Papež píše do Vatikánské hvězdárny: Nezastavujte se u výpočtů, ale obdivujte nekonečno
Alessandro De Carolis – Vatican News
„Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?“ (Žl 8, 4-5). Slova starobylého žalmu jsou dokladem skutečnosti, že již odedávna byla nesmírnost vesmíru zdrojem úžasu, v prostoru, který se může zdát ohromující, dokonce děsivý, ale zároveň plný fascinace, a to i díky technologiím, které jsou schopny snímat a zaměřovat se na nové vzdálenosti, jež se dříve zdály nedosažitelné. V tomto úhlu mezi vírou a vědou se pohybuje papežovo poselství, jímž oslovil účastníky Letní školy astrofyziky Vatikánské hvězdárny.
Samotné technické přístroje však k pochopení vesmíru nestačí, pokračuje papež. Kvalita výsledků, připomíná studentům, závisí především na řemeslné zručnosti a schopnosti přijmout ve svých pozorováních neočekávané. „Velkým pokušením jak ve vědě, tak ve filozofii“, zdůrazňuje František, „je snaha získat pouze očekávané odpovědi, přičemž leckdy nejsme schopni nechat se překvapit i neplánovanými novinkami. Proto bych vám chtěl říci, abyste se nespokojili s výsledky svých studií, dokud jimi nebudete také překvapeni“.
Takovýto postoj prochází nejen astronomií, ale též jinými důležitými skutečnostmi, jako je soucit, láska a přátelství. „Nejúžasnější na tomto vesmíru je to, že v něm žijí tvorové jako my, kteří jsou schopni ho s úžasem pozorovat a 'ptát se'," pokračuje papež a znovu cituje žalmistu: „Učinils ho jen o málo menším než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno“ (Žl 8, 6-7).
„Nikdy neztrácejte tento smysl pro úžas, ať už ve svém bádání nebo ve svém životě“, uzavírá František, „kéž vás vždy pohání láska k pravdě a žasnete nad vším, co vám každý kousek vesmíru nabízí“.
