Beta verze

Cerca

Vatican News
Dar papeže Františka účastníkům synody Dar papeže Františka účastníkům synody 

Zveřejněn závěrečný dokument synody o mládeži

XV. řádné zasedání biskupské synody na téma „Mladí, víra a rozlišování povolání“ dospělo k závěru. Dnes odpoledne byl v synodní aule odhlasován text závěrečného dokumentu. Následně byl předán do rukou papeže Františka, který schválil jeho zveřejnění.

Johana Bronková - Vatikán

 Šedesátistránkový dokument rozčleněný do tří částí, dvanácti kapitol a 167 odstavců přečetl v synodní aule generální relátor Sérgio da Rocha, zvláštní sekretáři synody o. Giacomo Costa a don Rossano Sala, spolu s mons. Brunem Fortem, členem komise pro redakci textu. Výsledný dokument se v duchovní rovině nechává inspirovat pasáží o cestě do Emauz a  ve struktuře odráží trojdílnou skladbu Instrumentum laboris. Jak konstatoval kardinál da Rocha, text je „výsledkem týmové práce v pravém slova smyslu“, spolu se synodními otci se na něm podíli další účastníci synody a „zvláštním způsobem mladí lidé“. Dokument bere v potaz také 364 předložených připomínek, z nichž naprostá většina byla přesná a konstruktivní, dodal generální relátor.

I. „Kráčel s nimi“

Na prvním místě závěrečný dokument synody reflektuje situace, v nichž žije dnešní mládež, a poukazuje na její silné stránky i problémy. Klade důraz na empatický dialog, vedený s pokorou, trpělivostí a ochotou naslouchat, jako na předpoklad rozhovoru s mladými. Mladí lidé chtějí být „vyslechnuti, uznáni a doprovázeni“ a přejí si, aby jejich hlas zazníval také v církevním a sociálním prostoru. Církev ne vždy dostála těmto požadavkům, uznává synoda, kněží a biskupové zavalení mnoha povinnostmi nenecházejí vždy čas pro službu naslouchání. Proto je potřeba věnovat se náležité přípravě laiků, kteří by byli schopni mladou generaci doprovázet. Mladí lidé totiž v reakci na fenomény globalizace a sekularizace často znovu hledají Boha a spiritualitu, což by pro církev mělo být podnětem k novému pohledu na dynamismus víry.

Škola a farnost

Dokument dále přináší odpovědi na okruh témat spojených s oblastí výchovy a vzdělání. Školy, univerzity, koleje a oratoře umožňují integrální formaci mládeže, pokud současně nabízejí evangelní svědectví lidského rozvoje. Biskupové poukazují na nenahraditelnou roli škol, kde mladí tráví velmi mnoho času. Zejména katolické vzdělávací instituce jsou povolány zabývat se vztahem mezi vírou a otázkami současného světa, různými antropologickými perspektivami, vědecko-technickými problémy, změnami sociálních mravů a úsilím o spravedlnost. Také farnost má svou specifickou roli jako „církev na určitém území“ a potřebuje nově promýšlet své misionářské poslání, protože se často projevuje jako málo významná a dynamická, zejména v oblasti katecheze.

Migrace, paradigma naší doby

Synodní dokument poukazuje také na téma migrace, jako na strukturální jev a nikoli pouze přechodnou krizi. Mnoho migrantů je mladých nebo obzvláště zranitelných nezletilých, kteří se snadno stávají oběťmi obchodu, drog a zneužívání všeho druhu. Církev má před sebou jednak starost o tyto mladé oddělené od svých rodin, ale chce je také vnímat jako příležitost obohacující komunity a společnost. V tomto smyslu zaznívají opět slova papeže Františka „přijímat, chránit, podporova a integrovat“. Biskupové zároveň vybízejí k většímu úsilí o to, aby bylo zajištěno právo člověka neemigravat a zůstat ve své zemi. Obrací také pozornost k místním církvím, jejichž existence je přímo ohrožena nucenými migracemi a pronásledováním věřících.

Boj proti zneužívání všeho druhu: dát průchod pravdě a prosit o odpuštění

Velký prostor věnuje závěrečný text biskupské synody „různým druhům zneužívání“ (v oblasti moci, svědomí, ekonomiky a sexu), jichž se dopustili někteří biskupové, kněží, řeholníci i laici, a které – čteme v dokumentu – působí jejich obětem utrpení, jež „může trvat po celý život a žádné pokání je nemůže napravit“. Synodní otcové proto volají po rigorózních preventivních opatřeních, počínaje výběrem těch, kterým budou svěřeny úkoly v oblasti výchovy. Je nutné vykořenit formy korupce a klerikalismu, v nichž se zneužívání zahnízďuje, a bojovat proti nedostatku zodpovědnosti a transparentnosti, s nimiž se přistupovalo k mnoha těmto případům. Synoda děkuje těm, kdo měli odvahu toto zlo denuncovat, a konstatuje, že milosrdenství si žádá spravedlnost. Neopomíjí však púoukázat zároveň na práci mnoha laiků, řeholníků, kněží a biskupů, kteří se s velkým nasazením a poctivostí věnují mladým lidem a mohou nabídnout vzácnou pomoc v této oblasti.

