Zenari: Po 11 letech války jsme upadli v zapomnění

Massimiliano Menichetti – Vatican News

Zničené domy, nedostatek potravin, vody a léků, násilí, rabování, lidé na útěku. V Sýrii konflikt ani po jedenácti letech neskončil, ale o této válce se už téměř nemluví, stejně jako o mnoha jiných. Tato země, kde z mnoha měst zůstaly hromady trosek, truchlí nad půl milionem mrtvých a má více než 11,5 milionu vnitřně i vně vyhnaných osob. Dnes, v den výročí začátku konfliktu, začíná v Damašku konference "Církev, dům lásky - synodalita a koordinace", kterou pořádá Kongregace pro východní církve. V centru pozornosti je naslouchání, dialog, budoucnost křesťanských společenství, ale také naléhavé potřeby tohoto sužovaného národa. "Nenechte zemřít naději", vyzývá neúnavně nuncius v Damašku, kardinál Mario Zenari, zatímco země je "mimo pozornost médií" a dostává se do jakéhosi "zapomnění".

Vaše Eminence, v Sýrii se bojuje již 11 let. Co pro vás toto dramatické výročí znamená?

Je to smutné výročí, především proto, že válka ještě neskončila, a také proto, že Sýrie jakoby na několik let zmizela z mediálního zájmu. Do centra pozornosti se dostala nejprve libanonská krize, pak covid-19 a nyní válka na Ukrajině.

Mrtvých v této válce je asi půl milionu, uprchlíků, kteří utekli, je asi 5,5 milionu a dalších 6 milionů vnitřně vysídlených osob. Stále důrazně opakujete: "Nenechte naději zemřít". Co je třeba udělat, aby k tomu nedošlo?

Naděje se bohužel vytratila ze srdcí mnoha lidí, zejména mladých, kteří ve své zemi nevidí žádnou budoucnost a snaží se emigrovat. A národ bez mladých lidí, a navíc kvalifikovaných, je národem bez budoucnosti. Některé rodiny po zaplacení vysokých částek stále trčí v Bělorusku a čekají na překročení polských hranic. Syrská katastrofa je stále nejvážnější humanitární katastrofou způsobenou člověkem od konce druhé světové války. Stále nejsou patrné žádné známky obnovy nebo hospodářského oživení. Navíc na to všechno doléhají sankce. Mírový proces podle rezoluce OSN č. 2254 je na mrtvém bodě. Pouze chudoba postupuje mílovými kroky vpřed. Lidé nyní mluví o ekonomické válce.

Více než 60 % obyvatelstva trpí nedostatkem potravin. Jak pomoci?

Chybí chléb a nyní, v souvislosti s válkou na Ukrajině, také mouka a další základní potraviny. Od 15. do 17. března se v Damašku koná konference svolaná katolickou církví na téma: "Církev, domov lásky. Synodalita a koordinace". Zúčastní se jí asi 250 lidí, včetně Syřanů a lidí ze zahraničí, zástupců katolických institucí a humanitárních agentur. Přítomen bude také kardinál Leonardo Sandri, prefekt Kongregace pro východní církve, někteří členové římských dikasterií a Roaco (Riunione Opere Aiuto Chiese Orientali, pozn. red.). Plánuje se bratrské rozdělení 5 chlebů a 2 ryb.

V této souvislosti pokračuje útěk křesťanů...

V těchto letech války opustila Sýrii více než polovina, možná dvě třetiny křesťanů. V těchto konfliktech jsou menšiny nejslabším článkem řetězce. To je nenapravitelná rána pro tyto východní církve sui iuris, ale je to také vážná škoda pro syrskou společnost jako takovou. Křesťané, kteří jsou na Blízkém východě přítomni již dva tisíce let, významně přispěli k rozvoji své země, zejména v oblasti školství a zdravotnictví, kde mají velmi efektivní a uznávané školy a nemocnice. Přítomnost křesťanů by se dala přirovnat k otevřenému oknu do světa pro samotnou syrskou společnost. Křesťané jsou obecně otevření a tolerantní. S každou křesťanskou rodinou, která emigruje, se okno postupně zavírá.

Myslíte si, že je třeba více odvahy na úrovni diplomacie a mezinárodní politiky?

Zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Geir Pedersen se neustále vrací k nutnosti většího zapojení mezinárodní diplomacie. Bohužel pokračující konflikt, pandemie covid-19 a další konflikty, zejména válka na Ukrajině, obrátily pozornost mezinárodního společenství jinam.

Jak důležité je, aby se světová média nadále soustředila na Sýrii?

Ještě před několika lety jsem dostával telefonáty z různých koutů světa s žádostí o rozhovory a informace o syrském konfliktu. Teď už telefon nezvoní. To je další velké neštěstí, které Sýrii potkalo. Pád do zapomnění. Toto zapomnění lidem velmi ubližuje.

Někteří Syřané prý v ruských službách odjeli bojovat na Ukrajinu. Chudoba země, která prochází válkou, je zneužívána k vedení další války...

Tyto zprávy jsem také četl. Něco podobného se stalo před několika lety v Libyi: syrští žoldnéři se ocitli v boji na opačných stranách. Je to další nemoc způsobená válkou, která je továrnou na nejrůznější neštěstí: oběti, ničení čtvrtí a vesnic, uprchlíci, poškozování sociální struktury, rozpad rodin, násilí, chudoba, nedostatek práce, drogy a mnoho dalších zlých věcí. Mnoho mladých lidí se ocitlo bez práce, naučili se zacházet se zbraněmi a za pár stovek dolarů narukovali.

Jak se Sýrie dívá na válku na Ukrajině?

Lidé se většinou neodvažují mluvit nahlas. Připojuji se k opakovanému a důraznému varování papeže Františka, aby umlčel zbraně a zastavil vraždění. Zdá se mi, že i sužovaná Sýrie z vlastní zkušenosti dobře chápe tento naléhavý apel. Mohu-li použít evangelijní podobenství o chudém Lazarovi a boháči, jistě chce Sýrie mutatis mutandis přísně varovat ostatní, aby neupadli do stejných muk, do kterých upadla ona sama (Lk 16,27-28). Je smutné, že se na Ukrajině opakují stejné otřesné obrazy bolesti jako v Sýrii: zničené čtvrti, mrtví, miliony uprchlíků, používání nekonvenčních zbraní, jako jsou kazetové bomby, bombardování nemocnic a škol. Vidíme přesně stejný sestup do pekla, jaký jsme viděli v Sýrii.

Jsme v postní době, v čase modlitby a půstu. Jak prožíváte toto období?

Dalo by se říci, že lidé, ať už patří k jakémukoli náboženskému vyznání, prožívají nepřetržitý půst a postní dobu již 11 let. Důležité je především zůstat nablízku a být solidární.

(pb)