Před 150 lety Komuna popravila otce Henriho Planchata

Otec Henri Planchat patří k předchůdcům sociálního učení církve, které se kodifikovalo na konci 19. století v encyklice Lva XIII. Rerum novarum. Byl prvním knězem vysvěceným v kongregace sv. Vincence z Pauly a svůj život plně věnoval úsilí o sociální spravedlnost po boku dělníků a jejich rodin v dělnických čtvrtích Grenelle a Charonne.

Pocházel z měšťanského a intelektuálního pařížského prostředí, vystudoval práva. Povolání ke službě nejchudším objevil po boku členů Společnosti svatého Vincence de Paul, založené v roce 1833 blahoslaveným Frédéricem Ozanamem (1813-1853). Po svém kněžském svěcení v roce 1850 se Henri rozhodl sloužitobětem nespravedlností vyvolaných průmyslovou revolucí a dravou chamtivostí zbohatlíků.

Více než 20 let organizoval otec Planchat zázemí pro učně, ekonomickou podporu pro mladé, lidové knihovny, dělnické kluby či podporu přistěhovaleckých rodin... Řeholníci sv. Vincence z Pauly se prostřednictvím charity snažili zmírnit bídu chudých a přivést je znovu k víře.

Kontext občanské války

Pařížská komuna vznikla v roce 1871 po vzoru Komuny z roku 1792, která svrhla krále Ludvíka XVI. Konec zimy 1870-71 se odehrává v zakrvácené, hluboce ponížené a rozervané Francii: pruská vojska se po porážce císaře Napoleona III. u Sedanu utábořila před branami Paříže. Orgány Třetí republiky, vyhlášené 4. září 1870, se uchýlily do Versailles. V hlavním městě se Národní garda odmítla smířit s porážkou a 26. března 1871 založila Komunu, která usilovala o vytvoření demokratické a sociální republiky a zároveň snila o odražení útočníka. V rámci tohoto disentu se odehrála krátká, ale krutá občanská válka, v níž proti sobě stáli "komunardi" (nazývaní také "federáti") a "versaillais", spojení s hlavou státu Adolphem Thiersem, který se později stal prezidentem republiky.

V reakci na krvavé porážky způsobené versailleskou armádou, přijala Komuna 5. dubna 1871 "dekret o rukojmích", který stanovil, že každý, kdo je podezřelý ze spolčení s versailleskou vládou, bude okamžitě uvězněn a do 48 hodin souzen. Jestliže nový republikánský režim z Versailles nechoval ke katolické církvi žádné sympatie, na straně Komuny vedené antiklerikální ideologií byli duchovní považováni za úhlavní nepřátele. "Pro Augusta Blanquiho bylo třeba odstranit monoteismus, odstranit náboženství. Náboženství pro něj bylo opiem lidu," vysvětluje otec Yvon Sabourin, z kongregace sv. Vincence z Pauly a postulátor beatifikačního procesu otce Planchata.

Den po vydání dekretu, na Zelený čtvrtek 6. dubna, byl otec Planchat zatčen a okamžitě uvězněn. V dopise bratrovi tři dny před svou smrtí, žádá, aby se modlil "za všechny hosty vězení", čímž do svých úmyslů zahrnuje i své věznitele. "Naše oběť se naplnila," dodává.

Boje vyvrcholily během "krvavého týdne" od 21. do 28. května, který skončil vítězstvím Versaillaiské strany po střetech, jež si vyžádaly tisíce mrtvých. Uprostřed všeobecného zmatku nadešel rovněž čas popravy otce Planchata a jeho společníků, mezi nimiž bylo dalších devět duchovních a 36 četníků. Z vězení La Roquette pochodovali špalírem davu vyjadřujícího opovržení až na místo své popravy.