Rodina a rizikové situace

Závěrečný dokument synody se dotýká také role rodiny, jako primárního společenství víry a domácí církve. Piřpomíná úlohu prarodičů v náboženském výchově a předávání víry, varuje před oslabováním postavy otce a před stylem života těch dospělých, kteří chtějí za každou cenu působit mladistvě.

Další okruh témat se dotýká rizikových situací v různých oblastech a kontextech života: od nezaměstnanosti, přes pronásledování či sociální exluzi z náboženských, etnických či ekonomických důvodů.

Umění a hudba jako pastorační zdroje

Také oblast volnočasových aktivit jako je sport a hudba nesmí být podceňována. V prvním případě církev vybízí k docenění výchovných možností sportovních aktivit, zatímco v případě hudby poukazuje na její pastorační potenciál, který vybízí rovněž k litrugické obnově, protože mladí lidé touží po živé a autentické liturgii; po liturgii jako setkání s Bohem a se společenstvím, při němž krása liturgických znamení, dobře připravené kázání i angažovanost společenství skutečně vypovídají o Bohu. Mladým lidem se má pomáhat rovněž v objevení hodnoty eucharistické adorace a v pochopení, že „liturgie není pouze sebevyjádřením, ale působením Krista a církve“. Dokument zároveň povzbuzuje k poskytování prostoru mladým lidem, kteří se chtějí aktivně zapojovat do života církve.

II. „Otevřely se jim oči“

Bůh promlouvá k církvi také prostřednictvím mladých, kteří do ní vnášejí zdravý neklid a dynamismus – čteme v druhé části dokumentu. Text zdůrazňuje, že jistým kompasem je pro mladé lidí poslání k darování sebe sama, které vede k autentickému a trvalému štěstí. Ježíš totiž svobodu nebere, nýbrž ji osvobozuje, protože pravá svoboda je možná pouze ve vztahu k pravdě a lásce. S konceptem poslání je úzce spjato povolání. Každý život je povoláním ve vztahu k Bohu, není plodem náhody nebo soukromým majetkem. Každé křestní povolání je povoláním ke svatosti.

Doprovázení bez moralismů, možnost bratrského napomenutí

Doprovázení je posláním církve jak na osobní tak i skupinové úrovni a týká se všech kategorií mladých lidí. Závěrečný dokument si všímá důležitosti svátosti smíření v životě z víry. Povzbuzuje také rodiče, učitele, animátory, kněze a vychovatele, aby skrze sociální učení církve pomáhali mladým lidem přijímat odpovědnost v profesní a sociopolitické sféře. Synoda chce povzbuzovat k integrálnímu doprovázení, založenému na modlitbě a duchovním vedení, přihlížejícímu k poznatkům psychologie a psychoterapie. Ohledně rozhodnutí k celibátu text konstatuje, že by měl být chápán jako dar přijímaný ve svobodě, radosti, nezištnosti a pokoře. Ti, kdo mladé lidi doprovázejí, mají být vyváženými osobnostmi připravnými naslouchat ve víře a modlitbě, osobnosti vědomé si vlastních slabostí a křehkosti, a proto vystupující vstřícně bez moralismů, připravené poskytnout bratrské napomenutí prosté manipulativních postojů.

III. „Vydali se na cestu“

Marie Magdalská, první učednice – misionářka, uzdravená ze svých ran a svědkyně zmrtvýchvstání, je obrazem mladé církve. Obtíže a křehkost mladých lidí nám pomáhají být lepšími a skrze jejich otázky a kritiky můžeme nezřídka zaslechnout Pánův hlas vybízející k obrácení a obnově. Ve třetí části dokumentu synodní otcové zdůrazňují, že všichni bez ohledu na svou životní vizi, jsou v Božím srdci. Otcové synody na tomto místě poukazují na princip synodality, společné cesty, v níž koncový dokument představuje pouze první etapu. Konkrétní situace a naléhavé potřeby se totiž liší mezi jednotlivými zeměmi a kontinenty. Odtud také výzva k biskupským konferencím místních církví, aby pokračovaly v rozlišování s cílem vypracovat konkrétní pastorační řešení.

