PAPEŽ

Papež pro italský deník: Nejvíc mne trápí zkaženost srdce

V rozhovoru pro portál italského deníku Il Fatto quotidiano (ilfattoquotidiano.it) u příležitosti desátého výročí svého pontifikátu hovoří František o pohoršující zkaženosti srdce a o boji proti zneužívání nezletilých, který pokračuje v cestě vytyčené Benediktem XVI. Doufá v mír a vykořenění „globalizace lhostejnosti“, stejně jako v bratrskou církev, směřující k jednotě, což ovšem neznamená uniformitu

Vatican News

Korupce, a to jak ekonomická, tak zkaženost srdce, od níž je velmi těžké se odvrátit. Toto nejvíce trápí papeže Františka v těchto deseti letech jeho pontifikátu. Hovoří o tom s Francescem Antoniem Granou, vatikanistou italského portálu ilfattoquotidiano.it. Papež opakuje, že korupce „zapáchá“, jak řekl v Neapoli v roce 2015, „způsobuje hnilobu duše“, a proto jsou „mafiáni exkomunikováni: ušpinili si totiž ruce krvavými pěnezi“, jelikož podnikají se zbraněmi a drogami, čímž zabíjejí mladé lidi a společnost. „V církvi není místo pro mafiány!“, zdůrazňuje František. „Blahoslavení Pino Puglisi a Rosario Livatino se s mafií nesmířili, a proto zaplatili životem.“

Při řešení případů zneužívání v církvi vycházet z naslouchání obětem

Od korupčního skandálu papež přechází ke zneužívání nezletilých a zranitelných osob v církvi, jež odvážně veřejně odsoudil Benedikt XVI., který, jak František připomíná, již jako kardinál „ze všech sil bojoval proti krytí a utajování těchto skandálů, které se po desetiletí zamlčovaly“. „Vydal jsem se cestou, kterou vytyčil on“, zdůrazňuje a vyzdvihuje, že „v církvi není místo pro ty, kdo se poskvrnili tímto ohavným hříchem proti Bohu a lidem.“ Nejradikálnější změnou mentality církve při řešení tohoto skandálu bylo podle papeže „začít s nasloucháním obětem. Pro pastoraci je to zásadní“. Benedikt XVI. to zavedl na svých cestách a pak k tomu poprvé přistoupili mnozí předsedové biskupských konferencí, aby se připravili na světový summit o zneužívání v církvi v únoru 2019 ve Vatikánu, a „aby plakali spolu s oběťmi: to je dar slz“.

Církev potřebuje odvážné myšlenky, ale pak jednotu u téhož stolu

Papež František hovoří také o vnitrocírkevní diskusi v církvi, která ho nicméně nikdy nepřipravila o klidný spánek, protože „je krásné, že mezi bratry má člověk odvahu říkat si věci z očí do očí, a nikoli přiživovat tlachání, které zabíjí“. Jak podotýká, mnohé rekonstrukce údajných polemik jsou „zcela vymyšlené“. Církev není orchestr, kde všichni hrají stejný part, vysvětluje, „máme sice usilovat o jednotu, což ale neznamená uniformitu. Jsme přece bratři! Musíme mít odvahu mít své vlastní názory a přímo je vyslovit, ale pak se máme sejít u jednoho stolu“.

Trpím globalizací lhostejnosti

Do budoucna papež doufá v mír „na sužované Ukrajině a ve všech ostatních zemích, které trpí válečnými hrůzami“, a přeje si méně lhostejnosti ve světě. Protože jej velmi trápí „globalizace lhostejnosti, odvracení tváře stranou a konstatování: Co je mi do toho? Je mi to jedno! To není můj problém!“. A lhostejnost, připomíná, je slovo, které dala Liliana Segre, italská senátorka, která přežila šoa, napsat na 21. nástupiště milánského nádraží, odkud vyjížděly vlaky do nacistických koncentračních táborů. Nutí to k zamyšlení, „protože onen masakr milionů lidí se odehrál za zbabělé lhostejnosti mnoha jiných lidí, kteří raději odvrátili tvář a řekli si: Co je mi do toho?“.

Církev, která je uprostřed lidí, jak ji ztělesnil don Tonino Bello

František doufá, že se církev skutečně naučí „vycházet a musí být uprostřed lidu“, po příkladu dona Tonina Bella: „Tento významný jihoitalský biskup stál uprostřed svého lidu a ze všech sil bojoval za mír. Muž, kterého ve své době nikdo nepochopil, protože byl tak daleko vpředu. Dnes je znovu objevován. Prorok!“, připomíná František ctihodného biskupa, u něhož běží proces blahořečení. „Sním o církvi bez klerikalismu, což je to nejhorší, co se může církvi přihodit, a je to ještě horší než za časů zkorumpovaných papežů. Kněz, biskup nebo kardinál, který onemocní klerikalismem, církvi velice škodí. A ještě horší jsou klerikalizovaní laici, mor v církvi. Laik má být laikem“, uzavírá papež František.

Vládnout v souznění s Pánem, nikoli podle světa

Na závěr papež upřesňuje, že programem jeho vlády vždy bylo a bude „pokorně naslouchat“ Boží vůli a uvádět ji do praxe. „Může se to zdát jako velmi jednoduchý úkol, ale není tomu tak. Je třeba se naladit na Pána, nikoli na svět“, což Benedikt XVI. vyjádřil při mši svaté na začátku svého pontifikátu: „naslouchat s celou církví slovu a vůli Páně a nechat se jím vést, aby on sám vedl církev v této hodině našich dějin“. A čtenáře stránek italského deníku nakonec papež František žádá, aby „nikdy neztráceli naději! I kdyby se vám přihodily špatné věci, i kdyby vaše zkušenost s nějakým mužem či ženou církve nebyla zrovna dobrá, nenechte se tím podmiňovat. Pán na vás vždy čeká s otevřenou náručí“.