Prozatímní vatikánsko-čínská dohoda prodloužena o dva roky

“Dle soudu Svatého stolce byl počátek uplatňování této dohody, která má zásadní církevní a pastorační význam, veskrze pozitivní, díky dobré komunikaci a spolupráci zúčastněných stran, pokud jde o obsah úmluvy. Svatý stolec proto zamýšlí pokračovat v otevřeném a konstruktivním dialogu, zaměřeném na podporu života katolické církve a dobra čínského národa”, sdělilo Tiskové středisko.

Vatikánské tiskové prohlášení doplňuje obsáhlý článek, zveřejněný v deníku Svatého stolce (L’Osservatore Romano, 22.10. 2020), který vysvětluje důvody dnešního kroku: “Obě strany”, píše L´Osservatore Romano, zhodnotily různá hlediska uplatňování zmíněné prozatímní dohody, a shodly se na prodloužení její platnosti o další dva roky, do 22. října 2022, což potvrdila oficiální výměna verbálních nót.”

Hlavním účelem dočasné dohody je “podporovat a povzbuzovat hlásání evangelia” v Číně a obnovit “plnou a viditelnou jednotu tamní církve”. Otázka jmenování biskupů a jejich jednoty s Petrovým nástupcem nabývá “podstatné důležitosti pro život církve, jak na místní, tak na všeobecné úrovni”. Právě tato skutečnost “podnítila vyjednávání a byla opěrným bodem při sepsání textu prozatímní dohody”, aby se tak zajistilo “jak postupné nastolování jednoty víry a společenství mezi biskupy, tak jejich celistvá služba ku prospěchu katolického společenství v Číně. Poprvé po mnoha desetiletích jsou tak už dnes všichni čínští biskupové ve společenství s římským biskupem a díky naplňování dohody již nebude docházet k nelegitimním svěcením”, čteme ve vatikánském listě.

Deník Svatého stolce dále upozorňuje, že prozatímní dohoda “neřeší veškeré otevřené otázky či situace v čínské církvi, které dosud vyvolávají znepokojení, nýbrž výlučně téma biskupských jmenování”. Cituje z nedávné promluvy státního sekretáře, kard. Pietra Parolina, na konferenci Papežských misijních děl v Miláně, která zapříčinila určitá nedorozumění. Mnohá z nich lze přikládat tomu, že vatikánsko-čínské dohodě se přisuzují “cíle, které si sama neklade, či se s ní spojují politické otázky, které s ní nemají nic společného”.

Podpis dočasné dohody před dvěma lety v Pekingu byl “cílovým bodem dlouhé pouti”, avšak “zároveň a především východiskem širších a prozíravějších úmluv”, zdůrazňuje L´Osservatore Romano. Text prozatímní dohody, vzhledem k jeho zkušební povaze, se po vzájemné shodě signatářů uchovává v utajení, avšak je “plodem otevřeného a konstruktivního dialogu”. Tento “dialogický přístup, sycený úctou a přátelstvím”, nalézá silnou podporu ze strany papeže Františka, který si je “dobře vědom ran, které společenství čínské církve utrpělo v minulosti”. Po dlouholetém vyjednávání, které zahájili a v němž pokračovali jeho předchůdci a za nepochybné kontinuity s jejich myšlením proto papež František obnovil plné společenství s čínskými biskupy vysvěcenými bez papežského mandátu a schválil podpis smlouvy o jmenování biskupů, s jejímž návrhem ostatně souhlasil již papež Benedikt XVI.

“Některé sektory mezinárodní politiky”, pokračuje vatikánský list, “na jednání Svatého stolce pohlížejí optikou geopolitické hermeneutiky. V případě uzavření prozatímní dohody se ovšem pro Svatý stolec jedná o hluboce ekleziologickou otázku”, a to za “plného vědomí, že navázaný dialog prospívá hledání obecného dobra, z něhož těží celé mezinárodní společenství”.

Co se týče dosavadních výsledků dohody, byli jmenováni dva noví biskupové, uvádí deník Svatého stolce, “a probíhá několik dalších procesů nových biskupských jmenování”. Ačkoli “statisticky se to jeví jako mizivý výsledek, v každém případě se jedná o dobrý začátek, za naděje, že postupně budou dosaženy další kladné cíle”. Kontakty mezi oběma stranami a následné uplatňování smlouvy totiž v současnosti ovlivnila zdravotní krize vyvolaná pandemií, podotýká L´Osservatore Romano, nicméně “aplikace dohody a účinná, stále aktivnější účast čínského episkopátu, je velice důležitá pro život katolické církve v Číně a zrcadlí se ve všeobecné církvi. Do tohoto kontextu je třeba umístit další pastorační záměr Svatého stolce, tedy pomoci dlohodobě rozděleným čínským katolíkům, aby vydávali signály ke smíření, spolupráci a jednotě, což přispěje k novému a efektivnějšímu hlásání evangelia v Číně”.

“Je nutné uznat”, uzavírá vatikánský deník, “že v Číně přetrvává nemálo situací působících veliké utrpení. Svatý stolec si je této skutečnosti hluboce vědom, má ji na zřeteli a neopomíjí na ni upozorňovat čínskou vládu, aby podpořil zdárnější výkon náboženské svobody. Čeká nás ještě dlouhá cesta, na níž nebudou chybět obtíže”. Svatý stolec proto vyjadřuje přání, že obnova prozatímní dohody “přispěje k vyřešení dosud otevřených otázek společného zájmu, které se týkají zejména života čínských katolických obcí, i k podpoře mezinárodního mírového horizontu ve chvíli, kterou na světové rovině poznamenává četné napětí”.

(jag)