Pomoc migrantům v lese na hranicích mezi Polskem a Běloruskem

ANDREA TORNIELLI – Vatican News

Existují lidé, kteří z migrantů a uprchlíků dělají rukojmí, což se dostává do každodenních zpráv. Jsou i tací, kteří narychlo staví zábrany z ostnatého drátu, aby odrazili "invazi" bezbranných dětí, žen a mužů, kteří bloudí zimou a v nouzi v lesích na hranicích mezi Běloruskem a Polskem, a to se také dostává do zpráv. Jsou i tací, kteří vycházejí do ulic, aby podpořili politiku stavitelů zdi ve jménu identity, která se hlásí ke křesťanství, a ani to neunikne pozornosti médií.

Polské síly teritoriální obrany hlídají polsko-běloruskou hranici na nespecifikovaném místě v Polsku na fotografii, kterou 17. listopadu 2021 zveřejnily Síly teritoriální obrany.

Ale jsou i tací, kteří se bouří, mlčí, nedemonstrují, nevycházejí do ulic a zůstávají doma, daleko od kamer, a zapalují pochodně lidskosti. A když se tato zpráva dostane na stránky novin - přinesly ji třeba italské deníky Avvenire a Repubblica -, oživí naději. V Polsku, v některých domech na hranicích poblíž lesa, kde se odehrává drama migrantů, žijí lidé, kteří se nepoddali globalizaci lhostejnosti a pamatují na křesťanské kořeny, které se nezměnily v ideologii, ale čerpají z živého evangelia, z podobenství o milosrdném Samaritánovi.

Jsou to lidé, kteří mají na paměti učení svatého Jana Pavla II., které papež František citoval na závěr generální audience 10. listopadu: "Svět i Polsko dnes potřebují lidi s velkým srdcem." A přestože vědí, že riskují, že budou odsouzeni za napomáhání nelegálnímu přistěhovalectví, nechávají tito dobří samaritáni v noci ve svém domě rozsvícené zelené světlo, které upozorňuje, že za osvětlenými okny je k dispozici talíř teplé polévky a deka pro ty, kdo procházejí, bez ohledu na pasy nebo víza. Nebo nechávají čerstvě nadojené mléko, boty a kanystry s vodou přede dveřmi, aby je potichu přicházející dobrovolníci s večerem mohli posbírat a nechat v lese pro ty, kteří je tolik potřebují.

"Snaha zabránit smrti těchto zoufalých lidí," řekl Wiktor Jarocki, aktivista z katolického sdružení v Krynkách, "se dnes považuje za zločin. Ale pamatujeme na lekci papeže Wojtyly a praktikujeme legální neposlušnost: zapomenout jídlo a oblečení v lese se může stát každému a dnes je to nezbytné".

Přeložil Petr Vacík