Ruffini: Dobrý novinář si musí zachovat čistý pohled
Za velkou obhajobu nezávislé novinařiny, lze považovat vystoupení prefekta Paola Ruffiniho ke Světovému dni sdělovacích prostředků, v němž neváhal čerpat z “maxim” křesťanského života zaznamenaných v blahoslavenstvích. “Jedině čistý pohled je schopen vidět, rozpoznat, pochopit a dovést k jednotě fragmentarizovanou složitost skutečnosti - a tedy poznat ji,” zdůrazňuje. A jakkoli se může na první pohled zdát, že blahoslaveností těch, kdo jsou čistého srdce, je novinařině nejvzdálenější, opak je pravdou, říká Paolo Ruffini. Jedině tak lze totiž dospět k podstatě věcí, k tomu, co - řečeno s Exupérym - je očím neviditelné. Prefekt vatikánských médií připomíná také slova světoznámého polského reportéra Ryszarda Kapuścinského, který polemizoval s tvrzením, že novinařina vyžaduje chladnost neslučitelnou s jemným srdcem a naopak byl názoru, že tajemstvím velkého novináře je dobrota.
S odkazem na papežovu pobídku «Pojď a podívej se!» (Jan 1,46) z poselství ke Světovému dni sdělovacích prostředků, prefekt Ruffini poukázal na prostý fakt, že “nejlepší metodou, jak poznat skutečnost, je dovolit, aby ten, koho mám před sebou promluvil”. Zcela zásadní pro novinářskou práci je to, o čem od samého počátku svého pontifikátu mluví papež František, totiž “vycházet”, to znamená zvednout se a jít za ostatními, “učinit první krok k těm bratřím a sestrám, kteří jsou vzdálení, zapomenutí, k těm, kdo potřebují pochopení, útěchu a pomoc”. Hledání pravdy je cesta a novinář by se proto neměl zastavit, nýbrž “prošoupat podrážku svých bot”, nevystačit si s povrchním pohledem zvenčí, ale dát si práci s tím, aby získal pohled zevnitř, “který dovolí objevit a vyprávět jiný příběh”.
Paolo Ruffini však činí ještě další krok, překračující běžná pravidla, protože jeho předpokladem je víra, a míří tedy k novinářům působícím v církevním prostoru. Žádá po nich, aby se nezastavovali u věcí zdánlivých, povšechných, ale hledali pravdu, “v níž všechno existuje, která všechno vysvětluje, pravdu ukřižovanou a zmrtvýchvstalou, kterou každý den potkáváme v druhém člověku”. Vybízí k zprostředkování této pravdy nikoli slovy línými a ošuntělými, nýbrž nekonformními, správnými slovy.
Není žádné jiné metody než “jít a vidět”, pokud nám skutečně jde o pochopení. Nikoli jako roztržití cestovatelé, kteří předem vědí, co mají vidět, ale “s pokorou toho, kdo ví, že neví”. Komunikace, o niž usilujeme se nemůže řídit heslem “kousni a uteč”, zdůrazňuje prefekt vatikánských médií. Epocha fake news totiž žije z krátkozrakosti a snadných zobecňování.
A konečně posledním základem správné komunikace je “poctivost”, slovo, které po nás žádá, abychom “hleděli do svého nitra” a “klade před nás naši odpovědnost”. Poctivost nás staví na rozcestí, před volbu, zda se zaměříme na sebe a budeme vyprávět své vlastní přízraky nebo vyjdeme a uvidíme, dotkneme se skutečnosti a budeme vyprávět, co jsme spatřili, třebaže přitom podstupujeme riziko, že nepochopíme, budeme oklamáni nebo se zmýlíme. V takovém případě je nutné uvést věc na pravou míru, vydat se na novou cestu, nepřestat “kráčet v realitě”, protože “podrážky je možné opotřebovat, slova však nikoli,” zdůraznil Paolo Ruffini.
(job)
