„Nesnesitelná sestra“ sv. Terezičky – Akta Léonie Martinové předána ve Vatikánu

Případ sestry Léonie je zvláštní a to, že „předběhla“ své další sestry, může působit jako nedorozumění, podotýká postulátor procesu otec Antonio Sangalli. Léonie byla totižze všech nejkomplikovanější, náročná už jako dítě, natřikrát vstupovala do řádu, prošla mnoha krizemi a depresí – navzdory všem neúspěchům však zůstala věrná Bohu. K zahájení beatifikačního procesu došlo takříkajíc zdola. Ukázalo se to jako nutné kvůli úctě, které se těší, masovým poutím k jejímu hrobu a množství svědectví o vyslyšených prosbách na její přímluvu. O pomoc se na ni obrácejí zejména rodiče, kteří mají výchovné problémy se svými dětmi. Zdá se, že sestra Léonie Martinová má zvláštní pochopení pro mladé, kterým se nedaří, kterým se smeká noha a nedokáží najít v životě své místo. Patrně v jejich osudech objevuje stopy svých vlastních zkušeností, říká postulátor. Případná beatifikace sestry Léonie by se stala zvláštním znamením pro dnešní rodiny, říká otec Sangalli:

„V rodině Martinových je cosi udivujícího. Zelia a Ludvík Martinovi svým dětem nic nevnucovali. Žili však podle pravidla: Bůh na prvním místě. Jejich manželský a rodinný život byl silně inspirován spiritualitou sv. Františka Saleského, protože Zéliina rodná sestra byla vizitantkou (členkou řádu Navštívení P. Marie, založeného sv. Františkem Saleským). V tomto duchovním zaměření vyrůstaly všechny děti a díky tomu se rodina stala malou domácí církví. Všechno ale probíhalo neostentativně, velmi přirozeně. Vidíme, že v této rodině byl Bůh milován každým z jejích členů, že děti – abych tak řekl – dýchaly vírou svých rodičů. Tomu nás učí tato rodina také dnes. Prvními svědky víry musejí být rodiče: Nikoli velká slova, ale nabídka jasného životního stylu, proniknutého vírou, nadějí a láskou.“

(job)