Synodalita a misionářský styl

„Synodalita“ je stylem, který pobízí k přechodu od „já“ k „my“, bere v úvahu mnohost tváří, vnímavostí a kultur. V tomto horizontu mají být doceněna charismata, která Duch dává všem, má se předcházet jak klerikalismu, který vylučuje mnohé z rozhodovacích procesů, tak klerikalizaci laiků, která brzdí misionářský zápal. Autorita má být vykonávána v perspektivě služby. Takto chápaná synodalita se má projevit také v přístupu k mezináboženskému a ekumenickému dialogu, směřujícímu k vzájemnému poznání a potírání sterotypů a předsudků.

Problematika digitální sféry

Závěrečný dokument synody se nutně dotýká také digitální oblasti, která je integrální součástí života mládeže a prostorem, v němž tráví mnoho času. Synodní otcové shrnují světla a stíny sociálních sítí zrychlujících na jedné straně oběh informací a podporující aktivní občanství, ale na druhé straně usnadňují manipulaci, zneužívání, šíření násilí až po cyberbullismus a pornografii. Synoda doporučuje vytváření nových nástrojů a organismů zaměřených na šíření kultury a evangelizace za využití digitálních technologií. Navrhuje také zavedení systému certifikovaných katolických portálů, které by pomohly zamezit oběhu fake news o církvi.

Ženy v církvi

Dokument poukazuje také k většímu uznání a docenění žen ve společnosti a církvi, protože jejich nepřítomnost ochuzuje církevní debatu a cestu. Doporučuje se přítomnost žen v církevních orgánech na všech úrovních, včetně vedoucích funkcí, a účast žen na rozhodovacích procesech v církvi s respektem k roli kněží, jako ordinovaných služebníků. „Jde o povinnost spravedlnosti“– stojí v dokumentu – která nachází inspiraci u Ježíše a v Bibli.

Tělo, emocionalita a sexualita

V situaci, kdy vědecký rozvoj staví před člověka etické otazníky, digitální rozmach přeje pornografii, promiskuitě a exhibicionismu on line, připomíná synoda rodinám a křesťanským komunitám význam chápání sexuality jako daru. Sexuální morálka je často vnímána jako „prostor soudu a odsouzení“, zatímco mladí hledají „jasné, lidské a empatické slovo“. Biskupové přiznávají, jak obtížné je v současném kulturním kontextu předávat „krásu křesťanské vize tělesnosti a sexuality“ a vybízejí k vypracování konkrétních formačních programů. „Je zapotřebí nabídnout mladým antropologii afektivity a sexuality schopnou ukázat správně hodnotu čistoty“ pro lidský růst „ve všech životních stavech.“

K hojně diskutované otázce přístupu k homosexuálně orientovaným lidem dokument předesílá, že definice lidské osoby výhradně na základě její sexuální orientace je reduktivní. Zároveň nicméně doporučuje podporovat programy doprovázení ve víře pro homosexuály. Na této cestě se má homosexuálně orientovaným jednotlivcům napomáhat k pochopení vlastního příběhu, k odpovědnému a svobodnému přijetí svého křestního povolání, k rozpoznání svého přání přináležet k životu společenství a podílet se na něm a k rozlišení nejlepších způsobů, jak jej realizovat.

Doprovázení v rozlišování povolání

Synodní otcové vybízejí na závěr k investování času i peněz na to, aby mladí lidé mohli vyhradit zvláštní období dozrávání k dospělému křesťanskému životu. Zmiňují se také o doprovázení před i po vstupu do manželství, doporučují ustanovení týmů zahrnujících manželské páry, které by se podílely na formaci v seminářích a řeholních institutech.  Zvláštní pozornost požadují zejména v oblasti výběru kandidátů kněžství, kde případná „vztahová a afektivní nestálost a nedostatečná zakotvenost v církvi mohou být nebezpečným signálem. Opomíjení církevních norem v této věci představuje nezodpovědné jednání, které může mít velmi vážné důsledky pro křesťanské společenství,“ stojí v dokumentu.

Povolání ke svatosti

„Rozličnost povolání se setkává v jediném a univerzálním povolání ke svatosti – uzavírají synodní otcové. Svět je dnes bohužel pobouřen případy zneužívání ze strany některých mužů církve, spíše než povzbuzen svatostí jejích členů,“ proto je církev volána ke „změně perspektivy“. Skrze svatost mnoha mladých lidí připravených obětovat život uprostřed pronásledování pro věrnost evangeliu, může obnovit svůj duchovní zápal a apoštolskou sílu – čteme v závěrečném dokumentu biskupské synody.

27. října 2018, 21:47