Olena a ty druhé – ve filmu Alice Tomassiniové „Kordon“
Gaetano Vallini – L´Osservatore Romano
Olena, Ulianna, Anastasia, Olena a Iryna je pět žen, které se rozhodly čelit válce na Ukrajině po svém: pomáhají obyvatelstvu, které trpí následky konfliktu rozpoutaného Ruskem. Staly se protagonistkami filmu Kordon (Hranice), který napsala a režírovala Alice Tomassiniová a který byl v těchto dnech uveden na filmovém festivalu v Římě. Dokument vypráví jejich příběhy v přímém kontaktu: jsou to příběhy obyčejných žen, které však dokázaly něco mimořádného tam, kde by válečná brutalita chtěla zničit vše, dokonce i lidskost.
Zatímco muži jsou na frontě nebo jinak zapojeni do boje proti ruské invazi v různých službách, kvůli kterým nemohou opustit zemi, Olena a ostatní ženy jsou přesvědčeny, že člověk může být užitečný i bez toho, aby vzal do ruky pušku. Při cestě přes ukrajinskou hranici se čtyři z nich zastavily na stanici Zahoy v Maďarsku, která je jedním z hlavních tranzitních bodů pro osoby prchající před válkou a hlavním centrem humanitární pomoci. Zde spolu s dalšími dobrovolníky neúnavně pracují: někteří pomáhají těm, kteří opustili Ukrajinu, zejména ženám, dětem a starým lidem, a organizují autobusové zájezdy do různých destinací; jiní sbírají léky a základní potřeby, které ve dne v noci balí do krabic, nakládají a odvážejí na Ukrajinu v dodávkách, které sami řídí.
„Není pro mě snadné vysvětlit, proč jsem se rozhodla jezdit na ukrajinskou hranici, aniž by to vyznělo příliš emotivně, okázale nebo dojemně“, říká Olena, jejíž motivace jako by vystihovala motivaci ostatních žen: „Je to spíše velmi racionální rozhodnutí: souvisí s touhou být fyzicky blíž těm, kteří se v těchto dnech ocitli v neúnosné situaci, mluvit s nimi a mít možnost se s nimi setkat, obejmout je, utěšit je a pomoci jim“. Olenino rozhodnutí jako by nemělo jinou alternativu, přestože i jí zakolísá hlas, když se marně snaží po telefonu přesvědčit svou starou matku, aby opustila Ukrajinu.
Mezi protagonistkami filmu je také Anastázie, která se narodila v Rusku a před lety se přestěhovala do Budapešti. „Sledovat peklo, které se odehrává před našima očima, v přímém přenosu, navíc za účasti země, kde jsem se narodila, je trýznivé, spolu s vědomím, že jsem tomu všemu nemohla zabránit. Ačkoli to nemohu zastavit , pomoci těm, kteří utíkají, je možné“, vysvětluje. Při vítání uprchlíků na maďarském nádraží se seznámila s učitelkou z Kyjeva a spolu s ní a dalšími učiteli otevřela centrum pro ukrajinské děti, které přicházejí do maďarského hlavního města, aby jim tak pomohli dokončit školu.
Na záběrech italské režisérky vypadá všechno zdánlivě normálně, dokonce i fronty lidí čekajících na nástup do vlaku a nekonečné řady kamionů směřujících přes hranice. „Válku nikdy nevidíte, ale cítíte ji. Koneckonců už jen slovo válka nahání strach“, podotýká jedna z žen. Znovu se objevuje v dramatických příbězích těch, kteří v autobuse, který je odváží do bezpečí, vzpomínají na to, před čím utíkali a co za sebou zanechali. Válku lze vyčíst z jejich tváří a úzkostných obav, které zatemňují pohledy i i úsměvy, jež je třeba věnovat dětem, aby se uklidnily a přesvědčily, že je vše v pořádku. A pak je tu nejistota budoucnosti, která se skrývá v cestě do neznáma, v tuto chvíli jednosměrné.
Dialogy se omezují jen na to zásadní, protože bolest nepotřebuje mnoho slov, kamera je úsečná: zachycuje detaily, zastavuje se na lidech, jejichž příběhy nám kladou otázku, co dnes znamená překročit hranici, která je stejně neviditelná jako konkrétní, a opustit svůj svět s vědomím, že už nikdy nebude stejný.
Alice Tomassiniová, nezávislá autorka uznávaných dokumentárních filmů, která byla nedávno zařazena na seznam „Forbes 30 under 30“ v oblasti evropských médií za silný společenský dopad jejích děl, ve svém prvním celovečerním filmu „Kordon“ podává dojemný portrét odporu, odvahy a solidarity žen. A ukazuje důležitost role žen tváří v tvář realitě, která jako by se vymkla z kloubů.
„Dva týdny po začátku války“, vypráví mladá filmařka, „jsem jako dobrovolnice odjela na ukrajinskou hranici s Maďarskem, na jedno z hlavních míst exodu více než sedmi milionů žen a dětí, které musely opustit svou zemi a hledat bezpečnější místo k pobytu. A v těchto temných dnech jsem měla tu čest setkat se se stovkami výjimečných lidí, kteří se snažili pomoci lidem v extrémních podmínkách. Když jsem si uvědomila, že nemohu zapomenout na to, co jsem viděla, řekla jsem si, že budu užitečnější jako filmařka než jako dobrovolnice, a tak jsme zorganizovali tým a začali natáčet."
Film Kordon, který vznikl ve spolupráci společností Vatican Media a Tenderstories, je výsledkem této „nové“ cesty, která se stala svědectvím. S jediným cílem: „Zvýšit povědomí o významu nenásilné pomoci“. Zároveň však Tomassiniová zdůrazňuje, že „jde o akt odporu, protože pokud promítáním tohoto filmu ukážeme, že něco udělat je nejen možné, ale i správné, lze doufat, že dáme hlas síle těchto žen, s níž překonaly svou bolest a objevily v sobě odvahu stát se hlavním aktérem míru“.
