Beta verze

Cerca

Vatican News
20171011_SPC_fiori, primavera (3).jpg Ilustrační foto. 

Ideolog Muslimského bratrstva zednářem

Komentář Církev a svět

P. Milan Glaser, SI

Hlavní ideolog takzvaného islamismu a organizace známé jako Muslimské bratrstvo - Sayyd Qutb (1906-1966) – byl členem zednářské lóže. Doklad o tom nedávno přinesl egyptský historik Helmi Nimmin, o kterém u nás nejspíš nikdo nikdy neslyšel, ale který publikoval jeho životopis. V této biografii, která vyšla samozřejmě arabsky, autor otiskuje článek, který objevil. Napsal jej uprostřed druhé světové války sám Qutb, tedy pozdější spiritus agens Muslimského bratrstva, pod titulem „Proč jsem se stal svobodným zednářem“ a publikoval v časopise al-Taj al-Masri (Egyptská Koruna) 23. dubna 1943, to znamená před svojí první cestou do Spojených států amerických a před svým vstupem do Muslimského bratrstva. To se pak jeho zásluhou stalo militantní zločinnou organizací, která měla mnohem později podíl i na takzvaném „arabském jaru“ nejenom v Egyptě.

            Již v minulosti poukazovali mnozí autoři na podobnost mezi iniciačními rity Muslimského bratrstva a zednářské lóže. Tentokrát však byl poprvé podán důkaz, kterým je přiznání samotného Sayyd Qutby. V té době – poznamenává zmíněný historik - byly egyptské zednářské lóže zcela pod kontrolou britských tajných služeb, a egyptský král Farúk (1920-1965) byl také jejím členem.

            Jak řekl nedávno italský historik Franco Cardini, zednáři sice dnes tvrdí, že nejsou tajnou organizací, protože ta je zákonem zakázána, leč zachovávají pouhou diskrétnost, jak to sami definují. Nejsou to však demokratické, nýbrž mocenské organizace vzájemně se podporujících jedinců, kteří neskládají účty nikomu a ohrožují stabilitu státu.

            Fakt členství vůdčího aktivisty Muslimského bratrstva v zednářské lóži vrhá poněkud jiné světlo na celý takzvaný islamistický terorismus. Stačí se ostatně jen ohlédnout do poměrně nedávné minulosti, aby se stalo zřejmým, že terorismus jakožto pojem rozhodně není muslimského původu. Když o terorismu v Itálii, Německu, USA či Španělsku referovaly v 70. až 90. letech minulého století západní sdělovacích prostředky, mluvily o marxistickém, neonacistickém popř. nacionalistickém terorismu. Teprve počínaje 11. zářím roku 2001 začal vznikat - dnes zcela převládající - dojem, že terorismus je strašák ryze islamistický.

            Zlo má ovšem zcela jiný zdroj, jehož povaha je duchovní, a odhalil jej i potřel Ježíš Kristus. Tímto zdrojem je otec lži a nepřítel lidské přirozenosti, který prohlašuje dobro, jež nechce, za zlo; a zároveň se snaží zlo, které chce, vydávat za dobro. Je to pokušitel svobody, dokonce i božské, kterou samozřejmě svést nemůže, ale především té lidské, která bohužel na sebevztažnou cestu odmítání Boží lásky vykročila.

Zásadní problém tkví v tom, že svoboda, o níž má člověk za to, že už ji svým myšlením a jednáním plně uplatňuje, je ve skutečnosti cílem, který dosáhne teprve vykoupením, totiž účastí na Boží přirozenosti. Svoboda je totiž výsadní vlastnost božství a zároveň dar, který nemá egocentrickou povahu.

24. června 2018, 20:35