Papež o učednících z Emauz
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Na třetí neděli velikonoční vypráví evangelium o setkání vzkříšeného Ježíše s učedníky z Emauz (srov. Lk 24,13-35). Jedná se o dva učedníky, kteří se smířeni s Mistrovou smrtí rozhodli o Velikonocích opustit Jeruzalém a vrátit se domů. Možná byli trochu nesví, protože slyšeli ženy, které přicházely od hrobu a říkaly, že viděli Ježíše, a takto odcházejí. A jak tak smutně kráčejí a mluví o tom, co se stalo, Ježíš jde vedle nich, ale oni ho nepoznávají. Ptá se jich, proč jsou tak smutní, a oni mu říkají: "Ale vždyť ty sám jsi byl v Jeruzalémě! Copak nevíš, co se tam v těchto dnech stalo?" (v. 18). A Ježíš odpovídá: "Co?" (v. 19). A oni mu vyprávějí celý příběh a Ježíš je k tomu ještě ponouká. Pak jim za chůze pomáhá znovu přečíst fakta jiným způsobem, ve světle proroctví, Božího slova, všeho, co bylo oznámeno izraelskému lidu. Opětovné čtení: to s nimi Ježíš dělá, pomáhá jim znovu číst. Zastavme se u tohoto aspektu.
I pro nás je důležité znovu číst spolu s Ježíšem naši historii: historii našeho života, určitého období, našich dnů, se zklamáními i nadějemi. Na druhou stranu se i my, stejně jako ti učedníci, můžeme ocitnout ztraceni tváří v tvář událostem, sami a nejistí, s tolika otázkami a starostmi, zklamáními, tolika věcmi... Dnešní evangelium nás vybízí, abychom Ježíši všechno řekli, upřímně, beze strachu, že bychom ho znepokojili: On naslouchá; beze strachu, že řekneme něco špatného, aniž bychom se tedy styděli za svůj boj o porozumění. Ježíš má radost, když se mu otevřeme; jen tak nás může vzít za ruku, doprovázet nás a znovu roznítit naše srdce (srov. v. 32). Pak jsme i my, podobně jako učedníci z Emauz, povoláni trávit s ním čas, aby s námi, až přijde večer, zůstal (srov. v. 29).
Existuje dobrý způsob, jak to udělat, a dnes bych vám ho rád navrhl: spočívá v tom, že každý večer věnujete čas krátkému zpytování svědomí. Otázka zní: "Co se ve mně dnes dělo?". Jde o to, znovu si s Ježíšem přečíst den: otevřít mu své srdce, přinést mu lidi, rozhodnutí, obavy, pády a naděje, všechny věci, které se staly; postupně se naučit dívat se na věci jinýma očima, jeho očima, a ne jen našima. Můžeme tak znovu prožít zkušenost oněch dvou učedníků. Tváří v tvář Kristově lásce se i to, co se zdá být únavné a neúspěšné, může ukázat v jiném světle: kříž, který je těžké přijmout, volba odpuštění tváří v tvář urážce, neuskutečněná pomsta, námaha v práci, upřímnost, která něco stojí, zkoušky rodinného života se nám mohou jevit v novém světle, ve světle Vzkříšeného Ukřižovaného, který umí z každého pádu udělat krok vpřed. K tomu je však důležité odstranit naše obranné mechanismy: nechat si čas a prostor pro Ježíše, nic před ním neskrývat, odnést k němu své trápení, nechat se zranit jeho pravdou, nechat své srdce rozechvět dechem jeho slova.
Můžeme začít už dnes, věnovat večer chvilku modlitby, během níž se sami sebe zeptáme: Jaký byl můj den? Jaké to byly radosti, jaké smutky, nuda, jaký to byl den, co se stalo? Jaké byly perly dne, možná skryté, za které je třeba poděkovat? Byla v tom, co jsem udělal, nějaká láska? A jaké pády, smutky, pochybnosti a obavy mám přinést Ježíši, aby mi otevřel nové cesty, pozvedl mě a povzbudil? Maria, Panno moudrá, pomoz nám rozpoznat Ježíše, který kráčí s námi, a každý den našeho života před ním znovu číst - to je to slovo - znovu číst.
