Hledejte

Papež na vatikánském summitu o právech dětí: Nic nemá větší cenu než dětský život

Papež František na úvod Světového summitu o právech dítěte ve Vatikánu vyzval k naslouchání těm nejmenším, aby se tak odmítala válka, násilí, nespravedlnost a kultura plýtvání. Papež promluvil o dětství, které se stalo „periferií existence“, připomněl marginalizaci i těch nejbohatších měst, vyzval k tomu, aby si lidé nezvykali na zlo, a odsoudil potraty, které „potlačují život a odřezávají naději společnosti“.

Benedetta Capelli - Vatikán

Dlouhým projevem papeže Františka začal Světový summit o právech dětí, který dnes, 3. února, probíhá v Klementinském sále Apoštolského paláce pod názvem „Milujme a chraňme je“. Papež promluvil o dětech, kterým svět svou ošklivostí a násilím ublížil, protože čísla, která líčí stav dnešního dětství, jsou děsivá, a protože se nelze nedívat do očí těch nejkřehčích, nevnímat jejich mlčení, pláč a nářek.

Není přijatelné to, čeho jsme bohužel v poslední době svědky téměř denně, totiž že děti umírají pod bombami, jsou obětovány modlám moci, ideologie a nacionalistických zájmů. Nic totiž nemá takovou cenu jako život dítěte. Zabíjet ty nejmenší znamená popírat budoucnost.

Poselství dětí adresované papeži

Těsně před papežovým vstupem děti předaly papežovi mnoho barevných kreseb a poselství jménem těch nejmenších obyvatel na Zemi, ve kterém mu poděkovaly za to, že vyslechl jejich otázky a za důvěru, kterou vkládá do dětí, aby změnily svět. Úvodem setkání zazněla slova otce Enza Fortunata, předsedy Papežského výboru pro Světový den dětí: „Všichni jsme s vámi,“ řekl na adresu papeže, „abychom chránili nejdůležitější zásobárnu lásky, naděje a života.“ Na jeho slova navázal v angličtině místopředseda Papežského výboru Aldo Cagnoli, který upozornil, že žijeme v době velkých nepokojů, zejména kvůli válkám, v nichž se děti stávají oběťmi. Proto vyzval řečníky k činům, na které by bylo každé dítě hrdé.

Papež František s dětmi těsně před zahájením summitu
Papež František s dětmi těsně před zahájením summitu

Účastníci vatikánského summitu

Mezi padesáti hosty summitu jsou jordánská královna Rania Al Abdullah, nositel Nobelovy ceny míru za rok 2014 Satyarthi Kaylash, italská senátorka Liliana Segre, Mario Draghi, bývalý prezident Evropské centrální banky, Al Gore, politik a ekolog, bývalý viceprezident USA, Thomas Bach, předseda Mezinárodního olympijského výboru, spisovatelka Edith Bruck; Ahmed Naser Al-Raisi, prezident Interpolu; Antonio Tajani, místopředseda italské Rady ministrů; Máximo Torero, hlavní ekonom FAO; Megawati Sukarnoputri, pátá prezidentka Indonésie; Arif Husain, hlavní ekonom Světového potravinového programu; Miguel Benasayag, filozof a psychoanalytik; či Paolo Gentiloni, evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti.

Dětství jako periferie existence

Papež František se ve svém projevu zaměřil na „obtížné periferie, v nichž jsou ti nejmenší často obětí křehkosti a problémů, které nemůžeme podceňovat“. Periferie poznamenané „chudobou, válkou, nedostatkem škol, nespravedlností a vykořisťováním. Periferie, které nejsou jen zaprášené favely nebo slumy, ale také periferie bohatých zemí, kde „svět není imunní vůči nespravedlnosti“.

Školy a zdravotnické služby se musí zabývat dětmi, které jsou již beztak zkoušeny mnoha obtížemi, úzkostnými nebo depresivními stavy mladých lidí, dospívajícími, kteří se vydávají cestou agrese nebo sebepoškozování. Navíc podle tzv. kultury efektivity je samotné dětství, stejně jako stáří, „periferií“ existence.

