Cerca

Vatican News
Relikviář s ostatky sv. Petra věnovaný papežem Františkem ekumenickému patriarchovi Bartoloměji Relikviář s ostatky sv. Petra věnovaný papežem Františkem ekumenickému patriarchovi Bartoloměji 

Nečekaný „Boží dar“ pro Konstantinopol

Ekumenické vztahy probíhají na nejvyšší úrovni skrze zaběhlé mechanismy v rámci bilaterálních komisí, které se zpravidla zabývají otázkami, v nichž se vyskytují třecí plochy, a snaží se poctivou prací teologů zjistit, jak se jejich vnímání vyvíjelo během dlouhého putování církve dějinami. Své důležité symbolické místo v nich mají také gesta, zejména při slavnostních liturgiích, kdy zástupci církví stojí vedle sebe před Bohem a navzdory různosti tradic i názorů se snaží být po lidsku bratry.

Johana Bronková - Vatikán

Právě takovým gestem je od roku 1977 vzájemná výměna delegací Svatého stolce a Konstantinopolského patriarchátu na svátky sv. Petra a Pavla a sv. Ondřeje. Také letos přijela 29. června do Vatikánu delegace vedená patriarchou Jobem z Telmessosu a zúčastnila se liturgie ve Svatopetrské bazilice. Po jejím skončení se však odehrálo něco zcela nečekaného, mimo veškeré protokoly a očekávání. Poslechněte si, co píše na svých stránkách patriarcha Job:

„Počkejte potom na mě – řekl papež po skončení slavnostní bohoslužby v bazilice. - Musím vám dát dar pro církev v Konstantinopoli. Přemýšlel jsem o tom dnes v noci při modlitbě.“ Po krátké zastávce v sakristii papež pobídl k odchodu a oba muži zamířili v malém papežském fordu k Apoštolskému paláci. František dovedl patriarchu Joba do kaple papežského apartmá, vtiskl mu do ruky relikviář se slovy: „V noci jsem si při modlitbě pomyslel, že bude lepší, když tyto svaté relikvie budou v Konstantinopoli, na Fanaru. Tady je máte. Vezměte je s sebou. Dejte je mému bratru, Jeho Svatosti ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi. Není to dar ode mne, nýbrž od Boha.“

Bronzová schránka, kterou papež František věnoval kontantinopolskému patriarchátu, obsahuje devět fragmentů kostí sv. Petra, jak cituje nápis: „Ex ossibus quae in Arcibasilicae Vaticanae hypogeo inventa Beati Petri Apostolil esse putantur“, tzn. z kostí nalezených v hypogeu – tedy hrobu – ve Vatikánské bazilice, považovaných za náležející blaženému apoštolu Petrovi. Do soukromé papežské kaple se dostaly z rozhodnutí Pavla VI. Když v 60. letech minulého století identifikovala archeoložka Margheritta Guarducci ostatky prvního z Kristových náměstků, vymínil si papež Montini, aby několik těchto fragmentů bylo uloženo v soukromé papežské kapli.

„Pocházejí tedy z významnějšího množství fragmentů, které jsou dodnes uloženy v prostoru tzv. „zdi G“, nazývané také zdí grafitů, pod papežským oltářem Vatikánské baziliky,“ vysvětluje Pietro Zander, ředitel vatikánského Úřadu pro restaurování památek baziliky sv. Petra. 26. června 1968 nechal Pavel VI. umístit na místo nálezu 19 průhledných schránek s fragmenty kostí. A toho dne také při generální audienci osobně ohlásil světu slavný nález:

„Nebude tak vyčerpáno zkoumání, ověřování, diskuse a polemiky. Avšak připadá nám žádoucí, abychom vzhledem k současnému stavu archeologických a vědeckých závěrů, podali z naší strany vám a celé církvi tuto šťastnou zprávu, a tak uctili posvátné relikvie, jejichž autentičnost nyní podpořil seriózní průzkum, relikvie, které byly kdysi živou součástí Kristova těla, chrámem Ducha svatého a jsou určeny k slavnému vzkříšení. V tomto případě pak musíme plesat ještě více, protože máme důvod domnívat se, že byly objeveny sice nemnohé avšak svatosvaté tělesné ostatky Knížete apoštolů, Šimona, syna Jonášova, Rybáře, kterého Kristus nazval Petr, ostatky toho, který byl Pánem zvolen za základ Jeho Církve a jemuž Pán svěřil svrchované klíče svého království s posláním pást a sjednocovat jeho stádce, vykoupené lidstvo až do chvíle svého slavného návratu.“

Mučednická smrt sv. Petra se datuje mezi požár Říma, který vypukl 19. července roku 64, a začátek pronásledování křesťanů v roce 67. Podle dávné tradice bylo apoštolovo tělo pohřbeno na vatikánském pahorku. Císař Konstantin zahájil nad uctívaným místem pohřbu stavbu ohromné baziliky, kvůli níž nechal zasypat celou antickou nekropoli pod chrámem, včetně trofea spojovaného se jménem římského kněze Gaia, který na přelomu 2. a 3. století ve slavném listu heretiku Proklovi ujišťuje, že ve Vatikánu a při ostijské silnici lze spatřit „hroby těch, kdo založili tuto církev“ (Eusebius z Cesareje, Historia Ecclesiastica 2.25, 5–7). Teprve o šestnáct století později, při archeologickém výzkumu zahájeném v roce 1939, bylo možné rekonstuovat spletitou topografii pod Svatopetrským oltářem. Archeologové nalezli trofeum, o němž mluvil Gaius, postavené při tzv. „červené zdi“ z doby kolem roku 150, na níž se nalezlo velké množství nápisů k poctě apoštola Petra. Na jednom z nich Margherita Guarducci rozluštila nápis „Petros enì“, Petr je tady, který posléze vedl k nálezu schránky identifikované s Petrovými ostatky.

„V roce 1964 jsem dospěla k jistotě ohledně identifikace. V roce 1965 jsem poprvé publikovala výsledky bádání,“ píše profesorka Guarducci ve svých pamětech, spolu s ujištěním, že nález byl podroben nejrigoróznějšímu vědeckému zkoumání a s dovětkem, že „římská církev je tedy založena na Petrovi nejen metaforicky, nýbrž reálně.“ Podle výzkumu patřily nalezené ostatky jedinému muži, robustní postavy, který zemřel v pokročilém věku. Byly smíšeny s hlínou a vláky lněné tkaniny purpurové barvy proplétané zlatem.

Margerita Guarducci mluví také o upřímném nadšení Pavla VI. Přestože někteří archeologové, včetně jezuity Antonia Ferruy, s identifikací nesouhlasili, trval na tom, aby se zprávu o skvostném nálezu dozvěděl celý svět. Schránka, kterou nechal umístit do své soukromé kaple, se na veřejnosti objevila jen jedinkrát. V neděli 24. listopadu v roce 2013 ji František nechal vystavit při oltáři v Bazilice sv. Petra u příležitosti závěrečné mše Roku víry, vyhlášeného ještě papežem Benediktem.

Relikvie sv. Petra tedy opustily Apoštolský palác a 30. června dospěly do Istanbulu, kde byly ihned vystaveny k veřejné úctě při slavnostní liturgii celebrované patriarchou Bartolomějem. Na rozdíl od návratů relikvií na místo původního určení, k nimž došlo v minulých letech, jako   v případě ostatků sv. Ondřeje, vrácených v roce 1964 do řecké Patry, tentokrát jde o dar. Ekumenický patriarcha jej označil za gesto „odvážné a smělé“.

7. července 2019, 18:45