Beta verze

Cerca

Vatican News
cardinale Joao Braz de Aviz kardinál Joao Braz de Aviz 

Vatikánská kongregace vydala dokument o institutu zasvěcených panen

Kongregace pro společnosti zasvěceného života vydala dnes dokument Ecclesiae Sponsae Imago (Obraz nevěsty církve) pojednávající o institutu zasvěcených panen (ordo virginum).

Obsáhlá instrukce vycházející ve čtyřech jazycích (španělsky, italsky, francouzsky a německy) prohlubuje fyziognomii a disciplínu této formy zasvěceného života se zvláštním zřetelem na duchovní rozlišování tohoto povolání a formaci jeho adeptek.

Při představení nového dokumentu ve vatikánském tiskovém středisku oznámil prefekt zmíněné Kongregace, kard. João Braz de Aviz, že v roce 2020 bude v Římě uspořádáno mezinárodní setkání zasvěcených panen, aby spolu s Petrovým nástupcem oslavili 50. výročí obnoveného Obřadu zasvěcení (Ordo consecrationis virginum), vydaného z podnětu papeže Pavla VI. Na celém světě je dnes přibližně pět tisíc žen, které žijí touto formou zasvěceného života. Jde však pouze o hrubý odhad, protože neexistuje souhrnná statistika; jejich počet však narůstá.

Stotřiceti stránkový dokument schválený Svatým otcem 8. června t.r., nese podpis zmíněného prefekta, kardinála de Aviz, a sekretáře Kongregace pro zasvěcený život, arcibiskupa José Rodríguez Carballo, který při jeho dnešní prezentaci podrobněji přiblížil jeho obsah.

Instrukce Ecclesiae Sponsae Imago je výsledkem rozsáhlé spolupráce biskupů, zasvěcených panen a teologů z celého světa; má tři části: Povolání a svědectví Ordo virginum, Konfigurace Ordo virginum v místních církvích a ve všeobecné církvi a Rozlišování povolání a formace v Ordo virginum.

Statut zasvěcených pannen doznal na rovině všeobecné církve nebývalého rozkvětu po Druhém vatikánském koncilu, ale forma zvláštního obřadu tohoto zasvěcení existovala již ve 4. století. Z historického hlediska jde dokonce o vůbec nejstarší formu zasvěcení, kterou dosvědčuje již na konci 1. století čtvrtý římský biskup, Klement Římský (list Korinťanům 38,2) nebo Ignác z Antiochie (list Smyrenským, XIII a list Polykarpovi, V,2) a mnozí další. Zpočátku však neexistovala jeho přesná definice a zasvěcené panny byly nezřídka označovány také jako vdovy či diakonky. Ve starověku žily tyto ženy ve svém rodinném a sociálním prostředí a účastnily se života křesťanského společenství po evangelním vzoru žen, které sloužily Pánu Ježíši a apoštolům. S pozdějším rozvojem řeholního života během středověku docházelo k jejich přiřazování k různým kanonicky schváleným řeholním komunitám, i když nebyly přímo jejich členkami, takže jejich specifický duchovní stav prakticky zaniknul. Teprve v minulém století nastal v důsledku sociálních změn nový rozvoj tohoto typu křesťanského zasvěcení žen. O přiřazení k tomuto životnímu stavu rozhoduje diecézní biskup, který přijímá slib kandidátky a vykonává příslušný obřad jejího zasvěcení.

Dnes vydaná instrukce vatikánské kongregace pro zasvěcený život je z historického hlediska prvním uceleným pojednáním o tomto tématu na celocírkevní úrovni a představuje proto významný zdroj jak pro biskupy, tak především pro ženy, kterých se týká.

4. července 2018, 18:20