Za hradbami Vatikánu – úřady Svatého stolce se představují
Svatý stolec tvoří řada institucí, které slouží papežovu poslání a podporují je. Jejich dějiny, cíle a “misijní rozpočet” popisuje náš nový rozhlasový seriál nazvaný “Za hradbami Vatikánu”. Jednotlivá vatikánská dikasteria v něm přibližují jejich nejvyšší představitelé – prefekti či předsedové (kardinálové, biskupové i laici).
Kongregaci pro biskupy dnes představí její prefekt, kard. Marc Ouellet. Úřad, který vede již léta, nese v církvi značnou odpovědnost – a sice vyhledávat následovníky apoštolů. Jak zdůraznil papež František, „Kongregace pro biskupy existuje kvůli tomu, aby zaručila, že jména vybraných biskupů jako první vyslovil Pán“. O tom, jak dostát takovému náročnému poslání, kardinál Ouellet říká:
„Úkol, který církev svěřila tomuto úřadu, je napomáhat Svatému otci v rozhodování. Naší úlohou je tedy předchozí rozlišování, což je veliká práce, kterou mohu vystihnout pomocí tří sloves: modlit se, radit se, ověřovat. Modlitba je naším prvním a posledním činem, úkonem, kterým na počátku a v závěru svěřujeme své úmysly nebeskému Otci. Nikoli náhodou ve středu kongregace, mezi jednotlivými kancelářemi, najdete kapli s Nejsvětější svátostí. Kdykoli procházíme chodbou, střetáváme se s touto tajemnou Přítomností, k níž vztahujeme veškerou svou činnost. Konzultace s Božím lidem, apoštolskými nuncii a členy plenárního shromáždění, probíhající synodální metodou, jsou pak vrcholným bodem přípravné fáze. Jejich výtah se ve zhuštěné podobě dostává na papežův pracovní stůl, a poté nastává etapa prověřování, kdy se snažíme vyzískat co největší možnou jistotu o tom, zda má vybraný člověk požadované vlastnosti. Výběr a přezkoumání kandidáta je plodem součinnosti několika různých subjektů. Metropolitní biskupové každé tři roky vyplňují listinu de promovendis, tedy seznam kněží, kteří se jeví jako vhodní na jmenování do biskupského úřadu. Tyto kandidatury pečlivě zvažuje nunciatura, a sice pomocí konzultačního procesu s Božím lidem, který si zachovává nanejvýš důvěrný ráz. Při těchto poradách se od dotázaných vyžaduje přísná mlčenlivost, aby se zaručila pravdivost informací a především se chránila dobrá pověst prošetřovaného člověka. Po výběru nejlepších osobnostních profilů, které vyhovují požadavkům dané doby, se výsledky předávají ke Svatému stolci. Ten poté, prostřednictvím naší Kongregace pro biskupy, posuzuje kandidáty z hlediska všeobecných měřítek a za pomoci plenárního shromáždění, které v současnosti tvoří třiadvacet biskupů a kardinálů z celého světa, jmenovaných Svatým otcem, dospívá k závěrečnému hodnocení, které se předkládá Svatému otci ke konečnému rozhodnutí“.
Jak se ale vyvarovat chyb ve výběru biskupů? A na co se při volbě klade největší důraz – jsou to lidské vlohy, duchovní nadání či schopnost řídit diecézi? Na to kardinál Ouellet odpovídá:
“Jako ve všem lidském konání se lze u informátorů setkat se ctižádostí, závistí nebo osobními zájmy. Pokud tomu chceme zabránit, bylo by vhodné, aby se v Božím lidu a při formaci kněží formoval duch určitého odstupu. Církev nepotřebuje společenské kariéristy, lidi, vyhledávající první místa, nýbrž muže, kteří chtějí upřímně sloužit svým bratrům a ukazovat jim cestu víry a obrácení. Kongregace pro biskupy se na rozdíl od Kongregace pro svatořečení zabývá pastoračními profily kandidátů, kteří dosud nejsou dokonalí, ale jsou to muži, kteří k dokonalosti teprve putují. U kněze, který byl navržen na biskupskou službu, nepochybně záleží na božských a základních ctnostech, avšak nejdůležitější je mírnost, uměřenost. Tuto ctnost nelze pojímat jako zdráhavost, vyhýbavost či bázlivost, ale jako rovnováhu mezi úsudkem a činem při výkonu odpovědnosti, která obnáší veliký závazek a žádá si odvahu. Značný vliv na výběr biskupů vyvíjí také vnímavost, jakou se projevují různé pontifikáty. Každý papež obdržel od Ducha svatého zvláštní náhled na problémy církve a na priority, které je třeba si klást. Papežovi spolupracovníci jsou povoláni k tomu, aby si přisvojili tento zorný úhel Prvního pastýře, a to v duchu víry, nikoli vypočítavosti.“
Důležitým momentem sdílení papeže a římské kurie s místními církvemi jsou návštěvy ad limina, které biskupové vykonávají každých pět let. Prefekt Kongregace pro klérus ovšem soudí, že by se měly stát rovněž příležitostí k obohacení věřících a farních společenství ve výchozí diecézi.
„Návštěvy ad limina jsou chvílemi konkrétní synodality, kterou episkopáty z celého světa prožívají spolu s papežem a úřady, které s ním spolupracují. Zprávy o dění v církvi, které biskupské konference přinášejí ze svých území, tvoří úchatnou mozaiku, na které rozeznáváme Boží působení ve všech zeměpisných šířkách. Každý jednotlivý biskup by před kanonickou návštěvou v Římě měl vyslechnout svůj lid a poté se do své diecéze vrátit, aby vyprávěl o svých zkušenostech z bohatých setkání na úřadech Svatého stolce a z eucharistické koncelebrace s papežem nad hrobem sv. Petra a tak všem sdělil, co obdržel.“
Kardinál Marc Ouellet zároveň předsedá Papežské komisi pro Latinskou Ameriku, kterou Pius XII. založil v roce 1958. Zajímalo nás, proč byla tato komise začleněna do Kongregace pro biskupy a jakou roli zastává dnes, v kontextu pontifikátu prvního latinskoamerického papeže v dějinách.
„Papežská komise pro Latinskou Ameriku historicky vznikla jako instituce určená ke snazšímu vysílání misionářů z Evropy do Jižní Ameriky. V průběhu let se její podoba změnila spolu s měnící se tváří církve. V současné době totiž směřování misionářů nabralo také opačný směr a kněží z latinskoamerického světadílu se ubírají nazpět cestami, kterými dříve procházeli první misionáři. Komise pro Latinskou Ameriku se tudíž přeměnila v dynamickou organizaci, která prosazuje obeznámenost s tímto kontinentem v římské kurii a naopak, vychází vstříc potřebám daných zemí, přímo sleduje tamní církev a v drobných případech osobně zasahuje. V posledních letech se z podnětu papeže Františka zaměřila hlavně na dialog a reflexi o budoucích prioritách Latinské Ameriky jako katolického kontinentu. S komisí spolupracuje dvacet členů, kteří se účastní jejích plenárních zasedání. Zejména bych upozornil na jedno z nich, které se konalo v roce 2018 na téma: Žena jako pilíř při budování latinskoamerické církve a společnosti. Byl to velice krásný moment, vanutí Ducha svatého“.
Uzavírá pro naše mikrofony prefekt Kongregace pro biskupy, kard. Marc Ouellet.
(jag)
