Papež Školským bratřím: Inspirujte k radostné a přínosné cestě svatosti

Deborah Castellano Lubov

„Doufám, že povolání k vašemu řeholnímu zasvěcení budou růst, že budou podporována a propagována - ve vašich školách i mimo ně - a že v součinnosti se všemi ostatními formačními složkami přispějí k inspirování radostných a plodných cest svatosti mezi mladými, kteří je navštěvují.“

Toto povzbuzení poskytl papež Lev XIV. bratřím De La Salle (Institut bratří křesťanských škol), když je ve čtvrtek přijal ve Vatikánu.

Lasalští bratři jsou pojmenováni po svém zakladateli, svatém Janu Křtiteli de La Salle, který založil misii s cílem poskytovat lidskou a křesťanskou výchovu mladým, zejména chudým. Bratři, laičtí řeholníci věnující se výhradně vzdělávání, jsou známí svým celosvětovým vzdělávacím úsilím.

„Po třech stoletích,“ poznamenal ve svém projevu papež Lev XIV, „je úžasné vidět, jak vaše přítomnost stále nese svěžest bohaté a vlivné výchovné činnosti, jejímž prostřednictvím se ještě dnes a v různých částech světa věnujete formaci mladých lidí s nadšením, věrností a duchem oběti.“

S ohledem na to se Svatý otec obrátil ke dvěma aspektům historie bratří, k jejich „pozornosti věnované přítomnému okamžiku“ a „služebnému a misijnímu rozměru vyučování v rámci komunity“.

Zakladatel se hned pustil do práce 

Svatý otec si okamžitě všiml, jak jejich zakladatel přijal výzvy jako znamení od Boha a pustil se do práce.

Nad rámec svých vlastních záměrů a očekávání, řekl papež Lev, De La Salle „vdechl život novému systému vzdělávání“.

Poznamenal, že když se objevily problémy, světec se jimi nenechal odradit, nýbrž se jimi nechal podnítit k hledání tvůrčích odpovědí a vykročil vpřed po nových a často neprobádaných cestách.

To vše, řekl Svatý otec, vyvolává „i pro nás“ užitečné otázky, jako například: "Jakým nejnaléhavějším výzvám je dnes třeba čelit ve světě mládeže? Jaké hodnoty je třeba prosazovat? O jaké zdroje se můžeme opřít?"

Proměna vážných výzev

Zdůraznil několik konkrétních obtíží a poznamenal: „Pomyslete na izolaci způsobenou všeobecně rozšířenými modely vztahů, které se stále více vyznačují povrchností, individualismem a citovou nestabilitou; na šíření myšlenkových vzorců oslabených relativismem; na převládající životní styl a rytmus, v němž není dostatek prostoru pro naslouchání, reflexi a dialog - ve škole, v rodině a někdy i mezi vrstevníky - a z toho plynoucí osamělost.“

Ačkoli tyto skutečnosti mohou být skličující, řekl papež, i my, stejně jako svatý Jan Křtitel de La Salle, „můžeme [je] proměnit v odrazové můstky“, abychom „zkoumali nové cesty, rozvíjeli nové nástroje a osvojovali si nové jazyky, jejichž prostřednictvím se budeme nadále dotýkat srdcí studentů, pomáhat jim a povzbuzovat je, aby s odvahou čelili každé překážce a mohli tak v životě vydat ze sebe to nejlepší podle Božích plánů“.

V tomto smyslu papež ocenil, jak velkou pozornost věnují ve svých školách formaci učitelů a budování vzdělávacích společenství.

Vyučování prožívané jako služba

Papež Lev XIV. vyzdvihl také další aspekt lasalské reality, totiž „vyučování prožívané jako služba a poslání“, „jako forma zasvěcení v církvi“.

„Svatý Jan Křtitel de La Salle,“ zdůraznil, „nechtěl mezi učiteli křesťanských škol kněze, ale pouze “bratry", aby veškeré vaše úsilí směřovalo s Boží pomocí ke vzdělávání vašich žáků. Rád říkal: „Vaším oltářem je učebna.“

Papež Lev se obdivoval, že tím „prosazoval v církvi své doby skutečnost, která byla do té doby neznámá: laické učitele a katechety, kteří jsou v rámci společenství pověřeni skutečnou službou podle zásady evangelizovat prostřednictvím vzdělávání a vzdělávat prostřednictvím evangelizace“.

„Charisma školy, které přijímáte svým čtvrtým učitelským slibem, se kromě toho, že je službou společnosti a vzácným dílem lásky,“ vysvětlil papež, „i dnes jeví jako jeden z nejkrásnějších a nejvýmluvnějších projevů oné kněžské, prorocké a královské munus, poslání, které jsme všichni obdrželi ve křtu, jak zdůrazňují dokumenty Druhého vatikánského koncilu.“

Papež ocenil, jak řeholníci ve svých vzdělávacích institucích „prorockým způsobem zviditelňují svým zasvěcením křestní službu, která všechny - každého podle jeho stavu a role, bez rozdílu - vybízí, aby jako živí členové přispívali k růstu církve a jejímu trvalému posvěcování“.

Papež Lev XIV. na závěr poděkoval Školským bratřím za vše, co dělají. „Modlím se za vás a uděluji vám své apoštolské požehnání, které s radostí uděluji celé lasalské rodině.“