Papež František a jeho rozhodné odmítání zbraní po celou dobu pontifikátu

Salvatore Cernuzio

Papež toto rozhodné odmítnutí zbrojení zahájil apoštolskou exhortací Evangelii gaudium, v níž roku 2014 nastínil plán svého magisteria, podle něhož je třeba potírat ty „mechanismy současné ekonomiky“, které „podporují nadměrnou spotřebu“. A právě tento „bezuzdný konzumerismus v kombinaci s nerovností - jak napsal - dvojnásobně poškozuje sociální strukturu“. Sociální nerovnost tak dříve či později generuje násilí, které závody ve zbrojení neřeší ani nikdy nevyřeší, ale „slouží pouze ke snaze oklamat ty, kdo požadují větší bezpečnost, jako bychom dnes nevěděli, že zbraně a násilné represe místo toho, aby přinášely řešení, vytvářejí nové a horší konflikty“.

V témže roce 2014, při prvním a nezapomenutelném setkání s hnutími neformální ekonomiky ve Vatikánu, František zhustil naléhavost této doby do výroku, který stále opakuje: „Třetí světová válka“ se vede „po částech“. Jde o výpověď, kterou lze dnes považovat za prorockou, uvážíme-li, že byla pronesena téměř deset let před ruskou invazí na Ukrajinu a vypuknutím nového násilí v pásmu Gazy.

„Existují ekonomické systémy,“ řekl papež ve stejném projevu, „které musí válčit, aby přežily. Pak se vyrábějí a prodávají zbraně, a tak se zacelují rozpočty ekonomik, které obětují člověka u nohou modly, kterou jsou peníze. A přitom se nemyslí na hladovějící děti v uprchlických táborech, nemyslí se na nucené vysídlování, nemyslí se na zničené domovy, nemyslí se ani na mnoho zlomených životů“.

O deset let později papež své smýšlení nezměnil, ale naopak ho ve světle zpráv přicházejících z východní Evropy a Blízkého východu zostřil a oživil. Jsou to zprávy, které „nás zřejmě nutí ztrácet víru ve schopnosti lidských bytostí“, jak řekl při audienci pro italskou Národní konfederaci řemeslníků a malých a středních podniků v listopadu 2024. „Žijeme v době války, násilí,“ pokračoval papež a podělil se o jeden osobní příběh, který posléze zopakoval v mnoha projevech a rozhovorech: „Jeden ekonom mi řekl, že investice, které dnes v Itálii přinášejí největší příjmy, jsou továrny na zbraně. To svět nezkrášluje, je to ošklivé. Chcete-li vydělávat více, musíte investovat do zabíjení... Zkrášlovat svět znamená vytvářet mír“.

Tato myšlenka dostala podobu konkrétního papežova návrhu, který představil vůdcům národů ve svém projevu - nepronesl ho osobně, ale přečetl ho kardinál státní sekretář Pietro Parolin - na konferenci Cop28 v roce 2023 v Dubaji: „Kolik energie lidstvo promrhá v mnoha probíhajících válkách... konfliktech, které problémy nevyřeší, ale naopak je prohloubí! Kolik zdrojů se vyplýtvá na zbrojení, které ničí životy a ničí společný domov! Vznáším návrh: z peněz, které se vynakládají na zbraně a další vojenské výdaje, založme Světový fond na konečné odstranění hladu“.

Tentýž návrh se vrátil ve Spes non confundit, bule vyhlašující Jubileum, již však nikoliv jako nápad, kterého by se mohl chopit nějaký muž či žena dobré vůle, ale spíše jako konkrétní iniciativa, kterou je třeba rozvinout během Svatého roku spolu se zrušením trestu smrti, odpuštěním dluhů chudým zemím a právě konečným umlčením zbraní.

Když se ohlédneme za veřejnými projevy a magisteriálními kroky papeže Františka, nemůžeme se dopočítat výzev proti zbraním a zbrojení: od poselství Urbi et Orbi z roku 2020 ve vylidněné bazilice svatého Petra, když svět bojoval s koronavirovou pandemií, v níž papež prohlásil: „Teď není vhodná doba na to, abychom pokračovali ve výrobě zbraní a v obchodování s nimi a utráceli obrovské částky, které by měly být použity na léčbu lidí a záchranu životů.“ Přes jeho poselství na bratislavském fóru Globsec (červen 2021), v němž vyzval, aby se „zbraně přeměnily na potraviny“, až po jeho dlouhý projev na zasedání G7 loni v červnu v Apulii - jako první papež, který se ho zúčastnil -, kdy František při zdůrazňování rizik a potenciálu umělé inteligence trval na jednom bodě: „V dramatu, jakým jsou ozbrojené konflikty, je naléhavě nutné přehodnotit vývoj a používání zařízení, jako jsou takzvané ‚smrtící autonomní zbraně‘, s cílem zakázat jejich používání, a to již od aktivního a konkrétního závazku na zavedení stále větší a smysluplné lidské kontroly“. Poté zazněla slova, která se stala jedním z hlavních varování před umělou inteligencí: „Žádný stroj by nikdy neměl rozhodnout o tom, že připraví o život lidskou bytost“.

