Audience pro prezídium Komisi evropských biskupských konferencí (COMECE) Audience pro prezídium Komisi evropských biskupských konferencí (COMECE) 

Overbeck: Nacházíme se v bodě změny a volby nových cest

Vedoucí představitelé COMECE byli přijati papežem Františkem. Při rozhovorech se soustředili na téma imigrace. Prezident: "Integrace je možná". Biskup Overbeck, místopředseda, zdůrazňuje papežova slova o přijetí: "Církev nemůže opustit uprchlíky".

"Strašlivá" otázka imigrace ve světle nových vylodění a nových dramat způsobených pandemií byla jedním z hlavních témat rozhovoru mezi papežem a členy předsednictví COMECE , Komise biskupských konferencí Evropské unie, přijatými včera v Apoštolském paláci na závěr zasedání stálého výboru, které se konalo v Římě od 9. června.

Hollerich: Papež je přítel Evropy

Audience byla bohatá na myšlenky a výhledy do budoucna, nejen s papežem, ale také se státním sekretářem Pietrem Parolinem a dalšími biskupy a kardinály z dikasterií kurie. Pohled na jednání poskytl předseda evropského orgánu, lucemburský kardinál Jean-Claude Hollerich, který pro Vatican News označil setkání s papežem za „potěšující": "Svatý otec skutečně velmi dobře zná Evropu, je jejím přítelem a dává podněty evropské politice. Má velký vliv! Papež je totiž mezi muži a ženami v Bruselu vysoce ceněn. Všichni mluví o Laudato si' a Fratelli tutti".

Integrace je možná

A byl to právě papež, kdo dal vedoucím představitelům Comece jasný impuls k obtížné otázce přistěhovalectví, která se v souvislosti s případy Španělska a Dánska opět ocitla v mezinárodním zpravodajství. "Imigrace (...) je strašná," neskrývá Hollerich znechucení nad tím, že před branami Evropy jsou tisíce lidí "skutečně odříznutých od všeho". Pokud jde o migrační politiku, "Evropská unie se ve skutečnosti nepohybuje kupředu", říká kardinál: "Země jako Itálie, Španělsko, Malta, Řecko jsou ponechány samy na holičkách. To je pro Evropu ostuda!".

Hollerich informoval o zkušenostech své země, Lucemburska, které "stále přijímá mnoho migrantů a uprchlíků" a ukazuje, jak se "lidé mohou integrovat": "Na Lesbu jsme přijali dvě rodiny uprchlíků ze Sýrie a Kuvajtu, jednu křesťanskou a jednu muslimskou. Církev hradí veškeré náklady. Žijí v jednom domě, ve dvou samostatných bytech, děti už mluví lucembursky, starší má trochu větší potíže, ale už se naučil číst a psát anglicky. Je radost vidět, že tito lidé mohou žít bezpečný a šťastný život jako my ostatní. Musíme však myslet i na spoustu lidí, kteří tuto možnost nemají."

Pandemie by nás měla naučit nesnižovat lidskost

"Integrace je možná," upozorňuje předseda COMECE. "Většina z nich nejsou extremisté. Pokud jsou, je to možné, musíme s nimi jednat jako s extremisty. Ale v tuto chvíli nejsou... Musíme mít otevřená srdce, pandemie by nás měla naučit, že bez sociálních kontaktů se snižuje naše lidskost a před dveřmi Evropy máme lidi skutečně oddělené od všeho. Bolí to! Musíme něco udělat."

Overbeck: Středozemní moře je velký hřbitov, je třeba jednat

"Především v otázce migrantů," opakuje biskup z Essenu Franz-Josef Overbeck, místopředseda Comece, "by církev měla říci: udělejte vše pro to, aby lidé mohli zůstat ve svých zemích, ve svých domovech. Ale když uvidíte ty uprchlíky z Mali nebo Libye, co na to říct? Co dělat tváří v tvář Středozemnímu moři, které se stalo největším evropským hřbitovem? Problém migrace je otázkou, která tu zůstane v příštích letech, nemyslím tím 2-3 roky, ale možná sto let." "Tady se mění celý svět," říká biskup, který před vatikánskou tiskovou kanceláří odpovídá na otázky novinářů, s nimiž komentuje výzvy současné i budoucí církve v Evropě, přičemž neopomene pohlédnout na církev ve "svém" Německu, oddanou synodální cestě a otřesenou krizí sexuálního zneužívání.

