Cerca

Vatican News
Předmluva papeže Františka Předmluva papeže Františka 

„Odvážná a realistická“, píše papež v předmluvě ke knize o křesťansko-muslimských vztazíchv

„My, bratři“ (Noi Fratelli, ed. Mondadori) – takový titul nese svazek dvou italských novinářů, věnovaný půldruhému tisíciletí křesťansko-islámského dialogu i sváru, který v pondělí večer v budově Vatikánského rozhlasu představili jak autoři, Giancarlo Mazzuca a Stefano Girotti, tak církevní historici a zástupci Papežské rady pro mezináboženský dialog. Knihu uzavírá rozhovor s kardinálem Tauranem, předsedou zmíněné rady, a uvozuje ji krátká předmluva papeže Františka.

Studie ve čtyřiceti kapitolách podává ucelený přehled plodných i nesnadných vztahů mezi muslimy a křesťany, počínaje sedmým stoletím, které zahájilo islámskou expanzi, po poslední kapitoly takzvaného arabského jara a teroristických atentátů. Papež František v úvodu děkuje autorům, zaměstnancům italské veřejnoprávní televize, že se zabývají tématem, které, jak známo, „mu leží na srdci“, že v rámci možností „realisticky a odvážně prozkoumali světlé i stinné stránky minulosti a že se také zabývají budoucností Evropy“. „Nikdo z nás“, pokračuje Svatý otec, „nemá křišťálovou kouli, aby věděl, jak se vše vyvine. Je však jisté, že, řečeno s knihou Sirachovcovou (15,16), před nás Bůh položil oheň i vodu. Nám pak trvale přísluší volba, po čem vztáhnout ruku“, připomíná František a přeje knize úspěšnou cestu, „přispívající k lepšímu vzájemnému poznání“, aby se tak „do dialogu zapojily nejenom elity, nýbrž každý člověk ve svém každodenním životě“.

Kardinál Jean-Louis Tauran, kterého papež Benedikt XVI. jmenoval předsedou Papežské rady pro mezináboženský dialog po reakcích na řezenskou promluvu (2006), se tiskové konference nemohl ze zdravotních důvodů účastnit. Jeho poselství proto přečetl mons. Chalid Akašeh, zodpovědný při témže vatikánském úřadu za vztahy s islámem.

„František je papež, který o mezináboženský dialog usiluje nejenom ex-officio, ale mohu potvrdit, že je do dialogu přímo zamilován. Také mohu dosvědčit, že všechny naše žádosti o setkání s lidmi a skupinami z jiných náboženství byly vždy vyslyšeny. Stejně tak mne vždycky přijal, když jsem požádal o osobní audienci z pracovních důvodů. Navzdory tomu všemu nás postoj papeže Františka nesmí nijak překvapovat, protože, jak potvrdil svatý papež Jan Pavel II., další velikán dialogu, úsilí katolické církve o mezináboženský dialog je nezvratné. A možná vás překvapí, když se dozvíte, že papež, který vůbec kdy nejvíce mluvil o dialogu mezi křesťany a muslimy, byl Benedikt XVI. Papež Ratzinger, papež-teolog, nám jako otec svým dětem odkázal magisterium, které se podobá skrytému pokladu, z něhož lze brát, aniž by hrozilo jeho vyčerpání.“

Kardinál Tauran v poselství citoval třetí část koncilové deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím (Nostra aetate), věnovanou islámu.

„Z její četby vyplývá otázka, kterou si někteří lidé kladou: Věříme my a muslimové v téhož Boha? Odpověď zní, že se jedná o jediného a téhož Boha, na kterého se však odlišně pohlíží a k němuž se různě vztahuje. Bůh křesťanů je Láska, Otec; Bůh v islámu je všemohoucí Pán. Muslimové se snaží podrobit Božím rozhodnutím, i tajemným, jako se jim podrobil Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává. Slovo „islám“ se běžně překládá výrazem „podrobení“; podle mého názoru by možná bylo přesnější překládat je jako „odevzdání se do něčích rukou“, v tomto případě do rukou Božích. Jak bychom v této souvislosti mohli opominout poslední Ježíšova slova na kříži: Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“

V závěru poselství, adresovaného na knižní prezentaci, se francouzský kardinál vrací ke svazku italských novinářů, hybatelem jehož zrodu byla výzva ke stavbě mostů, zakládajících se na bratrství.

„Snažili se reagovat na papežovu výzvu novinářům, kterou uvedli také v záhlaví knihy“: „Rád bych vyzval novináře, aby podporovali mírovou žurnalistiku, dělanou lidmi pro lidi“, žádá Svatý otec. Titul, kterým autoři opatřili úvod knihy, ještě zpřesňuje jejich záměr: Budovat mosty, což je výrok, za který rovněž vděčíme Janu Pavlu II. První část knihy, nazvaná „Začátky dialogu“, a druhá pojmenovaná „Dialog v současnosti“, popisují dvě cesty – jednu v islámu a druhou v trýznivých či pokojných vztazích mezi dvěma komunitami. Závěr, nesoucí příznačný titul: Láska a dialog, nám nejenom připomíná, že jsme „odsouzeni“ k dialogu, jak často rád opakuji, nýbrž především, že jsme „odsouzeni“ k lásce. Zraňovaný a sužovaný svět totiž nedojde míru a bezpečnosti bez smíření a svornosti mezi křesťany a muslimy. Přestože nikdo z nás nemá jasnovideckou kouli, aby odhalil budoucnost, jak píše papež František autorům, naštěstí máme jistotu, že existuje možnost volit mezi vodou a ohněm.“

uvedl kardinál Jean-Louis Tauran ke knize o křesťansko-muslimském dialogu, jehož základem by se nicméně měla stát určitá emancipace islámu od politického dění ve většinově muslimských zemích: „Církvi se podařilo překonat úzkou provázanost politiky a náboženství, byť to obnášelo četná váhání, napětí a konflikty. V Ježíšově přikázání: Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu (Mt 22,21) totiž církev obdržela cenný návod k odlišení a oddělení politické sféry od náboženské a zároveň k jejich spolupráci. Zmatek tu neprospívá jedné ani druhé straně“, vysvětluje kard. Tauran. „Islám v tomto ohledu prochází porodními bolestmi a je povolán k nalezení vlastní „laickosti“, jíž na Západě existují různé formy...“, říká předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog v rozhovoru s italskými novináři (z knihy „Noi fratelli“ citováno dle deníku Il Giornale, 11.6.2018).

(jag)

12. června 2018, 11:50