Papež o klimatické migraci: Vidět či nevidět? To je, oč tu běží…

Zhruba třicetistránkový dokument se člení do deseti kapitol, která přehledně podávají fakta o klimatickém vysídlování, výklad tohoto jevu, stávající politická řešení a pastorační návrhy. Předchází jim úvodní úvaha papeže Františka, který parafrázuje slavnou Hamletovu větu: Být či nebýt? a mění ji v otázku “Vidět či nevidět? To je, oč tu běží”. Vše se totiž odvíjí od toho, zda se skutečně chceme zabývat utrpením, které s sebou nese životní příběh každého klimatického migranta, abychom “si uvědomili a odvážně přijali za své vlastní utrpení to, co se děje světu, a pak poznávali, jakým způsobem může každý z nás pomoci” (srov. Laudato si', 19).

Narozdíl od pandemie Covidu-19, která na nás dolehla náhle, bez předchozího varování a ovlivnila životy lidí na celém světě, klimatická krize začala již s průmyslovou revolucí a dopadá nejvíce na lidi, kteří k ní nejméně přispěli, pokračuje papež. Stejně jako koronakrize si také klimatická krize žádá globální odpověď, k níž papež vybízí opětovnou parafrází, tentokrát proroka Izaiáše: “Nuže, pojďme a diskutujme. Jestliže ochotně poslechnete, čeká nás veliká budoucnost. Jestliže se však vzepřete, nebudete naslouchat a jednat, pohltí vás horko a znečištění, sucho či vzedmuté vody (srov. 1, 18-20).

Papež opakuje slovesa, odpovídající příslušným činům, která se týkají rovněž ekologických migrantů: přijímat, chránit, podporovat a integrovat, a vyzývá církev k širšími pohledu na drama klimatických vysídlenců, našich bratrů a sester, kteří “se nemohou vrátit do své výchozí země a k původnímu životu”. Pán po nás dnes žádá toto dílo, v němž se ukrývá nesmírná radost, připomíná papež František. Z klimatické ani covidové krize nelze vyjít tím, že se uzavřeme do invidualismu, nýbrž jedině skrze společenství, setkávání, dialog a spolupráci, uzavírá papež.

(jag)