Od papeže pozvání k přijetí

Jako Němec, stále ještě v otázce migrantů, připomíná monsignor Overbeck exodus mnoha Židů v temných letech nacismu, odmítnutých v různých zemích: "Už nikdy se nesmí stát něco podobného," říká. A opakuje, že linie evropských biskupů "se nezmění", a to v návaznosti na pokyny papeže Františka, který je rovněž vyzval k přijímání migrantů: "Dobře zná situaci a otázky, které vyvstávají: nejen jak žít, ale jak přežít s nedostatkem vody nebo ekologie připravené dát lidem to, co je nezbytné. Co máme dělat? Když zůstaneme na místě, budeme konat správně? To jistě není možné, jsme křesťané a jsme povoláni k lásce k bližnímu."

Pomoc církve zemím v krizi

Stejná láska vede německou církev k poskytování pomoci zemím světa v krizi, počínaje Venezuelou, sužovanou vážnou politickou, hospodářskou a sociální krizí: "Společně s vládou jsme poslali tuny léků. Tyto národy jsou bez pomoci."

Církev v Německu mezi synodální cestou a krizí zneužívání

Esenský duchovní se nevyhýbá otázkám novinářů na situaci v Německu na synodální cestu, která vyvolala řadu diskusí, a na nešvar zneužívání duchovními. "Jsme živá církev, která se rozhodla dobře reagovat na tuto velmi obtížnou situaci propastného sexuálního zneužívání nezletilých duchovními," říká. "Zvolili jsme si tuto synodální cestu a v jistém smyslu předjímáme volbu, kterou Svatý otec učinil pro univerzální církev. Jsme na úzké, ale přímé cestě."

"Nejsme schizmatická církev."

Overbeck se neidentifikuje s výrokem kardinála Marxe v rezignačním dopise, že církev je "na mrtvém bodě": "Ten 'mrtvý bod' se týká některých struktur církve, ale víra jde kupředu s mladými i starými, novým způsobem. Není to všechno mrtvé, nacházíme se v bodě změny a volby nových cest." Stejně tak odmítá definici německé církve jako církve potenciálně schizmatické: "Jsme živá církev, nikdy ne schizmatická!". A k otázce celibátu a ženského kněžství, která je ve středu synodálního jednání, potvrzuje: "Nacházíme se v okamžiku změn, také duchovních, což znamená, že jak v případě manželství, tak celibátu musíme nově formulovat své cíle." Tématem k zamyšlení je zejména celibát, protože "povolání ke kněžství klesají téměř na nulu, a to nejen v Německu, ale na celém Západě. Pokusme se pochopit, co nám chce Bůh říci, a udělejme si obrázek: možná jsou někteří vzdělaní muži, kteří jsou manželi a mohou tuto službu vykonávat. V pravoslavných církvích to již někteří dělají. Skutečně mě znepokojuje absence kněží. Za téměř dvanáct let svého biskupského úřadu jsem vysvětil maximálně 2-3 kněze ročně, zatímco dalších 20-30 zemřelo. Ztrácíme tak svátostný charakter."

Třetí vatikánský koncil?

Podle viceprezidenta komise jde o složité, ale zásadní otázky. Ne však do té míry, aby byl svolán III. vatikánský koncil, který by na ně upozornil univerzální církev: "Nacházíme se ve fázi činnosti, možná v závěrečné fázi II. vatikánského koncilu, nikoliv v přípravě třetího. Je tolik teologických a dogmatických bodů nebo zásadních bodů, jako je náboženská svoboda nebo "vitální život" církve , které je třeba ještě rozpracovat. Podle mne rozhodně není čas na III. vatikánský koncil," říká Overbeck.

(Vac)

12. června 2021, 14:35