Beta verze

Cerca

Vatican News
Humanae Vitae Humanae Vitae v L´Osservatore Romano 25. července 1968. 

Encyklika Humanae vitae po padesáti letech

Úvodník vatikánského deníku L´Osservatore Romano z 25. července 2018.

Lucetta Scaraffia - Vatikán

Vatikánský deník L´Osservatore Romano v den 50. výročí vydání encykliky Humanae vitae (25. července 1968) zveřejnil úvodník, který v tomto listu není pouze soukromým názorem nějakého komentátora, nýbrž směrodatnou linii Apoštolského stolce. Pod úvodníkem nazvaným „Encyklika Humanae vitae po padesáti letech“ je podepsána Lucetta Scaraffia, profesorka soudobých dějin na římské univerzitě La Sapienza a šéfredaktorka měsíční přílohy vatikánského listu Donne Chiesa Mondo. Tentýž úvodník vyšel rovněž na prvních stránkách ostatních jazykových verzí tohoto listu (francouzsky, anglicky, španělsky, portugalsky a německy). Jde o text, který je pozoruhodný nejen svou oficiálností, ale především svým obsahem, neotřele pronikavou  argumentací a v neposlední řadě i tím, že pochází od věřící ženy, manželky a matky. Úvodník přinášíme v rámci nedělního komentáře Církev a svět:

 

Padesát let po zveřejnění encykliky papeže Pavla VI. Humanae vitae stojí dnešní lidé před zcela jiným světem. V roce 1968 byl zmíněný dokument odvážný, protože šel proti proudu doby, charakterizované takzvanou sexuální revolucí, jejímž základem byla bezpečná antikoncepce a legální interrupce. Byla to také doba, v níž ekonomové mluvili o „populační explozi“, tedy přelidnění, které ohrozí rozvoj bohatých zemí a umenší jejich prosperitu.

Proti encyklice stály dvě mocné síly: utopie štěstí slibovaného sexuální revolucí každé lidské bytosti a bohatství, které mělo logicky přijít s poklesem populace.

Dnes, po padesáti letech, vidíme věci zcela jinak. Zmíněné dvě utopie se uskutečnily, ale nepřinesly kýžené výsledky - ani štěstí, ani bohatství - nýbrž spíše nové a dramatické problémy.

Demografický pokles v rozvinutých zemích se obtížně konfrontuje s přílivem imigrantů, kteří jsou potřební, ale pro mnohé nepřijatelní, zatímco medicínská kontrola porodnosti vedla k    invazi laboratorní prokreace, jejíž výsledky jsou dvojznačné, často znepokojující, ba nebezpečné.

Na příkrý pokles porodnosti dnes doplácíme všichni. Mnohé ženy po letech užívání chemické antikoncepce nemohou počít dítě, a my si uvědomujeme, že církev měla pravdu a že Pavel VI. prorocky navrhnul přirozené regulování porodnosti, které chrání zdraví žen, partnerský vztah i přirozenost plození.

Dnes existují dívky, které s nadšením pro ekologii používají přirozené metody regulace plodnosti, aniž by věděly, že existuje nějaká Humanae vitae. Dnes, kdy se vlády snaží zavádět politiku na podporu porodnosti,  musíme zmíněnou encykliku číst jinýma očima. Místo abychom v ní spatřovali obrovskou prohru církve s rozmáhající se moderností, můžeme ji označit za prorocky jasnozřivou, pokud jde o chápání rizik, jež s sebou tyto změny nesou, a jako katolíci mít radost z toho, že církev opět neupadla do lákavé léčky utopií 20. století, nýbrž dokázala postřehnout hned v počátcích její limity a rizika.

Dokáže to však jen málokdo. Pro mnohé je dosud těžké oprostit se od starého protikladu mezi progresisty a konzervativci, ve kterém byla encyklika rozcupována, aniž by byly brány v potaz  její kritický duch a novost. Zdá se, že ani dnes nikdo nepřipomene, že v ní papež vůbec poprvé připustil možnost regulovat početí a vyzval lékaře ke zkoumání účinných přirozených metod.

Je proto velice důležité umět se podívat na Humanae vitae nově, očima lidí 21. století, kteří dnes vědí, kolik selhalo utopií a ekonomických teorií, jež byly kdysi nabízeny jako neomylné.

Jedině tak se budeme moci vyrovnávat s dnešními problémy rodiny, novou rolí žen a obtížnou relací mezi etikou a vědou, jejíž kořeny se v určitých aspektech - byť bezděčně - objevují už v textu oné encykliky z roku 1968.

Z deníku L´Osservatore Romano, 25. července 2018 

přeložil Milan Glaser

 

29. července 2018, 20:23