Papežský akademik Zamagni: Lék na nemocnou ekonomiku? Stačí chtít.

Papež není proti blahobytu a rozvoji, ale přeje si, aby z něj těžili všichni lidé a nikoli jen hrstka vyvolených, ponechávající většinu lidí na smetišti světa. V souvislosti s cyklem Františkových katechezí na téma “Uzdravit svět” na to upozorňuje italský ekonomom, stojící od loňského roku v čele Papežské akademie sociálních věd. Tento týden mluvil papež o nemocném hospodářském systému a ohromných sociálních nerovnostech, které pandemie ještě posílila.

Profesor Zamagni potvrzuje přesnost papežovy diagnózy. “Připomíná nám, že ekonomika je nemocná, což může skončit smrtí nebo uzdravením. Všechno záleží na způsobu léčby, jaký chceme uplatnit,” říká pro Vatikánský rozhlas papežský akademik. Papežovým záměrem není zrušit tržní hospodářství, jak mu mnozí předhazují, ale pouze je nesměrovat na sociální spravedlnost, zdůrazňuje dále. Existují ale skutečně možné cesty? Profesor Zamagni odpovídá:

“Stačí chtít. Z technického hlediska tady jsou. Především je zapotřebí změnit pravidla fungování finančních trhů. Oblast finančnictví je nemocná, protože se řídí špatnými pravidly. Je zapotřebí, aby se vlády pěkně sešly kolem stolu a rozhodly: “Přepíšeme zákony”. Například zavřít daňové ráje, které jsou dnes jednou z předních příčin růstu nerovností. Za druhé: Je zapotřebí regulace, která by postavila finančnictví do služeb reálného hospodářství. Dnes dochází k opaku. Po staletí napomáhaly finance podnikům, rodinám, všem těm, kdo je užívali jako nástroje. Také v této věci je třeba napsat černé na bílém: konec sebevztažnosti! Finančnictví totiž neprodukuje žádnou přidanou hodnotu, pouze přerozděluje. Do jisté míry to lze tolerovat, avšak dnes se tato věc stala nad slunce jasnější, jak ukázaly krize v letech 2007-2008 i nedávná, která následovala. Za třetí: stačí říci, že cílem podnikání není pouhá maximalizace zisku. Konec konců velcí američtí podnikatelé ve svém posledním prohlášení, vydaném před deseti dny, říkají: “Chceme ekonomii, která si neklade za prvotní cíl maximalizaci zisku akcionářů, nýbrž produkci se sociální hodnotou.”

Vedle reformy pravidel finančních trhů připomíná profesor Zamagni další dva imperativy naší doby, ke kterým poslední papežové často poukazovali. Jednak existenci společných dober, jež se nesmějí stávat předmětem obchodu, jako je například přístup k pitné vodě. Druhým palčivým problémem, v němž hlas církve zaznívá často osamoceně, je docenění role rodiny.

“Po světě ovšem najdeme “špatné učitele”, kteří měli zato, že zničení rodiny jakožto institutu a sázka na vyostřený individualismus povede ke zlepšení situace. V tom spočívá největší omyl, protože rodina je první ekonomikou. Pokud na toto zapomeneme, ztratíme příležitost k pochopení jedné z největších transformačních sil současného uspořádání. Kdo je prvním lékařem pro děti? Rodina. Kde je první místo vzdělání a formace pro mladé? V rodině. Postavíme-li ji znovu do centra, bude to znamenat centralitu lidské osoby - a zejména ženy,” dodává profesor Stefano Zamagni, předseda Papežské akademie sociálních věd.

(job)