Papež: Respektujme důstojnost starých lidí, odpírání léků je skrytá eutanazie

Antonella Palermo - Vatican News 

Náboženské sdružení sociálně-zdravotních ústavů se podobně jako hostinec Dobrého Samaritána, jak jej definuje papež, podílí na správě zdravotnických zařízení křesťanské inspirace. Dnes ho ve Vatikánu na audienci u Františka doprovází i jeho předseda otec Virginio Bebber a ředitel Úřadu pro pastoraci ve zdravotnictví Italské biskupské konference. Papež jim předložil obraz podmínek italského a církevního zdravotnictví a vyzval je, aby nezanedbávali poptávku po pomoci ze strany těch nejslabších a vyloučených, "vyřazených z ekonomiky zdravotnictví".

Vezměme v úvahu nemocné v jejich důstojnosti

Papež připomíná, jak krásnou a staletou historii má církevní zdravotnictví v Itálii a kolik toho dokázala církev prostřednictvím zdravotnictví vykonat, aby naslouchala chudým, slabým a opuštěným vrstvám společnosti a věnovala jim pozornost. Poté se zastavil u některých rizik:

V oblasti zdravotnictví se kultura odmítání může projevit bolestnými důsledky více než jinde, někdy i zjevným způsobem. Pokud není nemocný člověk postaven do středu pozornosti a není brán ohled na jeho důstojnost, vytvářejí se postoje, které mohou vést až ke spekulacím s neštěstím druhých, a to nás musí přimět k ostražitosti.

Církev je povolána reagovat na potřeby chudých

František zdůraznil zakladatelské charisma katolického zdravotnictví s vědomím, že dnes je z různých důvodů "stále obtížnější udržet stávající struktury".

Musíme se vydat cestou rozlišování a činit odvážná rozhodnutí a připomínat si, že naším povoláním je stát na hranicích potřeb. Jako církev jsme povoláni reagovat především na zdravotní potřeby těch nejchudších, vyloučených a těch, kteří z ekonomických nebo kulturních důvodů vidí, že jejich potřeby jsou přehlíženy. Ti jsou pro nás nejdůležitější, ti, kteří jsou první na řadě.

Starší lidé zbavení potřebných léků: je to eutanazie

Papež hovoří o tom, co nazývá "návratem 'zdravotní chudoby'", která, jak poznamenává, nabývá v Itálii velkých rozměrů, zejména v regionech, které se vyznačují obtížnější socioekonomickou situací. "Existují lidé, kteří se kvůli nedostatku prostředků nemohou léčit a pro které je problémem i zaplacení spoluúčasti," říká. Dále připomíná "velmi dlouhé čekací listiny, a to i na neodkladná a nezbytná vyšetření", a trvá na rostoucí potřebě intermediární péče. Jeho pohled opět směřuje zejména k tíživé situaci starších lidí. Pak František dodává:

Pokud mu tyto léky v zájmu úspory peněz nebo z takového či onakého důvodu nepodají, jedná se o skrytou a postupnou eutanazii. Musíme to vyslovit. Každý člověk má právo na léky. A mnohokrát - myslím na jiné země, v Itálii o tom moc nevím, v jiných zemích ano - starší lidé musí brát třeba čtyři až pět léků a podaří se jim dostat jen dva: to je progresivní eutanazie, protože jim nedají to, co jim má zajistit léčbu.

Péče o ty, které zdravotnictví zavrhlo

Pro papeže je zřejmé, že dnes existují jiné možnosti přístupu k péči pro ty, kteří mají finanční prostředky, než pro ty nejchudší. "Řeholní nemocnice," zdůrazňuje, "mají především poslání starat se o ty, kteří jsou vyřazeni ekonomikou zdravotnictví a určitou současnou kulturou."

Křesťansky inspirované zdravotnictví má povinnost hájit právo na péči především slabších vrstev společnosti a dávat přednost místům, kde lidé nejvíce trpí a kde je o ně nejméně postaráno, i když to může vyžadovat přeměnu stávajících služeb na nové.

Riskovat

František vybízí ke svědectví, které podporuje "kompetentní a jasné vedení, schopné spojit výzkum, inovace, oddanost nejmenším a ucelenou vizi".

Realita je složitá a bude možné jí adekvátně čelit pouze tehdy, pokud budou mít zdravotnické instituce inspirované náboženstvím odvahu spojit se a propojit, vyhnout se jakémukoli duchu konkurence, sjednotit dovednosti a zdroje a možná založit nové právní subjekty, jejichž prostřednictvím budou pomáhat zejména menším subjektům. Nebojte se prošlapávat nové cesty, riskujte.

Integrální péče o osobu

Posledním papežovým doporučením pro Asir je doprovázet lidi přijímané do jeho zařízení "s integrální péčí, která nezanedbává duchovní a náboženskou pomoc nemocným, jejich rodinám a zdravotnickým pracovníkům". 

A nejde jen o nabídku svátostné pastorační péče, ale o věnování kompletní pozornosti osobě. Nikdo, nikdo se nesmí v nemoci cítit osamocen! Naopak, každý by měl být podporován ve svých otázkách po smyslu života a mělo by se mu pomáhat kráčet po někdy dlouhé a únavné cestě nemoci s křesťanskou nadějí.