Pokud však existuje nějaké pódium, z něhož zaznělo toto „ne“ zbraním od pastýře všeobecné katolické církve více než z jakéhokoli jiného, pak to byly papežovy mezinárodní apoštolské cesty. Již v roce 2015 při mši v Sarajevu, které patří k místům, jež více než jiná poznala válečnou zkázu, František vystoupil proti atmosféře nenávisti a těm, kteří ji „chtějí vytvářet a záměrně podněcují“, konkrétně „těm, kteří usilují o střet mezi různými kulturami a civilizacemi, a také těm, kteří spekulují s válkami, aby prodávali zbraně“.

„Zbraně a násilné represe, místo aby přinášely řešení, vytvářejí nové a horší konflikty. „Rovnost“ při uplatňování násilí je vždy slepou spirálou; a její cena je velmi vysoká,“ varoval papež při mši v mosambickém městě Maputo v roce 2019. Zatímco během historické - protože jinak ji nelze definovat - cesty do Iráku v roce 2021 papež před tamními představiteli pozvedl svůj hlas: „Kéž zmlknou zbraně! Kéž se omezí jejich šíření, zde i všude jinde!“. A představitele různých konfesí, s nimiž se následně setkal, pak požádal, aby „nástroje nenávisti přeměnili v nástroje míru“: „Je na nás, abychom důrazně nabádali vůdce národů, aby rostoucí šíření zbraní ustoupilo rozdělování potravin pro všechny.“

Nelze zapomenout ani na projev k představitelům Kazachstánu v roce 2022 s výzvou, aby se více angažovali „v prosazování a posilování potřeby řešit konflikty nikoli nepřesvědčivými důvody síly, zbraněmi a hrozbami, ale jedinými prostředky požehnanými nebem a hodnými člověka: setkáním, dialogem, trpělivým jednáním, které se vede především s ohledem na děti a mladé generace“. A nezapomeňme také na to, co papež řekl před maltskými představiteli při své cestě v roce 2022: „Zvykli jsme si myslet logikou války. Odtud začíná vát ledový vítr války, který byl po léta živen. Ano, válka byla dlouho připravována velkými investicemi a obchody se zbraněmi“. Ve stejném duchu František v září 2023 v Marseille tvrdil: „Se zbraněmi se válčí, nikoliv uzavírá mír, a s chtivostí po moci se vždy vracíme do minulosti, nebudujeme budoucnost“.

Vycházeje z historie, a zejména z historie Evropy, která se snažila zanechat za sebou rozdělení, protiklady a války, způsobené „vyhrocenými nacionalismy“ a „zhoubnými ideologiemi“, se papež František před necelým rokem s politickými a občanskými představiteli Lucemburska podělil o svůj smutek nad tím, že dnes v zemích starého kontinentu „nejvíce vynášejí investice do zbrojních továren. Je to velmi smutné“.

A jestliže výnosnost těchto investic vzbuzuje smutek, vyvolává pobouření, že je investují tytéž národy, které pronášejí výzvy k míru. „Obrovské pokrytectví,“ nazval tento přístup papež František v jednom z asi nejvýznamnějších projevů na toto téma, který pronesl v Bari během setkání středomořských biskupů v roce 2020. Je „těžkým hříchem pokrytectví“, když „na mezinárodních konferencích a různých setkáních tolik zemí mluví o míru a pak prodávají zbraně zemím, které jsou ve válce“.

Při téže příležitosti František připomněl učení Jana XXIII., autora Pacem in terris: „Válka, která směřuje prostředky na nákup zbraní a na vojenské úsilí a odvádí je od životně důležitých funkcí společnosti, jako je podpora rodin, zdraví a vzdělání, odporuje rozumu. Jinými slovy, je to šílenství, protože šílenstvím je ničit domy, mosty, továrny, nemocnice, zabíjet lidi a ničit zdroje místo budování lidských a ekonomických vztahů. Je to šílenství, s nímž se nemůžeme smířit: nikdy nelze válku považovat za normální nebo ji přijímat jako nevyhnutelný způsob řešení rozdílů a protichůdných zájmů. Nikdy“.

Tato slova byla aktuální tehdy, jsou aktuální dnes a budou aktuální i v příštích letech.