mons. Scicluna mons. Scicluna 

Arcibiskup Scicluna: Radím ke zdravému realismu

„Pro sexuální zneužívání nezletilých ze strany kněží je příznačné, že osmdesát procent obětí je mužského pohlaví a většině z nich je více než čtrnáct let. Výklad přenechávám jiným, ovšem toto je skutečnost“, prohlašuje arcibiskup Charles Scicluna, někdejší vatikánský promotor spravedlnosti, poté maltský arcibiskup a druhý sekretář Kongregace pro nauku víry, vpředvečer vatikánské schůzky o ochraně nezletilých (La Repubblica, 19.2.2019).

Jako jeden z členů organizačního výboru tohoto setkání zároveň doporučuje zdravý realismus, neboť, jak říká, „třídenní schůzka nemůže zacelit desetileté rány“. Co tedy od vatikánské konference očekává? Na to odpověděl pro naše mikrofony:

„Řekl bych, že důležité budou výsledky diskusí, které se v rámci mítinku povedou. Nastanou zde totiž chvíle, kdy všichni účastníci v jazykových skupinách budou moci projevit své naděje, frustrace, strach a také touhu po konání dobra. Prvním postojem tedy bude naslouchání a z něj se bude odvíjet následná strategie, která se bude rovněž řídit doporučením Svatého otce. V tomto smyslu vkládáme velká očekávání do jeho závěrečné promluvy. Nechceme nicméně naslouchat jenom papeži, nýbrž vyslechnout se navzájem, což z tohoto setkání učiní další významný moment na cestě boje proti zneužívání, kterou se církev vydala již před lety...“

Na setkání se bude samozřejmě mluvit o prevenci a nutnosti zachovávat presumpci neviny. Pokud se totiž tato zásada porušuje, „působí to nevinně obžalovanému mnohdy nenapravitelnou škodu“, podotýká mons. Scicluna. K hojně diskutované „věrohodnosti církve“ maltský biskup poznamenává:

„Hodnověrnost není otázkou třídenního setkání, nýbrž je třeba si ji trvale a den za dnem vybojovávat. Chtěl bych nicméně připomenout mnoho kněží a řeholníků, kteří v celém světě tiše a věrně pracují a velkoryse se namáhají. Jistě nikdy neskončí na prvních stránkách novin, ovšem právě oni tvoří les, v jehož rámci se občas nějaký ten kmen skácí. Musíme hledět na tento les a zároveň z našich společenství oddálit vlky, aby se naši kněží řídili vzorem Dobrého pastýře – to by měla být naše modlitba za církev.“

Jaké odškodnění mohou oběti od církve očekávat? Na to Charles Scicluna odpovídá: „Zmrtvýchvstalý Ježíš stále nese své pašijové rány, z čehož chápeme, že rány zůstanou, avšak mohou se proměnit. K ranám, které nevinným lidem způsobilo zneužívání ze strany kněží, bychom měli přistupovat s týmiž soucitem a jemností, jaké na Velký pátek prokazujeme Ježíšovým ranám.“

(jag)

20. února 2019, 12:29