Vrchní rabín di Segni: Na Františkovi zaujala vůle k osobnímu setkání

Povzdech nad marností pozemského lopotění dostává nový význam v čase pandemie, poznamenaném deziluzí, utrpením a smrtí. Na povrch vystupuje omezenost lidského poznání a moudrosti. Letošní den židovsko-křesťanského dialogu připadá zároveň na páté výročí návštěvy papeže Františka v římské synagoze. Petrův nástupce tehdy promluvil o historickém významu koncilní deklarace Nostra aetate, která prorazila cestu k odkrytí židovských kořenů křesťanství  a s rozhodností se postavila proti všem formám antisemitismu, včetně z něho plynoucího znevažování, diskriminace nebo pronásledování. Nostra aetate poprvé otevřeně definovala vztahy mezi katolickou církví a židovstvím. Na papežovu návštěvu vzpomíná římský vrchní rabín Riccardo Di Segni:

„Byla to třetí návštěva papeže v římské synagoze, počínaje Janem Pavlem II., přes Benedikta XVI. a poté, právě před pěti lety, návštěva Františkova. Na jejím datu jsme se společně dohodli, protože šlo o významný moment na cestě dialogu. Ve své promluvě papež zopakoval základní otázky ohledně respektu, na které poukázaly již jeho předchůdci a jsou zdůrazňovány v mnoha oficiálních dokumentech, včetně textů tohoto pontifikátu. Z toho, na co si vzpomínám a co na mě udělalo zvláštní dojem během této návštěvy, byla jeho vůle komunikovat s lidmi, být jim blízko, osobně se setkat s každým. Jakási zásadní touha nevytvářet odstup mezi přitomnými lidmi, s každým z nich promluvit, stisknout si ruce. Právě lidský aspekt této návštěvy mne obzvláště zaujal.“

(job)