Cesta ponížení po Kristově vzoru

"Když opouštěli vězení, narazili na nenávistný dav, který křičel: Pryč s kněžími, pámbíčkáři, zastřelte je!” Tříkilometrová cesta končila u radnice dvacátého obvodu. Starosta pak nařídil, aby byli zastřeleni na velitelském stanovišti v ulici Haxo, které se o dva dny později stalo posledním místem, kde se vůdci Komuny usadili. Tragický a zároveň slavnostní okamžik měl podobu podobu makabrózní přehlídky. "Za průvodem šly stovky lidí, doprovázela je dechovka s bubny… V okolí pokřikovali nenávistní lidé, kteří chtěli kněze zabít, jiní plakali, zejména děti z oratoře," vypráví otec Sabourin, který přečetl svědectví mnoha přímých svědků těchto událostí.

Průvod se konal ve zmatečné a horečnaté atmosféře a osud rukojmích vyvolával rozpory mezi samotnými vůdci Komuny. Někteří se proti popravě duchovních neúspěšně postavili. "Rukojmí byli odvedeni do ulice Haxo. Na balkoně diskutují vůdci komunardů. Jedni kněze brání a nechtějí je popravit, druzí chtějí dát popravě volný průběh... Připomíná to Kristovu křížovou cestu. Je to, jako by si Pilát umyl ruce," líčí otec Sabourin. “Nakonec rozhodl dav. Mladá velmi pomstychtivá žena vystřelila z pistole a velitel nakonec vydal rozkaz rukojmí postřílet po deseti. Byl to skutečný masakr. Některá těla dostala až 72 ran bajonetem. Otec Planchat byl osmkrát postřelen. Bajonet mu zlomil vaz. Měl zlomené ruce. Jeho tělo, dodnes neporušené, exhumované v roce 2017, nese známky tohoto násilí, které je výsledkem nenávisti v srdcích lidí, kteří nevědí, co činí," dodává otec Sabourin.

Beatifikační proces

Brzy po roce 1871 se otec Planchat a jeho společníci stali předmětem úcty a záhy byl beatifikační proces, zpomalený kvůli historickým událostem, jež přinesly ve Francii odluku církve od státu, vyhánění řeholních kongregacím, ale také obě světové války. Také v poválečných letech se upřednostňovala “romantická” vize Pařížské komuny, což široké veřejnosti ztěžovalo objektivní pochopení těchto událostí a jejich tragického charakteru. Mezi oběťmi Komuny však bylo mnoho dalších kněží a řeholníků, včetně pařížského arcibiskupa Georgese Darboye, popraveného 24. května 1871 ve vězení Roquette.

K obnovení beatifikačního procesu došlo teprve v roce 2005. "Mučedníci Komuny se zdáli být zapomenutí," konstatuje otec Sabourin, jakkoli doplňuje, že Positio, tedy zpráva postulátora, není vynesením rozsudku nad Komunou, nýbrž uznáním daru, jakým byl život těchto popravených kněží.

"Jeho tělo bylo nalezeno s otevřenýma očima obrácenýma k nebi. Vnímáme v tom znamení ukazující k nikoli k nenávisti, ale k lásce. V tomto procesu nejde o hledání viníků, ale o svědectví dobrých kněží, kteří obětovali život. Ukazuje, že láska je silnější než nenávist. Krev mučedníků je semenem křesťanů," dodává otec Sabourin

Otec Henri Planchat si dokázal získat srdce dělníků, pracoval mezi chudými, italskými přistěhovalci ve čtvrtích Grenelle a Charonne. “Také dnes musíme vycházet lidem vstříc, chodit od dveří ke dveřím, od srdce k srdci, a nečekat, až přijdou do našich kostelů," zdůraznil postulátor.

Vzpomínkové akce v Paříži

V rámci vzpomínkových akcí se tento týden koná v Paříži několik akcí. Otec Yvon Sabourin uspořádal ve čtvrtek 27. května konferenci v kostele Notre-Dame-des-Otages, postaveném na místě masakru.

V sobotu 29. května projde průvod po trase, kterou prošli rukojmí (od 17:00 z náměstí de la Roquette,  do ulice Haxo), a v neděli 30. května v 11:00 bude pařížský arcibiskup Michel Aupetit sloužit mši v kostele Notre-Dame-des-Otages.

Cyprien Benoit Viet - Johana Bronková