Pius XII. vybízel k vytváření Evropy založené na synovské bázni a lidské důstojnosti

Před 75 lety skončila II. světová válka. Nacistické Německo podepsalo kapitulaci v noci z 8. na 9. května 1945 v Berlíně. Uzavřela se tak dramatická kapitola dějin, která za sebou nechala přes 50 milionů mrtvých. Papež Pius XII. v rozhlasovém poselství proneseném 9. května volal po nové a lepší Evropě, k níž zavazuje odkaz zemřelých:

“A zdá se nám, že právě oni, padlí, napomínají ty, kdo přežili tuto nezměrnou zhoubu a říkají: Kéž z našich kostí a našich hrobů, ze země, v niž jsme byli vsazeni jako zrno pšenice, vzejdou tvůrci a činitelé nové a lepší Evropy, nového a lepšího univerza, založeného na synovské bázni Boží, jeho věrnosti a jeho svatých přikázáních, na úctě k lidské důstojnosti, na posvátném principu rovnosti práv pro všechny národy a všechny státy, velké i malé, slabé i silné.” (Rozhlasové poselství Pia XII., 9. května 1945)

V roce 1945 se na novém politickém uspořádání světa podíleli velcí státníci, jednotlivé země, politické strany. Dnešní svět se hluboce změnil, transformoval globalizací. Na to, jaké síly a jaké dynamiky budou určovat budoucnost jsme se zeptali profesora politické filosofie Giulia Alfana z Papežské lateránské univerzity:

“Je zapotřebí vracet se k centrálnímu postavení lidské osoby, bez ohledu na náboženské krédo či politické inklinace. Ústřední místo člověka a respektování práva jsou zásadními prvky. II. světovou válku ukončila událost, která z hlediska práva neměla nikdy dříve obdoby - norimberský proces, kde vítězové soudili poražené. Bylo to nutné ani ne tak kvůli těm, kdo byli již poražen a odsouzeni dějinami, nýbrž na připomínku toho, že ústřední postavení lidské osoby je rozhodující pro politickou perspektivu založenou na podpoře člověka. Často opakuji svým studentů jednu větu: kdo hájí svá práva, vykonává lépe své povinnosti. Život v demokracii není pouze krásný ideál - ovšem nemáme-li konkrétní funkční nástroje k jejímu uskutečňování, zůstane pouhým ideálem.  A tyto funkční nástroje musejí vycházet z centrálního postavení lidské osoby, jež je trvale platným právem. K tomu je zapotřebí se vracet a zároveň připomínat, že vycházet od ústředního postavení člověka znamená také přijímat na sebe odpovědnost.”

Říká profesor politické filosofie Giulio Alfano.

(job)