Cerca

Vatican News
2018.11.17 Mario Botta, Marianne Schlosser, premio Ratzinger Mario Galgano a Mario Botta 

Kostel je lék na konzumní společnost

Švýcarský architekt Mario Botta patří k předním osobnostem svého oboru a je držitelem řady ocenění a čestných doktorátů. Minulou sobotu však poněkud netradičně získal trofej v oblasti teologie.

Po udělení Ratzingerovy ceny s ním rozmlouvala německá redakce naší rozhlasové stanice, kterou zajímalo, jaký význam má takové ocenění pro architektonickou práci?

„Znamená to, že architektura v sobě nese také teologickou sílu. Architektura promlouvá o duchu. Hluboce mne zasáhlo, že jsem tuto cenu dostal, protože se tím architektura vyprošťuje z ryze technické roviny. Architektura je totiž jazykem, který vyjadřuje svou dobu, proto je správné, že soudobá architektura bere ohled na současné problémy. Musí se také obracet k velkým protikladům mezi kulturou a současnou společností.“

Jakou hodnotu přisuzujete teologovi a církevnímu představiteli Josephu Ratzingerovi? Co může dát architektuře?

„Spojení této ceny se jménem Josepha Ratzingera je pro mne osobně velice krásné, protože mé kulturní a umělecké utváření se velmi silně pojí se jmény Romana Guardiniho a Rudolfa Schwarze (německý architekt, 1897-1961; pozn.překl.), kteří legitimovali současný jazyk v církevních prostorech. Kostely Rudolfa Schwarze a Romana Guardiniho jsou výrazovými formami moderny, které jsou dosud velmi aktuální. Po umělecké avantgardě typu Duchampa či Picassa, kteří pozměnili náš smysl pro etiku a estetiku, propůjčili Guardini jako teolog a Schwarz jako architekt Božím domům jejich oprávněnost.“

Spatřujete spojitost mezi estetikou a slovem, tedy základem teologie?

„Architektura promlouvá skrze prostor a prostorovost. Jinak řečeno to znamená, že mluví prostřednictvím světla a se zřetelem na fyziku, avšak dotýká se rovněž paměti. Právě kostely – anebo prostory jako Klementinský sál, kde proběhlo předávání cen – v sobě nesou svědectví západní křesťanské tradice. To jsou dvoutisícileté dějiny a dědictví, které nelze potlačit a zapomenout. Bylo by také obtížné, odejmout kostelům jejich přitažlivost „pamětního místa“. Věřím proto, že dnes je pro architekta víc než kdy jindy důležité přemýšlet o „pamětních místech“ jako území, na kterém vyzdvihne protiklady, paradoxy, mnohoznačnost a také ztřeštěnost. Kultura moderny sice přinesla leccos pozitivního, zvážíme-li vědecké výdobytky lékařství či biologie, ovšem v organizaci životních prostorů mnohé zanedbala. Doznívá tu oslava obsoletních vzorců, které padají za oběť příliš silným stavebním spekulacím. Podle mého názoru jsou tudíž kostely, jako místa poskytující svobodu k usebrání a zastavení, prostředkem proti konzumní společnosti“,

Soudí pětasedmdesátiletý architekt z jihošvýcarského Ticina (Tessinu), který byl vyznamenán za teologickou dimenzi své estetiky, jak při předávání Ratzingerovy ceny zdůraznil kard. Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu. Botta navrhl zhruba dvacet sakrálních staveb, mimo jiné synogogu v Tel Avivu a mešitu v Číně, přičemž k nejznámějším patří kostel sv. Jana Křtitele v tessinském Mongo. Religiozita v jeho dílech působí jako „osten v těle sekulární kultury“, poznamenal dále kard. Ravasi. V lednu 2013 byl Mario Botta povolán Benediktem XVI. do Papežské akademie krásných umění. Podle vatikánského kardinála nápad na letošní udělení Ratzingerovy ceny švýcarskému architektovi vzešel souběžně a nezávisle na sobě jak od emeritního papeže, tak z výboru vatikánské nadace Benedikta XVI.

 

(jag)

20. listopadu 2018, 15:33