Každý sedmý křesťan pronásledován pro víru
Zpráva, zveřejňovaná každé dva roky, tentokrát analyzuje situaci ve 196 zemích. Ukazuje, že křesťanská komunita trpí různými formami útlaku a netolerance více než jiné. Vzestupnou tendenci má však také porušování náboženské svobody vůči dalším vyznáním. Studie uvádí incidenty a závažné projevy diskriminace shromážděné díky spolupracovníkům projektu ve více než 150 zemích světa. Poukazuje na hradbu lhostejnosti a mlčení vůči nuceným konverzím či manželstvím, atentátům, únosům, ničení míst kultu a náboženských symbolů, svévolnému zatýkání, obvinění z rouhání a nejrůznějším druhům kontroly náboženství a omezování veřejného kultu.
Papežská nadace Pomoc trpící církvi (Kirche in Not) vypočítává 38 zemí, v nichž dochází k těžkému či extrémnímu porušování náboženské svobody, z toho 21 označuje přímo za místa pronásledování křesťanů. Podle očekávání mezi ně patří Pákistán, Saúdská Arábie nebo Severní Korea. Na seznamu však nechybí ani Čína, Indie, Palestina, Sýrie nebo Irák (kromě jmenovaných jsou to dále Afgánistán, Bangladéš, Barma, Eritrea, Idonésie, Libye, Niger, Nigérie, Somálsko, Súdán, Turkmenistán, Uzbekistán a Jemen). Zemí, kde jsou křesťané diskriminováni, vypočítává raport celkem 17. Poprvé mezi ně bylo započteno Rusko nebo Kyrgyzstán (kromě těchto dvou to jsou: Alžírsko, Ázerbájdžán, Bhúktán, Brunea, Egypt, Irán, Kazachstán, Laos, Maldivy, Mauretánie, Katar, Tádžikistán, Turecko, Ukrajina a Vietnam). 61 % světové populace žije v zemích, kde náboženská svoboda není respektována.
V sedmnácti ze zmíněných 38 států se situace za poslední dva roky zhoršila. Zatímco v dalších, jako je Severní Korea, Saúdská Arábie, Nigéri, Afgánistán a Eritrea zůstala beze změn, neboť – jak uvádí papežská nadace – je tak špatná, že nemůže být horší. Přesto raport přináší také zmínky o náznacích pozitivního vývoje. Významně se snížilo násilí páchané islamistickou skupinou aš-Šabáb v Tanzánii a v Keni, které v minulém raportu spadaly do kategorie zemí pronásledujících křesťany, zatímco v letech 2016-18 byly zařazeny mezi „neklasifikované“. Úspěch vojenských kampaní proti tzv. Islámskému státu a dalším extrémistickým skupinám však jistým způsobem „zakryl“ šíření dalších militantních islamistických skupin v Africe, na Blízkém východě a v Asii. Islámský fundamentalismus je přítomen ve 22 zemích, v nichž žije celkem 1 miliarda 337 milionů lidí.
Raport nadace Pomoc trpící církvi upozorňuje také na to, že v zemích jako Indie, Čína, Pákistán nebo Barma jde nárůst náboženského pronásledování ruku v ruce se sílícími utranacionalistickými tendencemi. Zpráva poukazuje zejména na případ Indie, kde jsou na vzestupu případy násilností namířených proti náboženským menšinám. Stále častěji dochází k identifikaci fedrálního státu výlučně s hinduismem a nárůstu nacionalismu, který považuje náboženské menšiny za ohrožení pro jednotu země. Mezi státy nepřátelské vůči všem náboženstvím, zavádějícím restrikce silně omezující svobodu náboženských projevů poukazuje raport na Čínu, kde v posledních dvou letech přijala vláda nová opatření proti konfesním skupinám odolávajícím dominiu komunistické strany. V muslimských státech posiluje pronásledování prohlubující se konflikt mezi sunnity a šíity.
Pomoc trpící církvi kritizuje také postoj západních zemí, které lhostejně přihlížejí pronásledování křesťanů na světě. Pozornost médií se zaměřuje téměř výlučně na boj s tzv. Islámským státem a podceňuje rozvoj islamismu v dalších regionech Afriky, Blízkého východu a Asie. Zpráva si všímá také nárůstu antisemitismu v Evropě, který je „často spojen s růstem militantního islámu“. Připománá, že ve Francii, kde je židovská komunity největší v Evropě (zhruba 500 tisíc členů) byl dokumentován rekordní počet antisemitských útoků a projevů násilí proti židovským kulturním a náboženským institucím. V minulých dvou letech došlo také k vlně teroristických útoků na Západě, zejména v Evropě. Nadace Pomoc trpící církvi rovněž podotýká, že většina západních vlád nespokytla nutnou a naléhavou pomoc menšinovým konfesním skupinám, zejména těm uprchlíkům, kteří se chtějí vrátit domů do zemí, z nichž byli nuceni uprchnout“.
(job)
