Odpuštění vás osvobodí: Lekce Nelsona Mandely

Alessandro Gisotti – Vatican News

"Dívat se na někoho svrchu je přípustné jen tehdy, když se k němu chceme sklonit a pomoci mu vstát." Tato věta, kterou papež František několikrát zopakoval, obzvlášť účinně vystihuje to, čeho byl svědkem velký muž naší doby Nelson Mandela, jehož mezinárodní den dnes OSN slaví v den jeho narození.

Ve svém nenásilném občanském nasazení, ve svém odhodlání "snílka, který se nikdy nevzdává", jak sám sebe rád popisoval, Mandela přesně ukázal, že nikdo není nadřazen druhému, protože všichni máme stejnou důstojnost. A právě proto, abychom použili výraz drahý papeži Františkovi, "nikdo není spasen sám". Pro jihoafrického vůdce, který za své myšlenky spravedlnosti a rovnosti zaplatil 27 lety vězení, nebyla nadvláda bílých nad černými přijatelná, ale stejně tak nebyl přijatelný ani opak.

Proto když se 11. února 1990 konečně stal opět svobodným člověkem a o několik let později byl zvolen prezidentem své země, radikálně odmítl jakékoli pokušení pomsty ze strany černochů a místo toho se pustil do odvážného procesu usmíření a léčení hlubokých ran, které apartheid jihoafrickému lidu způsobil. Toto odhodlání mu vyneslo Nobelovu cenu míru, a i devět let po jeho smrti z něj činí jednu z nejinspirativnějších postav pro nové generace.

Jak poznamenal generální tajemník OSN Antonio Guterres v poselství k letošnímu Dni Nelsona Mandely, jihoafrický vůdce "ukázal, že každý z nás má schopnost – a odpovědnost – budovat lepší budoucnost pro všechny". Pro každého. Nejen pro jednu stranu. Protože, jak připomíná jeden z jeho nejcitovanějších výroků: "Je tak snadné bořit a ničit. Hrdinové jsou ti, kteří uzavírají mír a budují. Co však Mandelovi umožnilo vydržet zbavení svobody po téměř 30 let svého života a pak být tím mírotvůrcem, kterého všichni obdivovali a obdivují? Bylo to odpuštění.

Madiba, jak mu říkali v jeho domovském kmeni, jistě nedospěl k odpuštění svým mučitelům bez námahy, nebylo to "laciné" vítězství. Sám se svěřil, že v prvních chvílích po opuštění vězení u něj převládal hněv. Ale právě v této klíčové etapě svého života (a dějin Jihoafrické republiky), jak vyprávěl, uslyšel od Hospodina toto napomenutí: "Nelsone, dokud jsi byl ve vězení, byl jsi svobodný, teď, když jsi svobodný, nestaň se jejich vězněm. Mandela se tedy rozhodl nezůstat uvězněn v minulosti a nechat hořkost odejít. Byl si vědom, jak později prohlásil, že "odpuštění osvobozuje duši. Odstraňuje strach. Proto je to tak mocná zbraň."

Kdo ví, co by dnes Mandela řekl na výrok papeže Františka, že odpuštění je třeba považovat za "lidské právo, protože všichni máme právo na odpuštění". Jeho dcera Makaziwe nám to již naznačila v rozhovoru pro Vatican Media loni v prosinci. Na naši otázku, jaké největší učení dostala od svého otce, odpověděla: "Že se nikdo nerodí s nenávistí k druhému kvůli barvě pleti, kultuře nebo náboženskému přesvědčení – nenávidět se učíme, a pokud se učíme nenávidět, můžeme se také naučit milovat, protože láska je pro lidského ducha přirozená."

(vac)