Papež: je nutné urgentně jednat v zájmu environmentální spravedlnosti. Stvoření není bojiště

Benedetta Capelli – Vatikán

Papež Lev XIV. ve svém poselství k desátému Světovému dni modlitby za péči o stvoření, který se koná 1. září, předkládá syrovou a hluboce realistickou analýzu. Poselství je věnováno tématu „Semena míru a naděje“, které vybral papež František u příležitosti desátého výročí vydání encykliky Laudato si', a připomíná Jubilejní rok naděje, jejž právě prožíváme.

„Země v troskách“

V textu poselství, který byl zveřejněn dnes, 2. července, papež poukazuje na situaci v různých částech světa, kde kvůli nespravedlnosti, nerovnosti, chamtivosti a „porušování mezinárodního práva a práv národů“ dochází k „odlesňování, znečišťování a ztrátě biologické rozmanitosti“. „Naše země – píše Lev XIV. – chátrá“. Extrémní přírodní jevy způsobené klimatickými změnami vyvolanými lidskou činností totiž narůstají na síle i četnosti.

Války o přírodní zdroje

Papežova obava se prohlubuje, když připomíná, že existují „střednědobé a dlouhodobé účinky lidské a ekologické devastace způsobené ozbrojenými konflikty“ a že chybí povědomí o tom, že ničení přírody postihuje především „nejchudší, marginalizované a vyloučené“. „V této souvislosti je symbolické utrpení domorodých společenství,“ poznamenává Lev XIV. V těchto dynamických procesech se stvoření mění v bojiště o kontrolu nad životně důležitými zdroji, o čemž svědčí zemědělské oblasti a lesy, které se staly nebezpečnými kvůli minám, politika „vypálené země“, konflikty, které vypukají kolem vodních zdrojů, nespravedlivé rozdělování surovin, které znevýhodňuje nejslabší skupiny obyvatelstva a podkopává samotnou sociální stabilitu“.

Chránit zahradu světa

„Tyto různé rány jsou způsobeny hříchem“, píše dále papež. Proto vyzývá k četbě biblických textů, které vybízejí k pěstování a ochraně zahrady světa, což předpokládá „vztah vzájemné odpovědnosti mezi člověkem a přírodou“. Střežit také znamená pěstovat semena, která pak vyklíčí s ohromnou silou i na nečekaných místech. Papež Lev zdůrazňuje, že „v Kristu jsme semena“ míru a naděje, skrze Ducha se vyprahlá poušť stává zahradou klidu.

Péče o stvoření, otázka víry a lidskosti

Environmentální spravedlnost již nelze považovat za abstraktní pojem nebo vzdálený cíl, ale za „naléhavou potřebu, která přesahuje pouhou ochranu životního prostředí“. Týká se totiž sociální, ekonomické a antropologické spravedlnosti: „Pro věřící je navíc teologickou potřebou, která pro křesťany má tvář Ježíše Krista, v němž bylo vše stvořeno a vykoupeno. Ve světě, kde nejzranitelnější jsou první, kdo trpí devastujícími účinky klimatických změn, odlesňování a znečištění, se péče o stvoření stává otázkou víry a lidskosti“. Lev XIV. připomíná projekt „Borgo Laudato si'“ v Castel Gandolfu jako příklad „jak lze žít, pracovat a tvořit společenství podle principů encykliky Laudato si'“.

Na závěr vyjadřuje přání, aby encyklika papeže Františka i nadále inspirovala, aby „integrální ekologie byla stále více přijímána a sdílena jako cesta, kterou je třeba následovat“, aby se rozmnožily zárodky naděje, které je třeba „chránit a pěstovat“.