Patriarcha Raï: Prioritou je návrat uprchlíků. Ohrožují rovnoprávnost v Libanonu.
Dohoda zakotvená rovněž ve státní ústavě určuje, že prezident má být maronitský katolík, předseda vlády sunnitský muslim, předseda parlamentu šíitský muslim, vrchní velitel ozbrojených sil maronita a další vysocí funkcionáři řecko-pravoslavní nebo drúzové. Hovoří patriarcha Raï:
„V Libanonu je tento model stále ještě živý - zaštiťuje ho ústava a národní pakt - v dnešním kontextu boje na Blízkém východě a politicko-konfesního konfliktu mezi sunnity a šíity, který má v naší zemi dozvuky v podobě politického konfliktu. Trvá tedy nutnost zachovat tento libanonský model, protože nejde pouze o rovnoprávné soužití muslimů a křesťanů, ale o uznání veřejných občanských svobod demokratického režimu, kde nesmí žádná část společnosti dominovat nad jinou. V této chvíli Libanonu hrozí nestabilita, protože v důsledku války a ekonomické a politické krize v zemi dochází k rozsáhlé emigraci, mezi křesťany i mezi muslimy. Veliký problém však představují uprchlíci, jak syrští tak palestinští, kterých jsou celkově dva miliony a všichni jsou sunnitští muslimové. Pokud budou jednoho dne integrováni v Libanonu a dostanou libanonské občanství, dojde k nerovnováze a rovnoprávnost bude vážně ohrožena. To je reálné nebezpečí. Musíme tedy naléhat na mezinárodní společenství, aby vybídlo syrské uprchlíky k návratu do jejich země, kde by mohli požívat svých národních práv, a předešlo se tak v Libanonu této velké, nejen politické, ale také ekonomické a sociální hrozbě.“
Zneužívání politické moci pro konfesní zájmy libanonskou komunitu rozbíjí, vytváří stát ve státě a narušuje demokratické základy Libanonu, dodává kardinál Raï. Naději spatřuje především ve výchově mladé generace. Je zapotřebí vrátit se k filosofii libanonské ústavy a odmítnout negativní příklad dnešních politiků:
„Církev v Libanonu má tuto sílu, protože vede mnoho katolických škol, máme pět katolických univerzit. Naší silou je tedy to, že můžeme formovat mladé lidi, profesory a jejich rodiny. Jako církev tedy můžeme pracovat na záchraně země před tímto „útěkem“ z libanonské reality a rezignací na poselství, které libanonský národ nesl v této oblasti Blízkého východu.“
(job)