Sestra Eugenia Bonetti představuje svá rozjímání k Via Crucis v římském Koloseu Sestra Eugenia Bonetti představuje svá rozjímání k Via Crucis v římském Koloseu 

Sestra Eugenia Bonetti: Mé druhé obrácení přišlo skrze prostitutku

„Když kardinál Ravasi zavolal, ihned jsem odpověděla „ano“, také proto, že s variantou „ne“ se nepočítalo“ – říká s úsměvem sestra Eugenia Bonetti novinářům ve vatikánském tiskovém středisku. Řeč je o přípravě textů Křížové cesty v Koloseu.

Sestra Eugenia z kongregace misionářek P. Marie Těšitelky měla při jejich sepisování před sebou jedno z nejhlubších skrytých dramat naší doby, v němž se tělesné a duševní utrpení vzájemně prostupuje, kalvárie zotročených žen, sexuálních otrokyň, žen a dívek ulice. Právě jim se tato řeholnice věnuje jako ředitelka sdružení „No more slaves“.

Moje představa je, aby se v Koloseu, na místě utrpení minulosti, dnes vyprávěly bolesti mnoha žen bez tváře, beze jména, bez naděje, s nimiž se zachází podle vzoru použij a vyhoď. Všichni jsme voláni k odpovědnosti, protože na účet chudých se rýžují nesmírné peníze, říká sestra Eugenia. A její životní příběh dosvědčuje, že přesně ví, o čem mluví. Jako misionářka prožila 24 let v Keni mezi mladými, kteří bojují o svou budoucnost. Po návratu do Itálie pracovala v centru pro migranty. „Nechtěla jsem tam být, měla jsem dojem, že mé místo je v Africe,“ dodává. Život jí změnilo setkání s Marií, mladou prostitutkou. „Mé obrácení přišlo skrze vzlyky této ženy, která za mnou přišla s prosbou o pomoc, ale já jsem neměla čas ji vyslechnout, protože začínala mše. Doprovodila mě do kostela, všichni se na mě dívali divně. Byli jsme zvláštní dvojka, řeholnice a s ní holka z ulice. Při modlitbě mě doprovázel její pláč. Ona odešla ze mše usmířená, já zdrcená natolik, že jsem v noci nespala. Pám mi ukázal, jakou cestou se mám dát.“ To byl počátek jejího úsilí o záchranu žen, které jí často nazývají „matkou“.

 

Sestra Eugenie vypráví zkrušující příběhy: o třech dívkách upálených v automobilu skupinou mladíků, ale také svědectví o Vzkříšení uprostřed beznaděje: jako když devatenáctiletá dívka v pátém měsíci těhotenství našla nový život ve svém dítěti. „Po nějaké době ji pokřtil Jan Pavel II. v Bazilice sv. Petra, přinesla s sebou svoji holčičku, jako největší milost, plod svého vykoupení.“

(job)

18. dubna 2019, 12:31