Zapomínat na války je velká chyba stále propojenějšího světa
Francesca Sabatinelli – Vatican News
Ve světě zmítaném válkami a násilím si musíme "vyhrnout rukávy a budovat mír". 1. ledna, na Světový den míru, papež František při první modlitbě Anděl Páně v novém roce adresoval své myšlenky a slova nevinným obětem konfliktů, "mladým matkám a jejich dětem, které prchají před válkami a hladomorem nebo čekají v uprchlických táborech", a vyzval je, aby se vraceli domů s myšlenkou na mír a odpuštění, které "uhasí oheň nenávisti".
Proč se na války zapomíná
Františkova slova rezonují stále ojediněleji v globálním tichu, které se systematicky snáší na země konfliktů a násilí, na země, kde se odehrávají tzv. zapomenuté války, na něž se však ještě před několika měsíci soustředila pozornost mezinárodního společenství. Co se ale stává od určitého okamžiku? Čím to je, že najednou přestáváme mluvit o Sýrii, Afghánistánu, že nadále nemluvíme o Jemenu, Libyi, východních oblastech Ukrajiny, násilí zločineckých organizací v některých latinskoamerických společnostech? Proč se najednou stávají zapomenutými válkami? "Protože," vysvětluje Luciano Bozzo, profesor mezinárodních vztahů a strategických studií na Florentské univerzitě, "pokaždé, když vypukne nový konflikt, nebo se konflikt zintenzivní, nebo se zdá, že konflikt, jako tomu bylo v případě Sýrie nebo Afghánistánu, je z toho či onoho důvodu 'uzavřen', pozornost médií po překonání krizového okamžiku opadne a veřejné mínění se soustředí na jiné otázky." K tomu, pokračuje Bozzo, je třeba připočítat pozornost médií, která se v současné době na Západě zcela soustředí na pandemii, "což je nepochybně relevantní problém", říká profesor, "ale relevantní do té míry, že je to ze zcela západní perspektivy, protože mrtví a zranění se nás dotýkají; protože to, co je blízko, co se nás přímo dotýká, ovlivňuje každého z nás více než to, co se děje tisíce kilometrů daleko a co nám navíc není představováno ve své závažnosti".
Mezinárodní společenství rozptýlené covidem
Podle Bozzova názoru je tento přístup krátkozraký, protože mezinárodní systém, v němž žijeme, je hluboce integrovaný a propojený. Profesor uvádí příklad Indie, kde v současné době dochází, stejně jako v jiných částech světa, k silnému pronásledování křesťanů. Vysvětluje, že nemůžeme ignorovat to, co se děje jinde a co by mohlo mít vážné a nepředvídatelné důsledky i pro nás. "Válka" s pandemií covidu také způsobila, že se na války v pravém slova smyslu zapomnělo. Kromě toho existují i další aspekty konfliktu, které jsou dnes zcela zapomenuty nebo ignorovány: stále rostoucí počet obětí, ke kterým se již nedostane ani humanitární pomoc, a dramatický nárůst počtu uprchlíků a vysídlených osob, který nyní přesáhl 80 milionů. Bozzo vysvětluje, že je zapotřebí "společného úsilí mezinárodního společenství, které však v současné době nevypadá, že by bylo ochotno a připraveno vyvinout společné úsilí, a to i proto, že v každé z těchto krizí se samozřejmě střetávají protichůdné zájmy, zejména zájmy velmocí, což objektivně brání možnosti jednat".
Silné postoje papeže Františka
„Papež František," uzavírá Bozzo, "nikdy nezklamal, když bylo třeba zaujmout nějaký postoj, a to i silný a politicky nepohodlný, k ozbrojeným a násilným konfliktům. Bylo by zřejmě žádoucí, aby se k tomuto hlasu přidaly další v Evropě i mimo ni a aby lidé začali vážně přemýšlet o konfliktech a jejich nevinných obětech, aby mysleli na rozvojové země, kterým hrozí, že je pandemie zastaví, a které také trpí silnými dopady globálního oteplování, jež nutí obyvatelstvo žijící na těchto územích stěhovat se jen proto, aby přežilo."
(vac)
