Vatikán debutuje na benátském Bienále architektury

Johana Bronková - Vatikán

Pavilón Svatého stolce na Benátském bienále architektury hostí Nadace Cini na ostrově San Giorggio Maggiore. V zalesněném parku představuje deset kaplí navržených stejným počtem architektů různého původu i náboženského přesvědčení, kteří se nechali inspirovat tzv. „Lesní kaplí“ Gunnara Asplunda, postavenou v roce 1920 na stockholmském hřbitově. Úmyslem bylo představit návštěvníkům prostor krásy, vnitřního ticha i společného setrvání v modlitbě na vycházející z jednoho z charakteristických typů sakrální architektury, jakým je právě kaple.

Vyslovit křesťanské tajemství svrchovaným jazykem architektury

„Nejde o vysvěcené kostely, nýbrž spíše o orientační body v labyrintu života, říká kurátor projektu Francesco Dal Co. V mnoha z nich, ačkoli to nebylo v zadání, se objevuje symbol kříže. Naopak k požadavkům patřil oltář a pupit.“ Jak vysvětlil kardinál Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu a komisař pavilónu, rozhodnutí Vatikánu vstoupit na horizont architektury je výsledkem dlouhé pouti. Na konci 19. století došlo k rozchodu umění a víry, které po staletí kráčely ruku v ruce. Důsledkem tohoto odloučení je také to, že v posledních letech vzniklo mnoho skromných posvátných staveb, kterým se nedostává duchovnosti a krásy,“ dodal kardinál Ravasi. Ředitel Bienále, Paolo Baratta,  si slibuje, že první vystoupení Svatého stolce na této architektonické přehlídce bude mít pokračování. Církev je podle něj protagonistkou dějin, „která utvářela naše města a přispívá k rozšíření našeho pohledu i k úsilí o řešení problémů“.

Při slavnostní inauguraci vatikánského pavilónu promluvil také benátský patriarcha Francesco Moraglia. „Projekt nám připomíná, že kostelní budova není pouze funkčním prostorem, nýbrž je symbolickým místem setkání s Bohem, posvátným prostorem, který vstupuje do vztahu a utváří shromáždění slavící liturgii. Exponáty vyslovují křesťanské tajemství svrchovaným jazykem architektury, v terminologii souznící s moderní dobou,“ shrnul smysl a cíl vatikánského pavilónu benátský patriarcha.

10 architektů a zadání

Už samotná benátská laguna, se svou hrou světel a odlesků na vodě, předepisovala umělcům pravidla a principy, říká kurátorka projektu Micol Forti. Některá však přirozeně určil zadavatel:

„Na prvním místě rozměry, které musel každý respektovat: zhruba 6 x7 metrů; dále dispozici v rámci rozvrhu parku, tedy určitou trasu, kterou má návštěvník procházet. Svobodně pak mohli volit materiály, s tím, že jsme doporučili užívat recyklovatelné materiály a nutně samozřejmě materiály demontovatelné. Uvnitř pak dostali za úkol zakomponovat do architektury pouhé dva základní prvky posvátného prostoru, totiž oltář a pulpit. Naopak architektura má být obnažená, bez jakýchkoli dekorativních prvků, také proto, že tyto kaple nemají být definitivním prostorem, nýbrž nutně nesou známky provizornosti, jak si to žádá výstava. Ačkoliv materiály, z nichž jsou postaveny, dovolují  - a my si přejeme, aby se tak skutečně stalo – těmto kaplím setrvat na svých místech v Nadaci Cini,“ říká pro náš rozhlas ředitelka sekce moderního a současného umění Vatikánských muzeí, Micol Forti.

Do desítky architektů, kteří realizovali vatikánský projekt, patří Andrew Berman, Francesco Cellini, Javier Corvalàn Espínola, Ricardo Flores & Eva Prats, Norman Foster, Terunoblu Fujimori, Sean Godsell, Carla Juaçaba, Smiljan Radic Clarke a Eduardo Souto de Moura.