Když jsou ženy silnější než zemětřesení

Běžet zachraňovat, nebo běžet se zachránit? Mezi obrazy zkázy, které k nám v těchto dnech přicházejí z Turecka a Sýrie zničených zemětřesením, se objevují také snímky, které vypovídají o gestech schopných rozsvítit malé světlo v husté tmě této strašlivé tragédie. Je to případ skupiny zdravotních sester v nemocnici v tureckém městě Gaziantep, které - když se země začala třást - neběžely k východu z budovy, ale vydaly se opačným směrem. Tedy na jednotku intenzivní péče, kde byly předčasně narozené děti. Zde sestry zůstaly vedle novorozenců, dokud zemětřesení neskončilo, a držely inkubátory, které se prudce houpaly a hrozilo, že se převrhnou.

Možná bychom se o tomto mimořádném činu obrany života nic nedozvěděli, kdyby dění nezachytila jedna z nemocničních kamer. Tyto sestry nevěděly, jak dlouho bude zemětřesení trvat, natož jak ničivé bude. Nevěděly, zda tímto rozhodnutím zachrání samy sebe. S jistotou však věděly, že pokud nezasáhnou, hrozí těm novorozencům smrt. A rozhodly se je chránit.

Mnohokrát za těchto deset let pontifikátu - a naposledy při své cestě do Afriky - nám papež František připomněl, že ženy dávají život. Ženy život chrání. Ženy jsou oporou míru, především proto, že vědí (niterně vědí), že válka ničí ten život, který vytvořily. Tyto zdravotní sestry vydaly svědectví právě o této síle, jemné a houževnaté, o níž k nám papež hovoří. Přirozené síle, která nehledá moc, ale projevuje se jako dar. Děti zachráněné oné tragické noci nebyly jejich vlastními dětmi. Přesto se jimi nyní nějakým způsobem staly, protože se díky jejich odvaze a lásce "podruhé narodily". "Kdo zachrání jeden život, zachrání celý svět," stojí v Talmudu. Tyto sestry zachránily celý svět.

(Na okraj článku Alessandra Gisottiho dodejme, že zprávu o zdravotnicích, které plně dostály svému poslání, přinesl web BBC).