Pracovní dokument „mládežnické synody“ v sedmi klíčových slovech
Padesátistránkový text členěný do tří hlavních oddílů, nazvaných „Rozpoznat“, „Vyložit“ a „Volit“, shrnuje materiál z různých pramenů. Jeho sběr sledoval „klasické cesty“ – tedy rozeslání přípravného dokumentu s dotazníkem všem biskupským konferencím, synodům východních církví, řeholním představeným a úřadům římské kurie, avšak rovněž usiloval o širší zapojení mladých lidí, vysvětlil zástupce sekretáře biskupské synody, mons. Fabio Fabene:
„První iniciativou byl mezinárodní seminář o životní situaci mladých lidí v září loňského roku, kterého se účastnilo padesát odborníků a dvacet mladých lidí z celého světa. Druhou pak internetový dotazník, na který mohli mladí lidé odpovědět v průběhu druhé poloviny minulého roku. Vyplnilo jej přes sto tisíc respondentů. Třetím krokem pak bylo březnové předsynodální jednání za účasti tří set delegátů fyzicky přítomných v Římě a patnácti tisíc mladých lidí připojených po síti. Závěrečný dokument tohoto shromáždění přímo tlumočí názory mladých lidí a byl Svatému otci předán na Květnou neděli. A konečně jsme do Instrumentum laboris zahrnuli také příspěvky mladých lidí, skupin a hnutí, zaslané přímo na sekretariát biskupské synody“.
Co tedy žádají dnešní mladí lidé od církve a – především – co v ní hledají? Zejména touží po „autentické církvi“, která by se skvěla „příkladností, odbornou připraveností, sdílenou odpovědností a kulturní poctivostí“; církvi, která by „namísto kázání sdílela jejich situaci“; církev „transparentní, přijímající, čestnou, přitažlivou, komunikativní, přístupnou, radostnou a interaktivní“. Krátce řečeno, církev „méně institucionální a více vztahovou“. Někteří mladí lidé ovšem požadují, „aby je církev nechala na pokoji“, protože ji nepovažují za zajímavého partnera, anebo je církev „obtěžuje a irituje“. Tento kritický postoj mnohdy zavinily „hospodářské a sexuální skandály v církvi, nepřipravenost duchovních na odlišnou „mládežnickou“ vnímavost či neschopnost církve obhájit své věroučné pozice před světem“, vyplývá z přípravného dokumentu synody, který lze, velmi zjednodušeně, vystihnout v sedmi klíčových pojmech. Prvním je naslouchání, zdůraznil při tiskové konferenci generální sekretář biskupské synody, kardinál Lorenzo Baldisseri, dalším pak doprovázení, které „není jakousi nepovinnou volbou při výchově a evangelizaci mladých lidí, nýbrž je církevní povinností a právem každého mladého člověka“:
„Doprovázení v daném prostředí a společenství, ale také vedení ve výkladu znamení doby, doprovázení spíše psychologického rázu a skutečné duchovní vedení. Zajímavé jsou výroky mladých lidí, když popisují vlastnosti očekávané od svých duchovních vůdců. S politováním konstatují, že v mnoha situacích a církevních kontextech nedokážou najít připravené a vhodné lidi.“
K duchovnímu vedení se pojí také volba povolání, jejíž pastorace, jak čteme v textu, se nesmí omezovat výlučně na zasvěcený život, nýbrž měla by kupříkladu zvážit stále rostoucí počet lidí bez partnera, tedy takzvaných single jedinců. V pracovním dokumentu říjnové synody se dále hovoří o konverzi, a to jak „systémové konverzi“ ve výchovné oblasti, která by vedla k integrální formaci a tím utváření skutečné lidské zralosti, tak rovněž o „ekologické konverzi“ měnící životní styl či „kulturní konverzi církve“, uznávající například kreativitu ženského zasvěceného života. Jako zásadní se nicméně jeví konverze srdce, mysli a pastorační praxe, požadovaná papežem Františkem v Evangelii gaudium.
„Často se děje, že viníme mladé lidi a klademe jim odpovědnost za to, že se vzdálili církvi. Mnohokrát si ale prožili takové situace, které je vedou k tvrzení, že se církev oddálila od nich, a otevřeně to prohlašují. V mnoha případech nevnímali, že by jim církev stála nablízku v různých životních zkušenostech a prostředích – ve škole a univerzitě, na pracovišti, v politickém angažmá, v digitální sféře, hudbě a podobně“.
Instrumentum laboris věnuje velký prostor také rozlišování, což je pojem, který se v textu vyskytuje snad nejčastěji. Italský jezuita o. Giacomo Costa při tiskové konferenci objasnil, že rozlišování není pouze jedním z témat pracovního dokumentu, nýbrž zároveň metodou celého synodálního procesu. Dokument synody o mládeži předkládá rovněž obsáhlou analýzu vnitřních i společenských problémových situací, kterým jsou dnešní mladí lidé vystaveni, a v samém závěru neváhá upozornit na svatost.
„Instrumentum laboris se uzavírá „propagací“ svatosti jako jediného povolání propojujícího celé lidstvo, protože z tohoto cíle lidské existence není nikdo vyřazen. Mládí stejně jako každý jiný životní věk je časem příhodným ke svatosti, tedy životu podle Boží vůle. Dokument připomíná, že máme celý zástup mladých světců a uvádí jejich jmenný seznam.“
vysvětlil generální sekretář biskupské synody, kard. Baldisseri, který v závěru tiskové konference vyslovil přání, aby se naděje a sny mladých lidí promítly také do generace synodních otců, protože, řečeno volně oblíbeným papežovým citátem z proroka Joela (3,1), mladí lidé budou prorokovat pouze tehdy, jestliže starci budou mít věštecké sny.
„Synoda věnovaná mládeži nám poskytuje příležitost, jak opětovně najít naději v dobrý život, uskutečnit sen pastorační obnovy, naplnit touhu po společenství a zažehnout výchovný zápal. Největší přání, které bych zde chtěl vyslovit, je, aby se tato synoda stala příležitostí k životu a naději pro mladé lidi, církev a svět“.
(jag)
