu v Asti

Mnohokrát citovaná babička Rosa byla jednou z nejdůležitějších žen v životě Jorgeho Maria Bergoglia a měla zásadní vliv na jeho duchovní utváření. Papež na ni opakovaně poukazoval jako na vzor silné ženy, která svému vnukovi předala víru. Rovněž v posledním rozhovoru pro španělskou rozhlasovou stanici COPE František popisuje mimořádný význam prarodičů ve svém dětství a mládí, a to nejenom babičky Rosy: „Bůh zachoval naše prarodiče, dokud jsme nevyrostli. Prvního dědečka, nejvzdálenějšího ze všech, jsem ztratil, když mi bylo 16 let, a poslední babičku, když jsem byl provinciálem jezuitů. Prarodiče nás tedy doprovázeli. U nás doma bylo také zvykem, že jsme prázdniny trávili u prarodičů, aby si maminka s tatínkem mohli trochu odpočinout“. Jak papež dodává, o babičce Rose „vypráví stále tytéž anekdoty, některé vtipné a kuriózní, jiné neopakovatelné“.

Rosa Vassallo (1884-1974) pocházela z chudé venkovské rolnické rodiny, ale díky své houževnatosti získala základní vzdělání v Turíně, kde poté žila 26 let před emigrací do Argentiny a provdala se za Giovanniho Bergoglia (1907). Z tohoto svazku, kromě šesti dětí, které zemřely po porodu, pocházel také tatínek budoucího papeže, Mario Bergoglio. Ve dvacátých letech minulého století (1920-28) se paní Rosa angažovala v Katolické akci města Asti a přednášela při farních kurzech pro snoubence. Kromě péče o domácnost a soukromé modlitby byla velice aktivní ve farnosti: navštěvovala nemocné a vězně, pomáhala mladým lidem, přátelila se s mnoha kněžími a jejím radám dokonce naslouchal biskup města Asti, Luigi Spandre (1853-1932). V Katolické akci odpovídala za morálku, sociální a náboženskou činnost a byla zapsána rovněž do Svazu katolických žen.

Je tedy nasnadě, že promluvila v rámci konference věnované ženám, kterou eucharistický kongres v Asti hostil v kostele sv. Kláry. Před její přednáškou biskup Spandre tlumočil apoštolské požehnání papeže Benedikta XV., který kongres pozdravil telegramem, a poté již, jak referuje místní tisk (Gazzetta d´Asti, 10.9.1921), „se slova ujala paní Bergogliová. Ačkoli je to pracující matka rodiny, skvěle se zhostila své úlohy a předložila naše ideje. Mluvila o eucharistii jako ústředním nástroji při plnění dceřiných, manželských a mateřských povinností. Její řeč publikum pozorně sledovalo a nakonec ji odměnilo vřelým potleskem“, píší noviny severoitalského Asti ze září 1921.

Dodejme, že o Bergogliově babičce Rose vyšla celá řada knih, mimo jiné:

Lucia Capuzzi, “Rosa dei due mondi – Storia della nonna di Papa Francesco”, ed. San Paolo

Orsola Appendino, Giancarlo Libert; Nonna Rosa. La roccia delle Langhe da Cortemilia all'Argentina, Chiesa di Santa Teresa, Torino

Marilù Simoneschi; Rosa La Luchadora, Imprimatur 

Rodinné fotografie z jedné z publikací o Rose Bergogliové

(S využitím článku z L´Osservatore Romano zpracovala Jana Gruberová)