Tři papežova slova adresovaná diplomatickému sboru: mír, spravedlnost, pravda
PAPEŽ LEV XIV.
Eminence,
Excelence,
dámy a pánové!
Pokoj vám!
Děkuji Jeho Excelenci panu Georgi Poulidesovi, velvyslanci Kyperské republiky a děkanovi diplomatického sboru, za srdečná slova, která mi adresoval jménem vás všech, a za jeho neúnavnou práci, kterou vykonává s energií, nadšením a srdečností, které jsou pro něj charakteristické a díky nimž si získal úctu všech mých předchůdců, s nimiž se setkal během svého působení u Svatého stolce, a zejména zesnulého papeže Františka.
Rád bych také vyjádřil vděčnost za četná blahopřejná poselství, která následovala po mém zvolení, jakož i za projevy soustrasti k úmrtí papeže Františka, které jim předcházely a které přišly i ze zemí, s nimiž Svatý stolec neudržuje diplomatické vztahy. Jedná se o významné vyjádření úcty, které povzbuzuje k prohlubování vzájemných vztahů.
Toužím po překračování hranic, abych se setkával s různými lidmi a kulturami
Byl bych rád, kdyby v našem dialogu vždy převládal pocit, že jsme rodina – diplomatická komunita totiž představuje celou rodinu národů –, která sdílí radosti i strasti života a lidské a duchovní hodnoty, jimiž je naplněna. Papežská diplomacie je totiž vyjádřením samotné katolicity církve a Svatý stolec je ve své diplomatické činnosti veden pastorační naléhavostí, která ho vede nikoli k hledání privilegií, ale k prohlubování jeho evangelizačního poslání ve službě lidstvu. Zápasí s jakoukoli lhostejností a neustále probouzí svědomí, jak to neúnavně činil můj ctěný předchůdce, který byl vždy pozorný k volání chudých, potřebných a marginalizovaných, stejně jako k výzvám, které provázejí naši dobu, od ochrany stvoření po umělou inteligenci.
Vaše dnešní přítomnost je pro mě nejen konkrétním znamením pozornosti vašich zemí vůči Apoštolskému stolci, ale také darem, který mi umožňuje obnovit touhu církve – a mou osobní touhu – oslovit a obejmout každý národ a každého člověka na této zemi, který touží po pravdě, spravedlnosti a míru a potřebuje je! V jistém smyslu je moje vlastní životní zkušenost, která se odvíjela v Severní Americe, Jižní Americe a Evropě, reprezentativní pro tuto touhu po překračování hranic, abych se setkával s různými lidmi a kulturami.
Prostřednictvím neustálé a trpělivé práce Státního sekretariátu hodlám prohlubovat poznání a dialog s vámi a s vašimi zeměmi, z nichž mnohé jsem již měl tu milost navštívit v průběhu svého života, zejména když jsem byl generálním převorem augustiniánů. Věřím, že Boží prozřetelnost mi poskytne další příležitosti setkat se s realitou, z níž pocházíte, a umožní mi přijmout příležitosti, které se naskytnou, abych upevnil víru mnoha bratrů a sester rozptýlených po celém světě a vybudoval nové mosty se všemi lidmi dobré vůle.
Rád bych, abychom v našem dialogu měli na paměti tři klíčová slova, která tvoří pilíře misijní činnosti církve a diplomatické práce Svatého stolce.
Pokoj se utváří v srdci a vychází ze srdce
Prvním slovem je mír. Příliš často ho považujeme za „zamítavé“ slovo, tedy za pouhou absenci války a konfliktu, protože protiklad je součástí lidské přirozenosti a vždy nás provází, příliš často nás nutí žít v neustálém „stavu konfliktu“: doma, v práci, ve společnosti. Mír se pak jeví jako pouhé příměří, chvíle oddechu mezi jednotlivými spory, protože jakkoli se snažíme, napětí je vždy přítomno, trochu jako žhavé uhlíky pod popelem, připravené kdykoli znovu vzplanout.
Z křesťanského pohledu – stejně jako z pohledu jiných náboženských zkušeností – je mír především darem: prvním darem Krista: „Svůj pokoj vám dávám“ (Jan 14,27). Je to však dar aktivní, zapojující, který se týká a zavazuje každého z nás, bez ohledu na kulturní původ a náboženskou příslušnost, a který vyžaduje především práci na sobě samém. Pokoj se utváří v srdci a vychází ze srdce, pokud z něj vykořeníme pýchu a nárokování a budeme mírní ve slovech, protože i slova, nejen zbraně, mohou zranit a zabít.
Z tohoto hlediska považuji za zásadní přínos, který mohou k vytváření pokojného prostředí poskytnout náboženství a mezináboženský dialog. To samozřejmě vyžaduje plné respektování náboženské svobody v každé zemi, protože náboženská zkušenost je základním rozměrem člověka, bez něhož je obtížné, ne-li nemožné, dosáhnout očištění srdce nezbytného pro budování mírových vztahů.
