Papež: Svět bude lepší, pokud mezi muži a ženami zavládne rovnost v rozmanitosti
Papež František
Kniha pojednává o ženách, jejich talentu, schopnostech a kompetencích a o nerovnostech, násilí a předsudcích, které stále charakterizují svět žen. Ženská problematika je mi obzvláště blízká. V mnoha svých projevech jsem na ženy odkazoval a zdůrazňoval, kolik je toho ještě třeba udělat pro jejich plné docenění. Mimo jiné jsem prohlásil, že „muž a žena nejsou stejní a jeden není nadřazen druhému. Liší se tím, že muž nevnáší harmonii, kdežto žena umí nastolit onen soulad, který nás učí pohladit, něžně milovat, a který činí ze světa cosi krásného“ (Homilie v Domě sv. Marty, 9. února 2017). Harmonii tolik potřebujeme v boji proti nespravedlnosti, slepé chamtivosti, která škodí lidem i životnímu prostředí, nespravedlivé a nepřijatelné válce.
V této knize jsou shromážděny výsledky společného výzkumu podporovaného Nadací Centesimus annus pro Pontifice a výzkumným sdružením katolických univerzit (Strategic Alliance of Catholic Research Universities), na němž se podílelo patnáct akademiků z různých oborů z deseti univerzit v osmi zemích. Líbí se mi, že se k tématu je přistupuje u multidisciplinárního hlediska, neboť různé přístupy a analýzy umožňují široký pohled na problémy a hledání lepších řešení. Výzkum poukazuje na obtíže, s nimiž se ženy stále potýkají při dosahování vrcholných funkcí ve světě práce, a zároveň na výhody spojené s jejich větší přítomností a plným uplatněním ve sférách ekonomiky, politiky a společnosti. Z docenění žen může těžit i církev, jak jsem řekl na závěr synody biskupů panamského regionu v říjnu 2019: „Neuvědomili jsme si, co ženy v církvi znamenají, a omezujeme se pouze na funkční část [...]. Role žen v církvi však dalece přesahuje funkčnost. Na tom musíme nadále pracovat. Jejich role sahá daleko nad tento rámec“.
O lepší, spravedlivější, inkluzivnější a plně udržitelný svět nelze usilovat bez přispění žen. Proto musíme všichni společně pracovat na otevření rovných příležitostí pro muže a ženy, v každém kontextu usilovat o stabilní a trvalou situaci rovnosti v rozmanitosti, protože cesta k potvrzení žen začala teprve nedávno, je svízelná a bohužel není konečná, protože se snadno může vrátit zpět. Myšlení žen je jiné než myšlení mužů, jsou pozornější k ochraně životního prostředí, jejich pohled není obrácen do minulosti, ale do budoucnosti. Ženy umí rodit v bolestech, aby dosáhly velké radosti: aby daly život a otevřely široké, nové obzory. Proto si ženy vždy přejí mír, vždycky. Ženy dokážou vyjádřit sílu i něhu, jsou zdatné, odborně připravené, umí inspirovat nové generace (a to nejen své děti).
Je správné, aby tyto schopnosti mohly projevovat v každé oblasti, nejen v rodinné, a aby za stejnou úlohu, nasazení a odpovědnost byly odměňovány stejně jako muži. Stále existující rozdíly jsou velkou nespravedlností. Tyto rozdíly jsou spolu s předsudky vůči ženám příčinou násilí páchaného na ženách. Při mnoha příležitostech jsem tento jev odsoudil; 22. září 2021 jsem řekl, že násilí na ženách je otevřená rána, která je důsledkem kultury patriarchálního a machistického útlaku. Musíme najít lék, který tuto pohromu vyléčí, a nenechat ženy samotné. Výzkum, který se zde předkládá, a závěry, k nimž dospěl, se snaží zacelit tuto nerovnost, a tím i násilí. Jsem nakloněn víře, že pokud by ženy mohly využívat plné rovnosti příležitostí, mohly by významně přispět k nezbytné změně směrem ke světu míru, inkluze, solidarity a všestranné udržitelnosti. Jak jsem uvedl u příležitosti Mezinárodního dne žen 8. března 2019, ženy činí svět krásnějším, chrání ho a udržují ho při životě. Přinášejí půvab obnovy, všezahrnující objetí inkluze a odvahu darovat sebe sama.
Mír tedy povstává z ženy, pramení z mateřské něhy a opětovně z ní může vzplanout. Sen o míru se tedy stává skutečností, když se podíváme na ženy. Jsem přesvědčen, že jak ukazují výzkumy, rovnosti je třeba dosáhnout v rozmanitosti. Rovnost nespočívá v tom, že ženy přejmou mužské chování, nýbrž nastává tehdy, když se herní pole otevře všem hráčům bez rozdílu pohlaví (a také barvy pleti, náboženství, kultury...). Tomu ekonomové říkají efektivní diverzita. Je hezké představit si svět, kde všichni žijí v harmonii a kde každý může vidět uznání svého talentu a přispět k lepšímu světu. Například schopnost pečovat je jistě ženskou vlastností, která se má projevovat nejen v rodině, ale stejně úspěšně i v politice, podnikání, na akademické půdě a na pracovišti.
Schopnost péče má nicméně projevit každý z nás, muži i ženy. Muži mohou tuto schopnost pěstovat také v rodičovství: jak krásná je rodina, kde oba rodiče, matka i otec společně, pečují o své děti, pomáhají jim zdravě vyrůstat a vychovávají je k úctě k lidem a věcem, laskavosti, milosrdenství a ochraně stvoření. V této knize mne rovněž těší zmínka o důležitosti vzdělání. Vzdělání je hlavním způsobem, jak na jedné straně poskytnout ženám potřebné dovednosti a znalosti, aby mohly čelit novým výzvám pracovního světa, a na druhé straně usnadnit změnu stále převládající patriarchální kultury. Bohužel ani dnes nechodí ve světě do školy přibližně sto třicet milionů dívek. Bez vzdělání není svobody, spravedlnosti, integrálního rozvoje, demokracie a míru.
