Bratr klepající na dveře je hoden lásky, přijetí a péče, píše papež na Lampedusu
Vatican News
Jak papež píše, také v těchto dnech jsme svědky opakujících se vážných tragédií ve Středomoří a tiše probíhajících masakrů, před nimiž stále zůstáváme bezmocní a ohromení. Smrt nevinných lidí, především dětí, kteří hledají klidnější existenci, daleko od válek a násilí, je bolestným a ohlušujícím výkřikem, který nás nemůže nechat lhostejnými, poznamenává František a hovoří o hanbě společnosti, která už neumí truchlit a litovat druhé.
Výskyt takových nelidských katastrof musí naprosto otřást naším svědomím; Bůh se nás stále ptá: „Adame, kde jsi? Kde je tvůj bratr?“, pokračuje papež a klade si otázku: Chceme setrvávat v omylu, předstírat, že se stavíme na místo Stvořitele, ovládat, abychom chránili své zájmy, porušovat ustavující harmonii mezi Ním a námi? Musíme změnit svůj postoj; bratr, který klepe na dveře, je hoden lásky, přijetí a veškeré péče. Je to bratr, který byl stejně jako já postaven na tuto zemi, aby se těšil z toho, co na ní existuje, a sdílel to ve společenství, zdůrazňuje František.
V této souvislosti jsme všichni povoláni k obnovenému a hlubokému smyslu pro odpovědnost, projevům solidarity a sdílení, vyzývá papež. Proto je nutné, aby se církev, chce-li být skutečně prorocká, snažila sdílet cestu zapomenutých, vycházela ze sebe a balzámem bratrství a lásky tišila krvácející rány těch, kteří nesou tytéž Kristovy rány vtisknuté do vlastního těla.
V závěru papež obyvatele Lampedusy vybízí, aby nezůstávali uvězněni ve strachu či stranické logice, ale byli křesťany schopnými naplnit tento ostrov duchovním bohatstvím evangelia, aby se mohl opět rozzářit ve své původní kráse. Zároveň jim děkuje za jejich odhodlání pomáhat migrantům a svěřuje Pánu života ty, kteří zemřeli při plavbě přes moře.