Figueroa: Františkův ekumenismus jako bezpečná síť pro svět, který se propadá do prázdna
MARCELO FIGUEROA, biblista a novinář
Ekumenismus je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších pilířů či cest souznění v pontifikátu papeže Františka. Mám na mysli pojem ekumenismus v širokém slova smyslu (řecky Oikoumene, obydlená země), který zahrnuje to, co známe jako mezikonfesní a mezináboženský dialog.
Z mnoha ekumenických linií, které papež František načrtl od chvíle, kdy se stal římským biskupem, se z prostorových důvodů věnujme jen některým. Bergoglio definoval ekumenismus podle situací, kterými lidstvo a planeta prošly. Hovořil o ekumenismu lásky, milosrdenství, míru, solidarity, těla a krve. Na svých čtyřiceti apoštolských cestách, během nichž navštívil více než šedesát zemí, věnoval ekumenismu vždy ústřední místo ve svém programu. Uskutečnilo se mnoho výhradně ekumenických cest, jako byla ta poslední, kterou podnikl do Jižního Súdánu. I synoda pro Amazonii byla ekumenická svým pojetím, průběhem i svědeckou dokumentací. Kromě toho se papež František setkal se stovkami pravoslavných, židovských, muslimských, protestantských a dalších světových náboženských představitelů.
Pro mnohé vatikanisty vystihují myšlenkový a stále ještě budovaný odkaz papeže Františka dvě encykliky: Laudato si', která začíná odkazem na příspěvek ekumenického patriarchy Bartoloměje, a Fratelli tutti, kde připomíná svá setkání a společné dokumenty s velkým imámem Ahmadem Al-Tajíbem. Tyto dva nevyčerpatelné zdroje studia, úvah, analýz a praxe jsou tedy ve své podstatě ekumenické.
Pro ostatní je vrcholem slova a vlivu papeže Františka, v jeho dramatičnosti a univerzálnosti, jeho promluva za oné deštivé noci 27. března 2020, za vrcholící. Tváří v tvář tomuto „ekumenickému viru“ papež Bergoglio tehdy sám na prázdném a tichém Svatopetrském náměstí pronesl slova naděje pro trpící svět. Slova z onoho Statio Orbis dodnes znějí vesmírem i našimi srdci: „Uvědomili jsme si, že jsme na jedné lodi, všichni křehcí a dezorientovaní, ale zároveň důležití a potřební, všichni povolaní veslovat společně, všichni potřebujeme vzájemně utěšit“.
Právě když jsme si začali představovat postpandemický svět, přišla pohroma v podobě války v Evropě, která se přidala k desítkám válečných konfliktů, jež již probíhaly v různých částech světa. Tváří v tvář této třetí světové válce se papež František stal prorockým hlasem, hlasem odsouzení a neúnavným voláním po míru. Nespočetné jsou jeho poselství, homilie, kázání, projevy a ekumenická modlitební setkání za mír, stejně jako jeho konkrétní činy vyjadřující blízkost tváří v tvář pohromě trpících lidí. Hlasitá a odvážná jsou jeho odsouzení válčících okultních mocností. Neúnavné je jeho úsilí o realizaci ekumenismu jako mírotvorné diplomacie.
Poznání sémiotiky jeho ekumenismu, síly jeho gest, jazyka jeho mlčení, hloubky jeho slov a transcendentního významu jeho konkrétních činů bude nezbytné pro pochopení Františkovy vize a poslání. Je to opatrná, až chirurgická osnova, pokud jde o design, ale časem bude vnímána jako bezpečná a inovativní síť, která má pojmout svět, jenž jako by se propadal do prázdnoty své bídy, sobectví, trhlin nenávisti a prázdných slov. V těchto prvních deseti letech svého pontifikátu a ve svém nedokončeném odkazu nás argentinský papež vyzval, abychom společně stavěli mosty k nadějí naplněné Oikoumene.
