Cerca

Vatican News
2019.02.04 Emirati Arabi Uniti incontro interreligioso  firma Papa Francesco Papež podepisuje deklaraci Lidské bratrství. 

Milost sbratřuje i ateisty

Komentář Církev a svět

P. Milan Glaser SI - Vatikán

 

Křesťansko-muslimský dokument, podepsaný katolickým biskupem Říma a sunnitským vrchním imámem mešity Al Azhar, je pozoruhodný nejen z hlediska váhy autorit jeho signatářů, byť jedna ani druhá není v příslušných náboženských komunitách stoprocentně všemi a ve všem  uznávána, ale především z hlediska srozumitelného obsahu deklarovaných tvrzení, a to v každém náboženském kontextu. Nejsou totiž pouhým projevem vzájemné zdvořilosti představitelů dvou nekomplementárních náboženských nauk, nýbrž poměrně dosti vyhraněným a - nejen mezi řádky - politicky nekorektním pohledem na svět. Dokument se odvolává na bratrství, které však nepojímá zednářsky, tedy jakožto spiklenecké šuškání, jehož vyzrazení se podle přísahy skládané v lóži trestá smrtí, nýbrž starozákonně, tedy jakožto vzetí v potaz božské výstrahy, dané po potopě skrze Noema lidem (Gen 9,5), aby se už vzájemně nezabíjeli. Dokument se dokonce překvapivě dovolává „porozumění milosti, která všechny lidi sbratřuje“ (Dokument Lidské bratrství), takže není přehnané  mluvit o jakémsi společném úkonu pokory před »náboženským tajemstvím«, řečeno slovy sv. Pavla (1 Tim 3, 16).

Nabízí tak osvobození od převládajícího politického pojímání světa, které bohužel stále šířeji pohlcuje horizont i argumentaci věřících, křesťany nevyjímaje. „Vzdálení se náboženským hodnotám“ spolu se „znecitlivěním lidského svědomí“ je totiž „jednou z nejdůležitějších příčin krize moderního světa“, denuncují biskup s imámem „nadvládu individualismu a materialistických filosofií, které zbožšťují člověka a kladou světské a materiální hodnoty na místo nejvyšších a transcendentních principů“.

Jedině na této metafyzické rovině lze totiž identifikovat podstatu konfliktu, který vnímají  všichni, byť ne všichni stejně. Dva náboženští představitelé se tak poprvé rozhodli společně zdůraznit, že „spolu s historickým pokrokem dochází k etickému úpadku, který podmiňuje mezinárodní aktivity, a k oslabení duchovních hodnot a smyslu pro zodpovědnost“, čímž opravdu uceleně, tedy nábožensky pojali a pojmenovali lidské dějiny.

František snad vůbec poprvé v tomto dokumentu výslovně, byť lakonicky poukázal na „mediální krytí“ terorismu a společně se sunnitským imámem prohlásil, že je „nezbytné přestat podporovat teroristická hnutí penězmi, zbraněmi, plány a jejich ospravedlňováním, i médiálním“. Stačí si v této souvislosti vybavit nejenom propagační náborová videa tzv. islámského státu, vyhotovená s profesionální zručností, za kterou by se nemusel stydět ani Hollywood, ale také donekonečna omílané západní, euroatlantické „zprávy“, které během posledních osmi let v souvislosti s řáděním teroristů mluvily bezostyšně o jakémsi „jaru“ či „opozici, dožadující se demokracie“. Není v této souvislosti nemístné zmínit rovněž občasná, kontinuální televizní zpravodajství, která z míst atentátů – samozřejmě s výjimkou těch, ke kterým dojde v muslimských zemích, byť jsou častější a jejich oběti početnější – nepřetržitě v přímém přenosu bombardují diváka opakovaným líčením hrůzy, aby je mohl pokud možno, co nejvíce také osobně prožívat, čímž se média chtě nechtě stávají komplicem teroristů. Právě takovýto terorismus je totiž třeba odsoudit, což se evidentně netýká jenom muslimských zemí.

Pro křesťana i muslima je ovšem nepřípustné uznat zjevenou povahu obou náboženských vyznání, a nečiní to ani křesťansko-muslimská deklarace z Abú Dhábí. Křesťan si však nemůže neklást otázku po Božím úradku v souvislosti s existujícími rozdíly mezi náboženstvími. I křesťan se musí vztahovat k Bohu vždycky většímu, než sám chápe, a to aniž by se musel vzdávat pochopení, které mu již bylo dáno.

Pokud si však věřící nepřizná, že lidsky neví a nebude předem znát, jak a čím dějiny vyústí v Kristův návrat, a to aniž by se vzdal jeho radostného a vpravdě spásného očekávání, hrozí mu, že od víry odpadne, protože nepřijal »lásku k pravdě«, jak podotýká svatý Pavel v druhém listě Soluňanům (srov. 2 Sol 2,8-12). A tak třebaže se slovo mystérium v deklaraci z Abú Dhábí nevyskytuje, přesto lze vnímat blízkost Toho, jehož se nejhlouběji týká.

10. února 2019, 20:03