Cerca

Vatican News
Julian Paparella, auditor synody o mladých Julian Paparella, auditor synody o mladých 

Evangelium nebude nikdy irrelevantní - říká mladý auditor synody

Ve Vatikánu pokračuje druhým dnem biskupská synoda věnovaná mladým lidem a zejména aspektům víry a rozlišování povolání.

Johana Bronková - Vatikán

Podle papežova přání se synoda má týkat mladých z celého světa, bez vyjímky – říká pro Vatikánský rozhlas podsekretář biskupské synody, mons. Fabene.

„Je to výzva, protože jsme povoláni kráčet spolu s nimi, povoláni objevovat, jaké jsou jejich nároky a motivace, a především se musíme konfrontovat se situací, v níž žijí, abychom nacházeli cesty k hlásání evangelia mladým dnešní doby. Jak vyplynulo z předběžných konzultací, dnešní mladí lidé jsou otevřeni pro duchovní dimenzi, jsou otevření přo přijetí evangelia, především proto, že jim pomáhá nalézt smysl života.“

Vlastní synodě předcházela dlouhá přípravná fáze, zahájená v lednu loňského roku. Do diecézí byl zaslán dotazník, odpovídat bylo možné také individuálně on-line, proběhl zvláštní seminář a dokonce pre-synoda, která ve Vatikánu shromáždila 300 mladých lidí. Na základě této mnohostranné konzultace zpracoval Generální sekretariát synody pracovní dokument, tzv. Instrumentum laboris.

„Během předsynodální reflexe účastníci shromáždění poznamenali, že jakkoli je pravda, že se mladí někdy vzdalují církvi, velmi částo se naopak církev vzdaluje od nich. Mladí lidé na pre-synodě tvrdili, že nejsou proti církvi, ale církev někdy zůstávala vzhledem k nim pozadu. Synoda je tedy příležitostí otevřít hluboký dialog mezi církví a mladými. A když mluvím o církvi, mám na mysli všechny úrovně, počínaje farností, která, jak říkal sv. Jan XXIII., musí být jako „vesnická fontána“. Vodu této fontány má živit nadšení a chuť k životu, která uvádí církevní komunitu do budoucna a oživuje život církve.“ – říká podsekretář biskupské synod, mons. Fabene.

Diskuse nad pracovním dokumentem

Pracovní dokument synody vyvolal také diskusi a otazníky ještě před jejím zahájením. O jejich formulaci se postaral arcibiskup Charles Chaput, delegát amerického episkopátu a člen stálé rady biskupské synody. Seznam připomínek, zveřejněný v minulých dnech, upozorňuje na naturalismus, který se na mnoha místech dokumentu projevuje v přikládání větší váhy sociokulturním jevům a opomíjení náboženských a morálních otázek. Přestože dokument deklaruje vůli vnímat skutečnost ve světle víry a zkušenosti církve, v praxi se to v něm neodráží.

Arcibiskup Chaput poukazuje také na problematické chápání člověka, který je na mnoha místech dokumentu redukován na intelekt a touhy, rozum a city. Mlčením se naopak přechází význam vůle, která – podle učení církve – sehrává rozhodující roli v úsilí o dobro. Podobně filadelphský arcibiskup vyjadřuje znepokojení nad fragmenty sugerujícími falešnou dychotomii mezi pravdou a vůlí nebo nad srovnáváním dialogu s prostředím LGBT s ekumenickým dialogem.

Auditor z Kanady: Jediná otázka zní, jak vést mladé za Kristem

Kromě synodálních otců se synody účastní také 49 auditorů, z nichž 34 jsou vybraní zástupci mladé generace. Nejsou v synodní aule  pouhými pozorovateli, ale mohou také vystoupit s diskusním příspěvkem jak na generálních shromáždění tak v malých diskusních skupinách. Jedním z nich je pětadvacetiletý Julian Paparella z Kanady (Londýnská diecéze, Ontario). Vystudoval biologii a teologii na katolickém institutu v Paříži a v současné době pracuje na MCGill Univerzisty v Montrealu, jako pastorační asistent pro studentskou mládež. Jak říká v rozhovoru pro náš rozhlas, nechce v synodální aule přednášet své vlastní stanoviska a názory, ale „otázky a potřeby mladých lidí, jejich starosti, otázky spojené s vírou a jejich žitou skutečnost, aby je církev mohla dnes lépe doprovázet“.

„S každou novou generací vyvstává nutnost znovu hodnotit a znovu pochopit, čím mladí žijí, jak je může církev lépe doprovázet a kráčet s nimi za Ježíšem. Jsem hluboce přesvědčen, že evanglium nebude nikdy pro mladé lidi irrelevantní, protože – jak to řekl sv. papež Jan Pavel II.: „Ježíš Kristus je odpovědí na otázku, kterou si klade každé lidské srdce.“ Všichní žízníme po Ježíši Kristu a mladí lidé, ať už o tom vědí či nikoliv, žízní po jeho Lásce. Otázka tedy stojí takto: „Jak se má církev stávat nástrojem a prostředkem, skrze nějž jsou mladí lidé schopni setkat se s touto Boží láskou.“

Jediný možný problém - či irrelevantnost– dodává Julian, se tedy týká způsobů a prostředků, skrze něž církev přichází nebo nepříchází za mladými lidmi. Na dotaz, zda vlna sexuálních skandálů ohrožuje komunikaci mezi církví a mládeží, mladý Kanaďan přiznává, že v Newmanově centru, kde pracuje, se tyto otázky letos objevily. Přidává nicméně svůj postřech z praxe:

„Mám dojem a řekl bych, že trvalé vnímání katolické církve mezi mladými lidmi není primárně určováno tím, co přečtou na blogu nebo v novinách, jako spíš jejich zkušenosí s katolickou komunitou ve farnostech, společenstvích, skupinách mladých a tím,  jak jim skutečně církev pomáhá k setkání s Ježíšem. Právě to je zasahuje nejhlouběji“.

Přirozeně, že tyto věci mají vliv na vnímání církve, ale mladí lidé za ní nepřicházejí kvůli jejímu dokonalému image. Hledají Krista a pokud jim v tom církev pomáhá, všechno ostatní jde stranou – říká Julian Paparella, mladý Kanaďan a jeden z auditorů synody o mládeži a rozlišování povolání, která včera začala ve Vatikánu.

4. října 2018, 13:22