Vražda budoucnosti

Smutné a znepokojující je, jak mladí lidé, „kteří jsou ve společnosti znamením naděje“, hledí do zítřka, zdrceni nedostatkem práce a příležitostí, které likvidují sny. Ale také „zabíjet mladé znamená popírat budoucnost“ a často jsou k tomu nuceni mladí lidé pod vlivem drog, rukojmí zločineckých gangů. Papež upozornil na přehnaný individualismus vyspělých zemí, který je pro ty nejmenší jedem. „Někdy,“ dodal František, „s nimi špatně zacházejí nebo je dokonce utlačují ti, kteří by je měli chránit a vychovávat; stávají se oběťmi hádek, sociálních či psychických potíží a rodičovských závislostí“.

Světoví lídři naslouchají projevu papeže Františka
Světoví lídři naslouchají projevu papeže Františka

Odmítané dětství je tichým výkřikem

Papežovi leží na srdci také děti, které umírají na moři, v poušti, na různých migračních přechodech, „na mnoha zoufalých trasách směřujících za nadějí“. Některé umírají kvůli nedostatku péče nebo kvůli různým druhům vykořisťování. Jedná se o nespravedlnost, která je podle mezinárodních organizací součástí „globální morální krize“.

Jedná se o různé situace, před kterými si však klademe stejnou otázku: Jak je možné, že život dítěte může skončit právě takto? Ne. Je to nepřijatelné a musíme se bránit tomu, abychom si na to zvykli. Odmítnuté dětství je tichým výkřikem odsuzujícím nespravedlnost ekonomického systému, zločinnost válek, nedostatek lékařské péče a školního vzdělání.

Srdce plné lítosti

Setkání, jako je tento summit, jsou pro Františka způsobem, jak nepodlehnout návyku na tyto tragédie, a podnětem k obnovení toho, „co je v lidském srdci nejušlechtilejší: soucitu, milosrdenství“. Papež vysvětlil, že tuto starost často sdílí s představiteli jiných náboženských společenství.

Čísla

S údaji v ruce papež zachytil drama odepřeného dětství a hovořil o 40 milionech dětí vysídlených v důsledku konfliktů. Jak dodal, asi 100 milionů dětí je bez domova, 170 milionů dětí „je obětí nucené práce, obchodování s lidmi, zneužívání a vykořisťování všeho druhu, včetně nucených sňatků“. Roste fenomén nezletilých migrantů bez doprovodu.

„Neviditelné“ děti

Další závažnou nespravedlností je situace přibližně 150 milionů „neviditelných“ dětí, které nemají legální existenci a přístup ke vzdělání či zdravotní péči, což je činí ještě zranitelnějšími a náchylnějšími k obchodování a prodeji do otroctví.

Vzpomeňme na malé rohingské děti, které často bojují o registraci, na děti bez dokladů na hranicích USA jako na první oběti exodu zoufalství a naděje tisíců lidí, kteří přicházejí z jihu do USA, a na mnoho dalších.

Poučení z historie

„Tato historie útlaku dětí se bohužel opakuje,“ uvedl papež a vzpomněl si na vyprávění svých prarodičů z první světové války. Už v dětství zůstává nesmazatelná „tma, odporné pachy, zima, hlad, špína, strach, toulavý život, ztráta rodičů, domova, opuštění, všechny druhy násilí“.

Pohled očima těch, kteří válku zažili, je nejlepším způsobem, jak pochopit nevyčíslitelnou hodnotu života. Ale také naslouchání dětem, které dnes žijí v násilí, vykořisťování nebo nespravedlnosti, slouží k posílení našeho odmítání války, kultury plýtvání a zisku, v níž se vše kupuje a prodává bez úcty a péče o život, zejména o život malý a bezbranný.

Pohledy a mlčení, které mluví

Naslouchejme také těm, kteří nemají právo mluvit, jako jsou děti potlačené potratem, „vražednou praktikou, která odřezává zdroj naděje pro celou společnost“.

Je důležité naslouchat: musíme si uvědomit, že malé děti pozorují, chápou a pamatují si. Svým pohledem a mlčením k nám promlouvají. Naslouchejme jim!

Zahájení Světového summitu o právech dítěte ve Vatikánu

 

 

3. února 2025, 11:46