Věřící z italské diecéze Nursie-Spoleto se vypravili za papežem
Vatican News
„V církvi už není čas zaměřovat se na druhotné, vnější aspekty; nastal čas, abychom se soustředili na skutečné priority, kterými jsou modlitba, láska a hlásání“, vyzdvihl papež František při audienci pro poutníky z arcidiecéze Spoleto-Nursie, kteří přijeli do Říma v jubilejním roce, vyhlášeném k 825. výročí posvěcení katedrály Nanebevzetí Panny Marie ve Spoletu.
„Obnova pastorace vyžaduje rozhodnutí a tato rozhodnutí mají vycházet z toho, co je nejdůležitější“, zdůraznil papež. „Nebojte se aktualizovat způsoby evangelizace, katecheze, služby kněží i pastoračních pracovníků, abyste se posunuli od „udržovací péče“ k pastoraci misijní, kde se člověk cvičí v rozšiřování srdce k hlásání a vychází z 'pastoračních introverzí'“.
„Když srdce nezůstává uzavřené a smutně nedumá nad věcmi, které se nedaří, ale otevírá se, jako se to děje v knězi, který se vydává pro svůj lid, v rodině, která plodí život, v mladém člověku, který se rozhodne nemyslet jen na zábavu, ale nasadit se pro Boha a pro druhé“, pokračoval Svatý otec, „pak evangelium prochází skrze krásu svědectví. Svědectví života sděluje krásu víry. Když řeknu, že jsem křesťan, a vydávám svědectví jako nekřesťan nebo světský člověk, je to k ničemu“.
Papež ve své promluvě také upozornil na přímluvnou modlitbu, přičemž si vzal příklad z mariánské ikony přítomné v katedrále ve Spoletu a zobrazující Pannu Marii se zdviženýma rukama, „jak se za nás přimlouvá“. Podle papeže znamená přímluva „přivádět druhé před Pána, bojovat s ním modlitbou, umět naléhat nejen za své přátele a blízké, jak to obvykle děláme, ale především za ty, kteří jsou daleko, za ty, kteří nejsou z nás, za ty, kteří nás kritizují, za ty, kteří neznají Boží lásku. Církev, která se přimlouvá, která přivádí svět k Pánu, aniž by se stala světskou, je církví stále živou, stále krásnou“.
A konečně, stejně jako při jiných příležitostech, papež varoval před „virem stížností“ a ošklivostí člověka, který žije tím, že si pořád stěžuje. „Křesťan se nemůže nechat uvěznit v této unavující a vyčerpávající světskosti, ale je povolán znovu objevit krásu, kterou obdržel milostí, a přimlouvat se, to znamená přitahovat tuto krásu na druhé“, uzavřel František.
