Papež k dětem: Již odmalička utvářejte mosty k druhým
L’Osservatore Romano
„Už jako děti se můžeme naučit budovat mosty a hledat příležitosti, jak pomáhat druhým.“ O tom je přesvědčen Lev XIV., který při odpovědi na otázky několika dětí, s nimiž se setkal ve Vatikánu, vyzval, aby hledaly přátelství s Ježíšem účastí na mši, přijímáním těch, kteří jsou odlišní, a úsilím o mír. Příležitostí byla papežova návštěva v aule Pavla VI. ve čtvrtek 3. července, kde se sešlo přes tři sta účastníků letní oratoře „Estate Ragazzi in Vaticano“ (Léto dětí ve Vatikánu), ke kterým se krátce předtím připojilo stejné množství jejich vrstevníků z Ukrajiny, které hostí italská Charita.
Papež odpověděl na tři otázky, které mu položili tři děti zastupující různé věkové skupiny, a poté, co jeden z animátorů představil iniciativu, která se koná již pošesté, spontánně hovořil s přítomnými. Letní oratoř, koordinovaná salesiánským knězem donem Francem Fontanou podle vzoru oratoří svatého Jana Bosca, se letos koná pod mottem „Tutt’Altro, quando l’Altro è tutto” („Vše je jiné, když je vším ten, kdo je jiný“): téma bylo zvoleno tak, aby se malí účastníci naučili překonávat předsudky v době, kdy se zdá stále složitější spolu mluvit, navazovat vztahy, sdílet slova, myšlenky a také společné chvíle her a zábavy.
První, kdo se na Lva XIV. obrátil, byla Giulia, která se ho zeptala, zda jako malý chodil do kostela. „Jistěže ano,“ odpověděl bez váhání, „vždycky, každou neděli, s maminkou a tatínkem.“ Poté navázal na vzpomínky na dětství v Chicagu a dodal: „Od šesti let jsem byl také ministrantem v kostele, a tak předtím, než jsem šel do školy, která byla farní, byla v 6:30 mše a maminka nás vždy budila a říkala: ‚Jdeme na mši“. A tak jsem také rád sloužil při mši, protože už jako malý jsem se naučil, že Ježíš je vždy nablízku, že je to náš nejlepší přítel, a že mše je způsob, jak tohoto přítele najít, být s Ježíšem, ještě předtím, než jsem přijal první svaté přijímání.“ V této souvislosti papež Prevost připomněl, že v té době se mše „sloužila v latině“. „Museli jsme se ještě učit latinu, abychom mohli sloužit při mši, a pak se to pro mě, který jsem se narodil a žil ve Spojených státech, změnilo na angličtinu“, komentoval. Důležité však podle něj „nebylo tolik to, v jakém jazyce se mše sloužila, ale právě ta zkušenost setkání s dalšími chlapci, kteří spolu sloužili při mši“; tedy „vždy přátelství a pak tato blízkost Ježíši v církvi. A proto to bylo vždycky něco velmi krásného“.
Poté se mikrofonu ujal Edoardo, který se v souvislosti s tématem „Léto dětí ve Vatikánu“ zeptal papeže, jak mohou děti přijímat ty, kteří jsou odlišní. Ve své odpovědi papež Lev XIV. nejprve v angličtině pozdravil skupinu, která přijela z Ukrajiny: „Zkušenosti jako tato, setkání lidí z různých krajů, různých zemí, různých jazyků, s tolika rozdíly, které mezi námi mohou být, jsou velmi důležité“, vysvětlil a vyzval k tomu, aby mladí lidé prožívali „zkušenost setkání, vzájemného poznávání, respektování a učili se být přáteli“ – poté pokračoval v italštině, aby i ostatní přítomní pochopili, že Ukrajina je „země, která velmi trpí válkou“. A právě s ohledem na rozdíly, které mezi oběma skupinami jistě existují, počínaje mluveným jazykem a z toho vyplývajícími obtížemi v porozumění, také papež řekl, že si je vědom toho, že „když se však naskytne příležitost setkat se, setkat se s druhým, je velmi důležité naučit se vzájemně se respektovat, nesoustředit se na rozdíly, ale vidět, jak prožít setkání s respektem k druhému, budovat mosty, navazovat přátelství, uznat, že všichni můžeme být přátelé, bratři, sestry, a že tak můžeme kráčet společně a jít vpřed“. Papež neskrýval, že mohou nastat obtíže. „Někdy je třeba zvláštní úsilí,“ poznamenal, „protože: ‚On není jako já, ona je jiná... nemluví jako já... vidím ho jinak...‘“ Přesto je podle něj třeba „naučit se vzájemně se respektovat, vědět, že setkání lze prožít a žít jako přátelé“.
Na závěr se Damiano vrátil k tématu konfliktu na Ukrajině a zeptal se, co mohou nové generace udělat pro budování míru. Římský biskup odpověděl, že „i jako malí se všichni můžeme naučit být tvůrci míru a přátelství“. Nabídl také praktické rady: „Nevstupujte do války, do boje, nikdy nepodněcujte nenávist, je mnoho malých věcí, které i vy můžete udělat, a někdy se člověk podívá a řekne: ‚Ty boty se mi líbí víc a já je nemám...‘ Pak vidím toho druhého ve špatném světle... Nebo cítím závist, něco, co mě trochu bolí v srdci.“ Jak objasnil papež, „Ježíš nás volá, abychom se naučili, že jsme všichni přátelé, že jsme všichni bratři a sestry. A tím, že žijeme tuto zkušenost, jsme Italové, Američané, Ukrajinci, obyvatelé země, odkud pocházíme, všichni jsme synové a dcery Boží.“ Proto vyzval děti a mladé lidi k tomu, aby se od malička učili „mít tuto vzájemnou úctu“, „vidět v druhém člověka jako sebe“, kdo „není tak odlišný. „Mluví jiným jazykem, nemůžu nic říct“: to není pravda, jsou tu i gesta! Existuje způsob, jak se k druhému přiblížit, můžete se podělit o kousek chleba, můžete se pokusit druhému pomoci“, protože, jak uzavřel Lev XIV., „i ti nejmenší mohou již začít hledat příležitosti a možnosti“, jak „být nositeli míru, přátelství a lásky mezi všemi“.