Odstranit příčiny všech konfliktů a destruktivní touhy po dobývání
Na základě této práce, ke které jsme všichni povoláni, lze odstranit příčiny všech konfliktů a destruktivní touhy po dobývání. To vyžaduje také upřímnou vůli k dialogu, podnícenou touhou po setkání, nikoli po střetu. V této perspektivě je nutné znovu oživit multilaterální diplomacii a mezinárodní instituce, které byly vytvořeny a koncipovány především za účelem řešení sporů, které by mohly vzniknout v rámci mezinárodního společenství. Samozřejmě je také třeba vůle k zastavení výroby nástrojů ničení a smrti, protože, jak připomněl papež František ve svém posledním poselství Urbi et Orbi, „žádný mír není možný bez skutečného odzbrojení [a] potřeba každého národa zajistit si vlastní obranu se nesmí proměnit ve všeobecný závod ve zbrojení“[1].
Druhým slovem je spravedlnost. Snahy o mír vyžadují uplatňování spravedlnosti. Jak jsem již zmínil, své jméno jsem si vybral zejména s ohledem na Lva XIII., papeže, který vydal první velkou sociální encykliku Rerum novarum. V době, kterou právě prožíváme, nemůže Svatý stolec mlčet tváří v tvář četným nerovnováhám a nespravedlnostem, které vedou mimo jiné k nedůstojným pracovním podmínkám a k čím dál rozdělenější a konfliktnější společnosti. Je také třeba usilovat o nápravu globálních nerovností, které vytvářejí hluboké propasti mezi kontinenty, zeměmi a dokonce i uvnitř jednotlivých společností.
Investovat do rodiny, podporovat důstojnost každého člověka
Úkolem těch, kteří nesou vládní odpovědnost, je usilovat o vytváření harmonických a mírových občanských společností. Toho lze dosáhnout především investováním do rodiny, založené na stálém svazku muže a ženy, „malé, ale skutečné společnosti, která předchází každé občanské společnosti“[2]. Kromě toho se nelze vyhnout podpoře prostředí, v němž by byla chráněna důstojnost každého člověka, zejména těch nejzranitelnějších a nejbezbrannějších, od nenarozených dětí po seniory, od nemocných po nezaměstnané, ať už se jedná o občany nebo přistěhovalce.
Jsem potomkem přistěhovalců, který se sám stal přistěhovalcem
Můj vlastní příběh je příběhem občana, potomka přistěhovalců, který se sám stal přistěhovalcem. Každý z nás se v průběhu života může ocitnout ve zdraví nebo v nemoci, v zaměstnání nebo v nezaměstnanosti, ve své vlasti nebo v cizí zemi: jeho důstojnost však zůstává vždy stejná, je to důstojnost stvoření, které si Bůh přál a které miluje.
Třetím slovem je pravda. Bez pravdy nelze utvářet skutečně mírové vztahy, a to ani v rámci mezinárodního společenství. Tam, kde slova nabývají dvojznačných a rozporuplných významů a kde virtuální svět se svým pozměněným vnímáním reality nabývá nekontrolovatelné převahy, je obtížné rozvíjet autentické vztahy, protože chybí objektivní a reálné předpoklady komunikace.
Církev nemůže upustit od pravdy o člověku a o světě
Církev ze své strany nemůže nikdy upustit od pravdy o člověku a o světě, a pokud je to nutné, musí použít i přímočarý jazyk, který může zpočátku vyvolat nepochopení. Pravda však nikdy není oddělena od lásky, jejímž kořenem je vždy starost o život a dobro každého muže a ženy. Z křesťanského pohledu není pravda tvrzením abstraktních a nevtělených principů, ale setkáním s osobou samotného Krista, který žije ve společenství věřících. Pravda nás tedy neoddaluje, ale naopak nám umožňuje s větší silou čelit výzvám naší doby, jako je migrace, etické využívání umělé inteligence a ochrana naší milované Země. Jsou to výzvy, které vyžadují úsilí a spolupráci všech, protože nikdo nemůže myslet na to, že je zvládne sám.
Vážení velvyslanci,
moje služba začíná vprostřed jubilejního roku, který je zvláště zasvěcen naději. Je to čas obrácení a obnovy a především příležitost, abychom zanechali sporů a vydali se na novou cestu, povzbuzeni nadějí, že můžeme společnou prací, každý podle své vnímavosti a odpovědnosti, vytvořit svět, v němž každý bude moci realizovat své lidství v pravdě, spravedlnosti a míru. Přeji si, aby se tak stalo ve všech kontextech, počínaje těmi nejvíce zkoušenými, jako je Ukrajina a Svatá země.
Děkuji vám za všechnu práci, kterou vykonáváte pro stavbu mostů mezi vašimi zeměmi a Svatým stolcem, a z celého srdce žehnám vám, vašim rodinám a vašim národům.
Děkuji!
[Požehnání]
A děkuji za všechnu vaši práci!
[1] Poselství Urbi et Orbi, 20. dubna 2025.
[2] Lev XIII., Encyklika Rerum novarum (15. května 1891), 9.