Papež: Teologie má dbát na reálný život a v bioetice se varovat krajních polarizací
Paolo Ondarza – Vatican News
Papežská alfonsiánská akademie oslaví v příštím roce 75 let své činnosti. Byla založena 9. února 1949 redemptoristy a je součástí Papežské lateránské univerzity. V duchu svatého Alfonse Maria de Liguori a v souladu s magisteriem církve, jak je vyjádřeno zejména na II. vatikánském koncilu, je tento Papežský institut zaměřen na celkové poznání člověka v jeho osobním a křesťanském rozměru.
Papež František dnes dopoledne přijal členy této akademie a účastníky konference pod titulem „Svatý Alfons: pastýř posledních a učitel církve“. Vyzval je, aby „vždy stáli na straně konkrétního člověka a nezapomínali na cítění lidí“, ale za pomoci nástrojů etické reflexe budovali pevné náspy, které je ochrání před rozbujelou mentalitou užitkovosti a odpisu.
Papež akademiky vyzval, aby předkládali křesťanský život, který by nebyl výsledkem chladné morálky, tvořené u pracovního stolu, ale vyzrál díky pastoračnímu rozlišováním prodchnutému milosrdnou láskou, zaměřenému na porozumění, odpuštění, doprovázení a především integraci. Každý morální teologický návrh má mít ve svých základech Boží lásku.
Morální teologové, misionáři a zpovědníci jsou povoláni vstoupit do živého vztahu s Božím lidem, přijmout zejména volání těch nejmenších, pochopit jejich skutečné obtíže, podívat se na existenci z jejich úhlu a nabídnout jim odpovědi, které odrážejí světlo Otcovy věčné lásky.
V otázkách bioetiky papež požádal o „trpělivost naslouchání a konfrontace, jak ji doporučuje svatý Alfons pro konfliktní situace“. To je základní postoj při „hledání společných řešení, která uznávají a zaručují úctu k posvátnosti každého života“.
Je třeba se vyhýbat extrémistické polarizační dynamice, typické spíše pro mediální debaty než pro zdravé a plodné vědecké a teologické bádání: spíše uplatňovat zásadu, kterou vždy naznačoval svatý Alfons, střední cestu, která není diplomatickou rovnováhou. Ne, je tvůrčí, vyvěrá z kreativity a tvoří. Bioetický návrh, který předkládáme, má být pozorný ke skutečným dramatům lidí, kteří se často ocitají ve zmatku, když čelí morálním dilematům života.
V probíhající složité a rychlé proměně epochy se František dovolává protagonismu lidí obdařených „zralým svědomím“, kteří se dávají do služeb svých bratří a sester a jsou schopni vypracovat „rozumné a pevné argumenty, zakořeněné ve víře, vhodné pro dospělé a zodpovědné svědomí. Svědomí“, vysvětluje, „je místem, kde je každý člověk sám s Bohem“, v němž zaznívá slovo Stvořitele, v jehož škole se „každý člověk učí dialogu s druhými“.
Papežův pohled se rozšiřuje také na otázky společenské morálky. Postoj, který navrhuje pro vstup do složité struktury společnosti, v níž žijeme, spočívá v pokorném kráčení společně s Božím lidem a vyhýbání se postojům odsuzování:
Ekologická krize, ekologická transformace, válka, finanční systém, který je schopen podmiňovat život lidí až k vytvoření nových forem otroctví, výzva k budování bratrství mezi lidmi a mezi národy: tyto otázky nás musí podněcovat k bádání a dialogu. Pán je cíl lidských dějin a lidský rod, obnovený v Kristu, je předurčen k růstu jako Boží rodina.
