František: Křesťanem je ten, kdo slouží s pokorou a nehledá potlesk
Tiziana Campisi – Vatican News
Kongregaci oblátů svatého Ambrože a Karla Boromejského tvoří kněží a laici, kteří hodlají žít podle charismatu plného společenství se svým biskupem a tuto volbu posilují slibem poslušnosti. V textu se papež pozastavuje nad třemi aspekty, které charakterizují životní volbu řeholníků: bratrství, obětavost a „diecéznost“.
Skrytá a pokorná služba
Prvním aspektem zasvěceného života diecézních bratří oblátů je „bratrství podle evangelia“, budované denně „konkrétní formou života“, kterou každý "žije jiným způsobem, se svou vlastní osobností a dary a také se svými omezeními“. Žít toto bratrství je „způsob, jak se připodobnit Ježíši, který žil tento rozměr bytí tím, že se stával bratrem každého člověka“, upřesňuje papež. Pokud jde o obětování, darování sebe sama ve službě, František vysvětluje, že má být pokorné.
Ježíš na sebe vzal podobu služebníka; ale pozor: není to služba těch, které všichni chválí, služba, které se tleská, která vchází do novinových titulků. Nikoli. Je to skrytá, pokorná, někdy až ponižující služba. To je - jak víme - cesta vpřed pro každého křesťana.
Radost ze služby
Těm, kdo žijí službu v pokoře, dává Duch svatý vnitřní radost, to, co - jak František dále poznamenává - Matka Tereza nazvala „radostí ze služby“, skrytou radostí, podobnou té, kterou zakusila Maria, když se vydala na pomoc Alžbětě, radostí, kterou zná jen Bůh: je to blahoslavenství služby. Nakonec papež zdůrazňuje význam služby zaměřené na konkrétní sociální realitu.
Někdy bychom chtěli zachránit svět! Ale Bůh vám říká: buďte věrni této službě, těmto lidem, tomuto dílu... Ježíš zachránil svět tím, že dal svůj život za ztracené ovce z domu Izraele, a tak naplnil Otcovu věrnost; miloval až do konce ty, které mu Otec dal, prolil za ně svou krev, a tak ji prolil za všechny. To je zákon lásky: nelze milovat lidstvo abstraktně, je třeba milovat tohoto konkrétního člověka, tyto lidi.
