Cerca

Vatican News
Ilustrační snímek Ilustrační snímek 

Ochrana nezletilých v církvi: Nejsme v bodě nula

Stručné shrnutí základních kroků papežů, Vatikánu a místních církví v boji proti sexuálnímu znežívání v církevním prostředí.

Ve dnech 21. až 24. února proběhne ve Vatikánu setkání předsedů biskupských konferencí a představených řeholních řádů zaměřené na otázku ochrany nezletilých v církvi. Setkání si klade za cíl rozšířit povědomí a znalosti  o těchto deliktech, vyslechnout oběti, vypracovat některé nové normy a procedury, zejména v otázce hierarchie zodpovědnosti. Setkání však zdaleka nepředstavuje první krok tímto směrem. Platné církevní normy jsou jasně formulované a přísnější než ve většině státních legislativ. Podívejme se však blíže na církevní opatření přijatá v této oblasti v posledních desetiletích.

Jan Pavel II. - laicizace pro pedofily v řadách duchovenstva

Už v roce 1987 vydala Kanadská biskupská konference první směrnice ohledně sexuálního násilí na nezletilých v církevním kontextu. O dva roky později byl založen také zvláštní výbor, který v roce 1992 publikoval dokument „Od utrpení k naději“ obsahující 50 doporučení ohledně kněžské formace.

V témže roce (1992) publikuje Biskupská konference Spojených států na svém plenárním zasedání „5 principů“, kterými se řídit v případě podezření ze zneužívání nezletilých. „Pokud žalující předloží dostatečné důkazy“, stanovuje jeden z nich urychlené oddálení „předpokládaného viníka“ od úkolů spojených s jeho službou. Předpisy mluví také o vypracování odborné expertízy a lékařského posudku. Navzdory tomu rozšíření tohoto fenoménu v dalších letech a neadekvátnost jejich řešení, doložená v historickém šetření novinářů z Boston Globe, vedly v roce 2002k předvolání amerických kardinálů do Říma Janem Pavlem II.   Papež při této příležitosti prohlásil, že „v kněžství a řeholním životě není místo pro ty, kdo ubližují mladým“ a formuloval pravidlo nekompromisní laicizace duchovních, kteří se dopustili pedofilních činů.

Již v roce 1994 ustanovila zvláštní výbor pro případy sexuálního zneužívání místní církev v Irsku (Irish Catholic Bishops´Advisory Committee on Child Sexual Abuse by Priests and Religous). Jedna z prvních instrukcí, jak si počínat v případech pedofilních deliktů v církvi, vyšla v roce 1996 v Austrálii. Dokument nazvaný „Towards Healing“ byl schválen všemi tamními diecézemi.

Nové kanonické normy – „delicta graviora“

Poté, co americké skandály ukázaly procedurální nejasnosti v řadách episkopátu, zareagovala církev také na úrovni nových kanonických norem. Již v roce 2001 vydal Jan Pavel II. Motu proprio Sacramentorum sanctitatis tutela, které zařazuje zneužití nezletilého duchovní osobou mezi tzv. „delicta graviora“, tedy těžké delikty vyhrazené Kongregaci pro nauku víry. V roce 2010, za pontifikátu Benedikta XVI., pak vydala tato kongregace nové normy, které urychlují kanonické procedury, zdvojnásobují promlčecí lhůtu z deseti na dvacet let a zavádějí do církevní legislativy zločin „pedopornografie“.

Benedikt XVI., Irsko a setkání s oběťmi

Od roku 2008 se Benedikt XVI. začal na svých apoštolských cestách pravidelně sestkávat s oběťmi zneužívání (USA, Austrálie, Velká Británie, Malta, Německo). V jeho stopách pokračuje také papež František při  četných soukromých setkáních v Domě svaté Marty.  V roce 2009 zveřejnila vládní komise v Irsku zprávu o zneužívání v rámci vzdělávacího systému spravovaného církví. Benedikt XVI. reagoval předvoláním irských biskupů do Říma a v březnu 2010 napsal pastorační dopis adresovaný irským katolíkům. Žádá v něm spravedlivá a účinná opatření jako odpověď na tuto zradu důvěry a nařizuje apoštolskou vizitaci, jejíž závěry byly zveřejněny v roce 2012

Předpisy jednotlivých biskupských konferencí

Další etapu systematické práce na prevenci představuje okružní list Kongregace pro nauku víry v květnu roku 2011, který ukládá všem biskupským konferencím vypracování směrnic pro postup při vyšetřování případů zneužití a pomoci obětem. Dokument rovněž potvrzuje, že odpovědnost za řešení kauz zneužívání nezletilých ze strany duchovenstva náleží na prvním místě diecéznímu biskupovi.

O rok později, v únoru 2012, proběhlo na Papežské gregoriánské univerzitě sympózium, s cílem napomoci jednotlivým biskupským konferencím k vypracování příslušných norem. Mezinárodního setkání se tehdy zúčastnili zástupci 110 episkopátů a představení 35 řeholních institucí. Během sympózia byl ohlášen vznik zvláštního Centra pro ochranu nezletilých v rámci této papežské univerzity, v jehož čele dodnes stojí německý jezuita P. Hans Zollner.  

Od roku 2015 existuje společná směrnice ČBK a konferencí vyšších řeholních představených v ČR pro postup v případech trestných činů pohlavního zneužití osoby mladší 18 let duchovním či laikem v rámci činnosti církve. Pokud se prokáže pachatelova vina, je potrestán nejen podle trestního práva, ale i podle práva církevního.

Nová papežská komise a nové sankce

Po zvolení papeže Františka na Petrův stolec  byla dosavadní linie dále podpořena ustanovením Papežské komise pro péči o nezletilé (prosinec 2013). Mezi výsledky její činnosti patří vypracování modelových předpisů pro místní církve, organizace kurzů pro nově jmenované biskupy nebo zavedení Dne modliteb za oběti zneužívání.

V červnu roku 2016 vydal papež František Motu proprio „Come una madre amorevole“ (Jako milující matka), jímž zařazuje mezi možné důvody k odvolání biskupa z úřadu také zanedbání povinnosti v otázce sexuálních deliktů kléru .

Reskriptem  z listopadu 2014 papež ustanovil v rámci Kongregace pro nauku víry zvláštní sbor pro zrychlené projednávání „delicta graviora“, do nichž spadají rovněž sexuální delikty.

Návštěva Chile, demise episkopátu a papežovy listy

V lednu minulého roku se papež František během návštěvy Chile musel konfrontovat s kauzou Fernanda Karadimy, kněze laicizovaného (září 2018) poté, co kanonický proces potvrdil jeho pedofilní a efebofilní delikty. Krize důvěry k církvi, potvrzená vizitací mons. Scicluny, vyústila v květnu loňského roku k odstoupení celé tamní biskupské konference. Papež František nakonec přijal sedm z podaných demisí.

V tomto kontextu vznikly také posledení pastorační listy papeže Františka: List Božímu lidu v Chile (květen 2018), List Božímu lidu (srpen 2018), kde papež klade sexuální zneužívání do souvislosti se zneužitím moci a svědomí, a nakonec List biskupům Spojených států (leden 2019) reagující na rozhořčení, jaké v americké společnosti vyvolal případ někdejšího washingtonského arcibiskupa a kardinála, dnes již laicizovaného Theodora E. McCarricka.

(job)

18. února 2019, 16:56